Nájemce nedalekého rekreačního areálu pálil odpad. Smrad a dým dávaly tušit, že nešlo jenom o papírky od svačin.
Je to ještě více let. Bylo to na čarodějnice. Jeden můj vzdálenější příbuzný sliboval, že bude pálit ložnici. Měl vážný důvod, opustila ho zrovna manželka. U ohně se sešla veselá společnost, nakonec tam nějaký gauč a pneumatika skončily. Paneláky naproti i zahradní nábytek "pořadatele“ byly pokryty mazlavou černou vrstvou.
Aniž jsem důkladně studoval příslušné paragrafy, zcela jistě takové chování odporuje zákonu na ochranu ovzduší. Ještě více to však odporuje rozumnému chování. Ale přiznejme si, každý si někdy i ekologicky zahřešil.
Na hříšníky pálící ve svých kamnech a kotlích vše možné i nemožné, se chce zaměřit novela zákona o ochraně ovzduší, navrhovaná Moravskoslezským krajem. Podle ní by do bytů a domů mohly vstupovat kontroly, které by odebíraly vzorky popela. Ekologický hříšník by byl dopaden, usvědčen a pokutován.
Doposud mohly takové kontroly jenom na firmy a podnikatele.
Podle navrhovatele bude kontrola chodit po opakovaných stížnostech a řádně ohlášena.
Jak takový návrh hodnotit?
1. V Moravskoslezském kraji, jehož představitelé novelu navrhují, je stav ovzduší dlouhodobě kritický.
2. Stejná pravidla jako pro firmy a podnikatele mají platit i pro rodinný krb.
3. Pokud zákon projde přes parlament, bude mít prezident Václav Klaus zase co vetovat. A na čem si honit své antizelené triko, čímž ještě více zaneřádí veřejný prostor.
4. Soustavným udáváním souseda za spolupráce cíleně motivovaných úředníků lze pěkně přiotrávit sousedské vztahy.
5. Hrabat se někomu doma v kamnech je divné, ať už je cíl jakkoli bohulibý.
6. Každá kamna a každý kotel se dají před ohlášenou kontrolou vyčistit.
7. Kontroly a postihy mohou opravdu některé lidi odradit od spalování PET lahví a podobného odpadu.
Teď bych mohl uvedené i další argumenty podtrhnout, sečíst, porovnat, zvážit. A napsat, že taková zákonná norma je potřeba.
Nebo napsat, že je to úplná hloupost a k ničemu to nebude, leda tak k otravování lidí. Pak lze ještě zmíněný problém nahlédnout skrze osu pravice - levice, ale tuto pitominu přenechám s radostí jiným expertům.
Takže si představte, já to neumím rozsoudit.
Ale umím se podívat na svoji chalupu, kde topím v kamnech, na její komín, na dvorek vedle, kde občas sedíme, a na pískoviště, kde si hrají moje děti. A umím si představit, kam spadne ten největší sajrajt, když ho proženu komínem.
Copak je tak složité nekydat si na vlastní hlavu?
