ČSSD nabídla v úterý první díl svého předvolebního seriálu zvaného Spravedlivé daně. Svůj plán na úpravu daňového systému se chystá dávkovat hezky dramaticky, po částech. První díl „Sektorová daň bankovní“ svědčí hlavně o zoufalství unaveného scenáristy.
Připomínám obsah: ČSSD chce pro všechny domácí banky zvláštní daň „z velikosti“.
Pro největší hráče by to znamenalo odvod v řádu miliard korun. Platili by všichni bez ohledu na to, zda vydělávají. Efekt ČSSD vyčísluje na 11 miliard korun ročně.
Důvodem má být to, aby se zabránilo pokračujícímu odlivu kapitálu z Česka. „V krizi jsme se stali záchrannou sítí zahraničních bank, je načase nechat kapitál v ČR,“ píše strana na svém webu. Pomiňme, že ČSSD má mizivou šanci plán prosadit. Od bankovní daně se distancovaly všechny partaje s výjimkou KSČM. Trh návrh nebere vážně ani náhodou. V úterý sice bankovní akcie na burze zakolísaly, ale včera se nervozita vytratila a taková Erste, matka České spořitelny, se prodávala za nejvyšší ceny od srpna roku 2011.
Nápad není úplně nekoncepčním plácnutím do vody, jak ho charakterizuje řada politických oponentů ČSSD. Vychází z loňské vládní analýzy, podle níž se z Česka odvádí formou dividend ze zisků místních firem zhruba dvakrát tolik kapitálu, než by odpovídalo podmínkám domácí ekonomiky. Podle Sobotkova poradce Vladimíra Špidly je odliv kapitálu z Česka až čtyřikrát vyšší, než je v Evropě běžné. Což je opravdu špatně. Jde o jednu z příčin, proč se Česku nedaří ekonomicky dohonit bohatší sousedy.
Jenže sociálnědemokratický recept jde mimo. Podle zmiňované analýzy je vůbec nejhorší nepoměr mezi odváděnými výnosy ze zisků a reinvesticemi v Česku v takzvaných síťových odvětvích, jmenovitě ve vodárenství a energetice. I telekomunikační operátoři si podle uvedené analýzy vedou hůř než banky. Není tedy jasné, proč ČSSD začíná zrovna s bankami. Snad na vodárny a spol. dojde v dalších dílech daňového seriálu.
Spíš si však ČSSD uvědomuje, že na nebankovní firmy má už dnes páky, které nevyužívá. A že by jí to někdo mohl vyčíst. Na seznamu příčin, proč u nás z celých odvětví ve velkém mizí peníze vydělané českýma rukama a mozky, nestojí daňový systém na prvním místě. Horší je nefunkční trh, špatná regulace firem s monopolní pozicí a celkově mizerně fungující stát a jeho instituce.
Příklad? Už měsíce se mluví o tom, že vysoce ziskoví telekomunikační operátoři drží vysoko ceny služeb pro občany kvůli neformální kartelové dohodě. Připouštějí to úředníci ČTÚ i členové vlády. Ale ani premiér, ani ministři, ani regulátor, a dokonce ani antimonopolní úřad, který má boj s kartely v popisu práce, si s tím poradit nedokážou. Jasně, jistější je mluvit o sektorové dani, kterou stejně nejspíš praxe nikdy neprověří.
Zlé ovšem je, že reálný recept na uzdravení státu z totální nemohoucnosti nenabízejí ani političtí oponenti ČSSD. Což je daleko větší malér než jeden ne úplně věrohodný daňový seriál.
