Všechno se projeví, když vyrazí na nákupy. Pokud se ve svém domácím městě projdou supermarketem, Čech si za desetinu platu odveze plný nákupní vozík. A Němec za desetinu svého příjmu nakoupí zboží do dvou a půl vozíku.
Rozdíl není propastný. Ale zmenšuje se? Statistiky dávají odpověď: Oproti roku 1993 se rozdíly mezi oběma národy ztenčily. Bohužel ne příliš výrazně. Tehdy byly německé reálné platy asi třikrát vyšší, dnes je rozdíl dvaapůlnásobný.
Přesto je na tom Česko v porovnání s Polskem, Slovenskem či Maďarskem nejlépe.
Větší rozdíl mezi hrubou mzdou a tím, co si za ni lidé skutečně koupí, je dán tím, že v Německu je přece jen mnohem dražší zboží a více tam stojí i služby. Například za jídlo vydají Němci měsíčně zhruba jednou tolik než my. U bydlení je tento rozdíl ještě mnohem výraznější.
Při porovnání životní úrovně u jednotlivých profesí je ale patrné, že Češi budou nejbohatší evropskou zemi dohánět ještě velmi dlouho. Vždyť srovnatelně si žije například německý opravář televizorů Walter Benz z Berumburu a česká manažerka komerčního a investičního bankovnictví Marie Kovářová z Prahy. Ale podobnou životní úroveň má také třeba německý dělník a český lékař.
Rozdíly dokazuje i příklad mladoboleslavské Škodovky patřící německému Volkswagenu. "Platy ve Volkswagnu jsou v Německu vysoce nadprůměrné a výdělky našich zaměstnanců jsou méně než poloviční," říká šéf odborářů ve Škodovce Jaroslav Povšík.
Právě odboráři se zasloužili v jiném podniku o to, aby došlo k podstatnému sblížení mezd. Jde o piloty Českých aerolinek, kteří si vymohli výrazný nárůst platů a vůči německým výdělkům a ty jsou nyní jen o třetinu nižší.
Český zaměstnanec se má však alespoň v něčem o něco lépe než jeho kolega na západě, a to díky o několik procent nižším daním.V Německu totiž lidé z hrubého platu v průměru odvádí 36 procent státu. Tuto nevýhodu však německým pracujícím vyvažuje jiná světlá stránka. Týdně totiž pracují v průměru 38 hodin, na rozdíl od tuzemských 42,5 hodin.
A kdy vlastně Německo doženeme? Odpověď na tuto otázku nikdo přesně nezodpoví. Řada ekonomů se ale zabývá odpovědí na to, kdy dosáhneme hranice 75 procent průměrné životní úrovně v Evropské unii. Tu považují evropští úředníci za měřítko relativní chudoby země.
Dnes tuzemská ekonomika dosahuje 62 procent průměru EU. Odhady, kdy se Česko vyšplhá na pětasedmdesáti procentní hranici, se různí. Jisté je jen jedno, že mezi kandidátskými zeměmi už má první příčku žebříčku zabranou Slovinsko, které již od tohoto cíle dělí jen jeden dílek.
"Je to běh na dlouhou trať," říká Růžena Vintrová, spoluautorka loňské studie Ekonomické a sociální dopady vstupu do Evropské unie. Letošní aktualizovaná verze této analýzy předpokládá, že 70 procent průměrné životní úrovně v Evropské unii Česká republika překoná po roce 2008.
Evropská komise je skeptičtější. Tří čtvrtin výkonu evropské ekonomiky podle její loňské prognózy dosáhne Česko až v roce 2016. To pokládá za realistické i zástupce České republiky u Mezinárodního měnového fondu Jiří Jonáš, podle něhož ke sbližování ekonomik přispěje hlavně rychlejší růst produktivity práce tažený novými přitékajícími investicemi ze zahraničí. I přes již došlé miliardy dolarů je pro ně v Česku stále místo, protože kapitálové vybavení podniků nedosahuje úrovně na západ od našich hranic.
"Za těchto okolností by neměl být pro českou ekonomiku problém dosahovat tempa růstu o dva až tři procentní body vyšší než unie," říká Jonáš. Pro srovnání, životní úroveň v Německu je o pět procent vyšší než průměr v Evropské unii. I z toho se dá usoudit, že stíhací jízda za jeho ekonomikou bude záležitost na desetiletí, navíc s nízkou šancí na vítězství.
Přesto, teoretická šance tady je. Česká ekonomika dnes roste několikanásobně rychleji než německá, jež stagnuje, a podobně by tomu mělo být i v dalších letech.
