Studený radiátor, ale v obýváku stále teplo. Zejména ve středových bytech nemusí být taková situace výjimečná. Teplo totiž přichází i přes stěny, podlahy a stropy ze sousedních vytápěných domácností. Zavřením ventilu se tento přenos nezastaví. S prostupem tepla mezi byty počítají také pravidla rozúčtování nákladů.
Je tedy možné v zimě v bytě vůbec nezapínat topení? V některých domácnostech mohou radiátory zůstat zavřené, pokud se v místnostech udržují vhodné teplotní podmínky. Nelze z toho ale udělat univerzální návod na úsporu. Rozhoduje stav budovy, poloha bytu, skutečná teplota i vlhkost.
Soused pode mnou netopí a mně je zima. Jak řešit podobný problém![]() |
Za vytápění platíte, i když radiátory nehřejí
Účet za teplo v bytovém domě s ústředním vytápěním nezávisí jen na tom, jak moc doma topíte. Část nákladů hradíte podle velikosti bytu, další část podle údajů z měřidel nebo indikátorů na radiátorech. Platba má tedy dvě části:
- Základní složku platíte bez ohledu na to, zda radiátory zapínáte. Rozděluje se podle takzvané započitatelné podlahové plochy, tedy výměry bytu upravené pro účely vyúčtování podle pravidel vyhlášky.
- Spotřební složku ovlivňuje, jak moc topíte. Vychází z údajů měřidel či indikátorů. Při výpočtu se zohledňuje také poloha místností, aby například byt pod střechou nebyl znevýhodněný jen tím, že potřebuje více tepla než byt uprostřed domu.
Příklad: Kolik zaplatíte, i když téměř netopíte? Pokud průměrné roční náklady domu činí 300 korun na metr čtvereční, minimální hranice je 210 korun na metr čtvereční. U bytu se započitatelnou plochou 50 metrů čtverečních to znamená nejméně 10 500 korun za rok. Tato hranice se vztahuje na základní a spotřební složku dohromady. Nejde tedy o další poplatek navíc ani o celý účet za služby, který zahrnuje například také vodu nebo úklid domu. |
Poměr těchto dvou částí není ve všech domech stejný. Od roku 2024 je výchozí podíl základní složky 40, 50 nebo 60 procent podle toho, jak dobře budova brání úniku tepla přes stěny, střechu či okna. Poskytovatel služeb jej může upravit až o deset procentních bodů nahoru nebo dolů. Základní složka tak může tvořit 30 až 70 procent celkových nákladů domu na vytápění. Zbytek připadá na spotřební složku.
Ani když přístroj na radiátoru ukáže nulu, účet za vytápění nezmizí. Navíc při běžném rozúčtování s měřidly či indikátory platí minimální hranice: celkové náklady vašeho bytu na jeden metr čtvereční započitatelné plochy nesmějí být nižší než 70 procent průměru domu nebo jeho společně vyúčtované části. Pokud výpočet vyjde pod touto hranicí, částka se na ni dorovná.
Zakazuje zákon vypnout topení?
Zavřený radiátor sám o sobě neznamená porušení zákona. Důležité je, zda se v bytě udržují vhodné teplotní podmínky. Pokud místnost ohřívá například slunce nebo teplo ze sousedních bytů, radiátor nemusí právě hřát. S tím počítá i vyhláška č. 194/2007 Sb., která upravuje pravidla vytápění budov a regulaci podle teploty v místnosti.
Takzvané otopné období trvá od 1. září do 31. května. Neznamená to však, že musí topení běžet nepřetržitě devět měsíců. Dodávka tepla se řídí také počasím:
- Vytápění se zahajuje, když průměrná denní venkovní teplota klesne pod 13 °C dva dny po sobě a ani na následující den se neočekává její zvýšení nad tuto hranici.
- Vytápění se omezuje nebo přerušuje, když průměrná denní teplota naopak překročí 13 °C dva dny po sobě a na další den se neočekává pokles pod tuto hranici.
- Při omezení vytápění nesmějí místnosti nepřiměřeně prochladnout. Vyhláška požaduje zachování jejich tepelné stability.
Ani uvnitř vlastního bytu ale nelze šetřit bez ohledu na následky pro dům. Podle občanského zákoníku vlastník nesmí ostatním vlastníkům ztěžovat užívání jejich bytů ani ohrozit či poškodit společné části budovy. Rozhodující tedy není poloha ventilu, ale podmínky v bytě a dopad na celý dům. Pokud by nedostatečné vytápění ohrožovalo společné části nebo omezovalo ostatní vlastníky, nešlo by už jen o osobní volbu teploty.
