iDNES.cz se na situaci v rafineriích zeptal několika odborníků z petrochemické branže, většina z nich si však nepřála zveřejnit své jméno. Shodují se v tom, že pokud chce Česko mluvit o energetické koncepci, musí mít páky na to ji uskutečňovat. O ty však privatizací většinových podílů v rafineriích, stejně jako v plynárenství, přišlo.
První privatizace České rafinérské, která provozuje obě největší české rafinerie v Kralupech nad Vltavou a v Litvínově, proběhla už v roce 1996. Stát tehdy prodal 49% podíl firmám Agip, Conoco a Shell, nicméně kontrolu si prostřednictvím Unipetrolu udržel až do roku 2004.
Ropný gigant se představujeMinistr průmyslu a obchodu Martin Kuba chce vytvořit státní ropný gigant. Plánuje spojit státní firmy Mero a Čepro, správce ropovodů a distributora pohonných hmot, a získat podíl v českých rafineriích i ropovodu TAL z italského Terstu do bavorského Ingolstadtu. iDNES.cz vám klíčové státní podniky představil v reportážích. Reportáž z Centrálního tankoviště ropy firmy Mero si přečtěte zde. Do velína české sítě produktovodů a mezi nádrže distributora paliv Čepro můžete nahlédnout zde. |
Tehdy současný šéf ČSSD Bohuslav Sobotka jako ministr financí prodal Unipetrol a spolu s ním i kontrolních 51 % v rafineriích do rukou polské firmy PKN Orlen, ve které vlastní téměř třetinový podíl polský stát.
V roce 2004 dosáhl Unipetrol čistého zisku 3,639 miliardy korun, ale od té doby to s jeho výsledky jde z kopce. O pět let později se firma pod vedením Poláků propadla do ztráty 840 milionů, za rok 2011 už činila ztráta těžko uvěřitelných šest miliard Kč.
"Kvalita našich manažerů je lepší než kvalita polských. Po pravdě řečeno, privatizace měla proběhnout opačně - PKN Orlen měl být prodán Unipetrolu a ne naopak," říká jeden z odborníků na petrochemický trh.
Zastavené investice
Poláci v posledních letech zarazili téměř veškeré investice a pro rafinerie nemají vypracované ani rozvojové plány. I když by bylo dočasné stopnutí investic kvůli špatným výsledkům firmy na tři či čtyři roky pochopitelné, musí se plánovat, kam se investice po rozmrazení posunou, aby na to byla rafinerie připravená. To se však podle expertů neděje.
I laika zarazí z dálky viditelný rez na nádržích kralupské rafinerie. Právě ta je podle některých informací adeptem na uzavření. "Rafinerie v Kralupech byla v roce 2001 doplněna moderním provozem fluidního kraku, jehož investiční náklady činily přes šest miliard korun. Je ale pravdou, že v posledních dvou letech byly investice minimální," říká expert na energetiku Jiří Gavor ze společnosti ENA.
Podle jiného zdroje nejsou Kralupy v horším stavu než Litvínov, mají ale slabší technologickou konfiguraci, a tedy menší konkurenční výhodu.
"Není pravda, že Unipetrol v uplynulých letech zastavil investice. Každoročně se investice do výrobních zařízení pohybují v řádu miliard korun," sdělil iDNES.cz tiskový mluvčí firmy Mikuláš Duda.
Rafinerie v Kralupech nad Vltavou při pohledu z Centrálního tankoviště ropy v Nelahozevsi
Distributoři paliv mimo záznam upozorňují, že po převzetí rafinerií firmou PKN Orlen klesla kvalita pohonných hmot na samou hranici norem. Podle Unipetrolu to však nemůže být pravda, protože jeho paliva pravidelně dosahují vynikajících hodnocení v odborných testech.
Situaci nejspíše příliš neprospívá ani fakt, že představenstvo České rafinérské opustil v loňském roce poslední Čech a nyní je složeno pouze z představitelů zahraničních akcionářů. Dlouholetý šéf rafinerií Ivan Souček v současnosti rozjíždí projekt výroby biopaliv v Srbsku.
Unipetrol rušit umí
Jak se ruší rafinerie, si už Unipetrol letos vyzkoušel. Rafinace ropy skončila v nejmenší české rafinerii Paramo Pardubice. Ta není součástí České rafinérské a Poláci v ní prostřednictvím Unipetrolu drží 100% podíl. Paramo bylo podle jednoho z expertů už dlouhé roky skanzenem a bez investic by bylo nekonkurenceschopné. "Je pravdou, že malá rafinerie Paramo kvůli své konfiguraci není dnes příliš efektivní, což ovšem nevylučuje zachování provozů výroby asfaltů a mazacích olejů. Pro obnovení případného zpracování ropy by pravděpodobně byly nutné větší investice nebo specifické tržní zaměření," vysvětluje Jíří Gavor.
Zaměstnanci Parama vyvěsili po ukončení provozu rafinace černý prapor,
Uzavírání závodů na zpracování ropy není v Evropě žádná planá hrozba, přebytek výrobní kapacity je totiž velký. Zlí jazykové tvrdí, že by se Orlenu hodilo uzavřít české rafinerie a zásobovat Česko ze svých mateřských závodů v Polsku. O stažení z Česka už několikrát uvažoval i britsko-nizozemský Shell, který v České rafinérské vlastní 16 procent akcií.
