Vadilo jim, že zvýšení daní podnikům v době končící krize podvazuje hospodářský růst a je nepřijatelné.
Teď, po volbách, však hodlají ponechat platby nemocenského pojištění ve stejné výši, ačkoli měly klesnout a kompenzovat firmám vyplácení nemocenské svým zaměstnancům. Výnos státu bude dvanáct miliard korun.
Ale výsledek je stejný jen zdánlivě. Zvýšení daňové sazby by asi nepřineslo tolik peněz, kolik si od toho navrhovatelé slibovali, protože firmy by měly šanci uplatnit v daňových přiznáních minulé i současné ztráty a konečnou výši daně optimalizovat.
Slibované náklady na zaměstnávání lidí neklesnou
V případě nemocenské je zcela jedno, zda je firma zisková či ztrátová, optimalizovat se nedá nic. A za zaměstnance se platí a platí. Na druhou stranu nutno uznat, že v tomto případě nejde o tvrdé a přímé zvýšení daně, ale o zrušení slíbené úlevy, takže firmy budou platit dál stejně, nikoli více.
Nicméně tento krok jde proti záměru vlády snížit náklady na zaměstnávání lidí. Peníze by se měly zřejmě hledat někde jinde.
A podobně je to s onou povodňovou daní. Je sice pravda, že ministrem Kalouskem zvolený způsob hezky pravicově snižuje progresi ve zdanění, a přitom nejchudší domácnosti příliš nezasáhne. Jen se o dvanáct stovek sníží hranice, do níž zaměstnanci neplatí ani korunu daně. Tato hranice se podle počtu dětí pohybuje někde kolem dvaceti tisíc, nejde tedy o drastický zásah do rozpočtů sociálně potřebných lidí.
Přesto je to zcela zjevné zvýšení daně z příjmů, přičemž by od této vlády člověk čekal spíše její snižování a krytí vznikajících výpadků příjmů z daní nepřímých, především z DPH. A možná i daní majetkových, jejichž výnos je v porovnání s obdobnými ekonomikami citelně nižší.
Skoro by se chtělo říci, že levicová opozice z tohoto pohledu nemá příliš důvodů protestovat, protože by to sama nedělala jinak. A ono to také zatím vypadá, že daně jsou více předmětem sporů uvnitř koalice než pravolevou záležitostí, a řeší se po vzoru princezny Koloběžky.
Stát by měl propustit ještě více úředníků
Bude zajímavé sledovat, jak se postaví členové vlády k úkolu snížit náklady na platy státních zaměstnanců o deset procent. Premiér Nečas soudí, že pět až osm procent lidí půjde na dlažbu a zbytek se ušetří škrtáním platů. Takže i v tomto případě je vidět trochu kompromisní přístup. (viz předchozí článek)
Jenže pokud chceme malý a výkonný stát, měli bychom to řešit hned od prvních škrtů. Snížit počet státních zaměstnanců o patnáct procent a těm, co zbudou, pak zvýšit platy podle jejich kvalifikace a skutečného výkonu.
Zejména státní správa potřebuje důkladnou redukční kúru, a propuštění osmi nebo maximálně deseti procent lidí nic neřeší. A přístup ministerstva vnitra, kde se ozývá, že kvůli snižování stavů bude méně policistů v ulicích, je už úplně ostudný.
Pokud by policejní náčelníci a úředníci zašití ve zbytečně rozsáhlých kancelářských budovách vyrazili v uniformách jen z poloviny do ulic, bude placatých čepic od obzoru k obzoru.