Jedna minimální teplota pro všechny byty?
Šestnáct ani sedmnáct stupňů není jednotné zákonné minimum pro každý byt. Vyhláška o vytápění vychází z teplot stanovených projektem konkrétní budovy a požaduje, aby místnosti při omezení topení nepřiměřeně neprochladly.
Kolik stupňů doma stačí. Pod tuto hranici by teplota doma neměla klesnout![]() |
Ani teploměr ale sám neřekne, zda doma nehrozí plísně. Rozhodují také:
- Vlhkost vzduchu: vodní pára vzniká například při vaření, sprchování nebo sušení prádla.
- Teplota stěn a dalších povrchů: na chladných místech se může vlhkost srážet podobně jako na studeném skle.
- Stav budovy: riziková bývají místa, kudy snadněji uniká teplo, například některé rohy nebo okolí oken. Odborně se jim říká tepelné mosty.
Pokud místnost výrazně ochladíte, může se na studených površích začít srážet více vlhkosti. Tím vznikají podmínky pro růst plísní, i když je vzduch uprostřed pokoje stále poměrně teplý.
Státní zdravotní ústav uvádí jako optimální teplotu přibližně 20 až 22 °C a relativní vlhkost 45 až 55 procent, kterou lze sledovat vlhkoměrem. Jde o doporučení, nikoli o zákonnou povinnost pro každou domácnost. Podstatné je udržovat takové podmínky, aby se na nejchladnějších místech v bytě vlhkost často nebo trvale nesrážela.
Správným způsobem vytápění můžete snížit spotřebu na minimum. Otestujte se![]() |
Musí byty v posledním patře topit?
Nemusí. U správně navržené a seřízené ústřední otopné soustavy není radiátor v nejvyšším bytě jakýmsi „motorem“, který by zajišťoval tah tepla do ostatních pater. Teplá voda v rozvodech cirkuluje nezávisle na tom, zda má obyvatel posledního patra radiátor otevřený.
- Zavřený radiátor v posledním patře nemá zastavit topení pod ním. U dvoutrubkové soustavy jsou jednotlivá tělesa napojena paralelně. Ani u správně provedené jednotrubkové soustavy nemá uzavření radiátoru přerušit oběh – voda pokračuje přes obtok neboli bypass.
- Nejvyšší patro je důležité při odvzdušňování. Vzduch se v soustavě hromadí v jejích nejvyšších místech, a proto bývají právě radiátory či odvzdušňovací prvky v posledním patře zásadní při napouštění soustavy, po opravě nebo při jejím zavzdušnění. V některých panelových domech je proto nutná spolupráce obyvatel horních bytů, aby bylo možné stoupačku správně odvzdušnit. To ale neznamená, že musejí mít radiátory otevřené celou zimu.
- Pokud po zavření radiátoru nahoře přestanou topit byty pod ním, je to signál problému. Příčinou může být nesprávně zapojená nebo hydraulicky nevyvážená soustava, zavzdušnění či neodborná úprava rozvodů. Zejména u starších jednotrubkových systémů je důležité, aby zůstal funkční obtok. Správně zapojený systém má umožnit průtok topné vody i tehdy, když je samotné otopné těleso uzavřené.
Méně topit nesmí znamenat přestat větrat
Úspora může mít nepříjemný vedlejší účinek, pokud současně omezíte vytápění i větrání. Vlhkost z vaření, sprchování nebo sušení prádla pak zůstává uvnitř. V chladných koutech či za nábytkem může vytvořit podmínky pro růst plísní.
V zimě větrejte krátce a intenzivně otevřenými okny. Délku a četnost přizpůsobte počasí a tomu, co se v místnosti děje. Po vaření nebo sprchování je potřeba vzniklou vlhkost odvést, například odvětráním koupelny nebo digestoří s odtahem ven.
Plísně ovšem nemusí být jen důsledkem nevhodného užívání bytu. Příčinou může být také zatékání, vzlínající vlhkost nebo jiné stavební nedostatky. Pokud se plísně objeví, nestačí je jen přetřít. Je potřeba odstranit také příčinu vlhkosti, jinak se mohou vracet.





















