Koloběžku v úterý tým ostravských inženýrů otestoval v areálu univerzity. „Náš prototyp je zhruba o čtvrtinu lehčí, než kdyby byl vyroben tradiční metodou,“ říká Marek Pagáč, který pod hlavičkou centra Protolab tým vede. „Vedle úspory materiálu, které jsme docílili tím, že součástky jsou odlehčené a duté, jsme kladli největší důraz na atraktivní design koloběžky a její výrazný sportovní vzhled,“ dodává.
Na projektu univerzita spolupracuje s firmou Renishaw, která jí před dvěma lety zapůjčila 3D tiskárnu, na níž koloběžka tiskem z kovového prášku vznikla. Celá konstrukce se do ní však nevešla, a tak je rám rozdělen na čtyři následně svařené díly.
„Chtěli jsme jít cestou něčeho, co dosud nebylo realizováno,“ uvádí Petr Štefek z Protolabu, který fungoval jako mentor týmu. Právě proto se tým rozhodl tisknout koloběžku. Na 3D tisku konstrukcí motocyklů či jízdních kol, které se nabízejí jako první volba, totiž již někdo dříve pracoval – například automobilka BMW nebo Airbus.
„Navíc koloběžky v současné době zažívají obrození, spousta lidí na nich jezdí, což nám také připadalo přitažlivé,“ dodává.
V současnosti ostravský tým vyvíjí koloběžku takzvané druhé generace, s lehce upraveným designem. Ta by se měla začít tisknout v červnu a v srpnu by měla být hotová. V říjnu ji pak inženýři chtějí představit na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.
Prostor pro komercializaci
Podle odhadů týmu stál vývoj koloběžky několik stovek tisíc korun, z nichž část získal tým od Technologické agentury ČR v rámci projektu PRE SEED fond VŠB-Technické univerzity Ostrava. S tím, jak se vývojáři učí s 3D tiskárnou efektivněji pracovat a zdokonalují své pracovní postupy, by se cena měla snižovat. Potenciál pak tým vidí i pro případnou komercializaci projektu.
Výhoda leží především v tom, že by se koloběžka dala upravit přímo pro potřeby každého zákazníka. Inženýři by například mohli propočítat rozměry a pevnost konstrukce tak, aby přesně seděla váze zákazníka.
Budoucnost projektu však podle týmu závisí na výsledku druhé generace a také na tom, jak se budou vyvíjet 3D tiskárny. Kdyby se totiž koloběžka dala vytisknout z jednoho dílu, zmizely by náklady spojené se svařováním dílů k sobě.
Ale i tak kromě samotného tisku zbývá několik dalších „tradičních“ metod, které je potřeba při výrobě použít. „Vedle toho (sváření, pozn. red.) jsme lepili prvky z uhlíkového kompozitu a obráběli funkční plochy. Ty bylo potřeba kromě toho ještě omílat, abychom získali jejich hladký povrch,“ upřesňuje Lukáš Jančar z Technické univerzity Ostrava.