Český trh motorových paliv totiž činí půl procenta celoevropského trhu a všechny rafinerie z okolních zemí se třesou na to, aby mohly místní čerpací stanice zavážet svým benzinem a naftou. Dovoz z ciziny by totiž nebyl v případě uzavření Kralup i Litvínova žádný velký problém. Už nyní se podstatná část Moravy zaváží pohonnými hmotami z bratislavského Slovnaftu. Německá rafinerie v Leuně či rakouská ve Schwechatu jsou také relativně nedaleko.
"V případě návrhu uzavření některého rafinerského provozu by se na takovém rozhodnutí měl podle akcionářských smluv podílet i český stát," vyvrací obavy Jiří Gavor. Podle něj probíhá omezování nebo uzavírání rafinerských provozů v Evropě již několik let. To, že by český trh mohl být sycen pouze ze zahraničních rafinerií, mu ale nepřipadá reálné.
Česko leží na konci ropovodů
Pro jednotlivé rafinerie jsou podstatné provozní náklady, rafinerské marže, ale i logistické náklady. Zatímco technologie rafinerií v Česku jsou podle Gavora na průměrné evropské úrovni, logistické náklady dopravy ropy jsou v porovnání s nejbližšími konkurenty nejvyšší. Česko totiž leží na konci ropovodů, jejichž správci - státní firmě Mero - musí platit vysoké přepravní poplatky, ze kterých se splácí náklady na stavbu ropovodu IKL z Ingolstadtu.
České rafinérské se to nelíbí a Meru už dokonce vypověděla smlouvu. Jednání o nových podmínkách zatím nepokročila. V rámci dopravy ke spotřebiteli má ale naopak Česká rafinérská před konkurenty z ciziny výhodu.
Vrátí se do ropného byznysu stát?
Jisté je, že ke konsolidaci a spojování rafinerií bude docházet čím dál častěji. A v mnoha evropských zemích se na tom bude podílet stát, který si strategické oblasti energetiky většinou hlídá.
Česká rafinérskáSpolečnost provozuje dvě největší rafinerie ropy v Česku, v Kralupech nad Vltavou a Litvínově. Většinovým vlastníkem firmy je s více než jednapadesátiprocentním podílem petrochemická skupina Unipetrol. Italská skupina Eni drží přes 32 procent akcií, zbývajících více než 16 procent má britsko-nizozemský Royal Dutch Shell. |
V řadě evropských zemí se stát na rafinerském podnikání majetkově účastní. Jde například o Polsko, Maďarsko, Itálii či Francii. "Způsob a role případného návratu státu do vlastnické struktury českého rafinerského průmyslu by měly vyjít z principů, které jsou v těchto zemích aplikovány," navrhuje Gavor.
Filozofie rafinerského byznysu je taková, že spolu s tenčícími se zásobami ropy výhledově nebude mít smysl, aby vlastníky a provozovateli rafinerií byly firmy, které nemají přístup k surovině. Šance na přežití budou mít jen velcí hráči a ti s přístupem k ropě.
Vytvoření státního ropného gigantu prostřednictvím firem Mero a Čepro tak bez současného spoluvlastnictví rafinerií nemá smysl. Ideální by navíc bylo, kdyby menšinový podíl vlastnily globální těžařské firmy, které by zaručily spolehlivé dodávky ropy. Podle expertů má v každém případě cenu začít o návratu státu do rafinerského byznysu začít alespoň jednat.
Stanovisko společnosti Unipetrol, a.s.V letech 2006 — 2011 společnost Unipetrol vynaložila na investice do společnosti Česká rafinérská 4 miliardy korun. Výrobky České rafinérské uváděné na trh jsou vždy v souladu s příslušnými legislativními požadavky a technickými normami. Každá dodávka je provázena atestem (dokladem obsahujícím hodnoty fyzikálně-chemických parametrů definovaných technickými normami). Česká rafinérská je v celém řetězci operací od příjmu suroviny, přes výrobu až k expedici finálních výrobků certifikovaná podle normy ČSN ISO 9001 a periodicky „necertifikovaná“. Proto Českou rafinérskou nemůže opustit finální výrobek, který nesplňuje požadavky platné normy. Naopak, např. v případě motorové nafty si Česká rafinérská po dohodě s vlastníky stanovila interní požadavek na bod zákalu u zimní motorové nafty třídy F na hodnotu -8 °O, ačkoliv tento parametr není normován. Tímto způsobem se výrobce snaží přispět k zmírnění problémů v zimním období za silných mrazů. Největší sít čerpacích stanic v ČR, společnost Benzina, která je odběratelem paliv z České rafinérské, nemá žádné problémy s kvalitou odebíraných pohonných hmot. ČOI, která je pověřena státním monitoringem kvality paliv dlouhodobě nezjišťuje v této sítí odchylky od kvality definované Evropskými normami jakosti: Benzina rovněž pracuje v dobrovolném kontrolním systému Pečeť kvality, kde vedle přísných systémů péče o jakost paliv jsou prováděny i pravidelné kontroly nad rámec státního dozoru. 99,7 % kontrol je bez závad. Kolekce prémiových paliv s přidanou hodnotou kvality a nabízená společností Benzina je navíc velmi dobře hodnocena jak v rámci nezávislých odborných testů tak i samotnými řidiči. PKN Orlen je společnost veřejně obchodovatelná na Varšavské burze. Státní podíl v PKN Orlen dosahuje 28%. Není pravda, že se by se společnosti PKN Orlen hodilo uzavřít české rafinérie a zásobovat Česko ze svých mateřských zdrojů. Žádný takový záměr nebyl společnosti Unipetrol, a.s. nikdy ze strany zástupců společnosti PKN Orlen oznámen. |
