A přece do této kategorie spolumajitel a šéf rodinné firmy Kofola patří. Nejenže dokázal z polozapomenuté značky vytvořit výrobek, který na českém trhu šlape na paty takové legendě, jakou je americká Coca-Cola, a na Slovensku ji dokonce předstihl.
Je vůdčím mozkem firmy, jež za posledních dvanáct let vyrostla od nuly v podnik s třímiliardovým obratem, osmi stovkami zaměstnanců a továrnami na Slovensku a v Polsku.
Ředitel Kofoly možná vypadá nenápadně, ale má velké ambice: "Chceme se stát největším výrobcem značkových nealkoholických nápojů ve střední a východní Evropě," vytyčuje svůj cíl. Zatím mu cesta k němu vychází.
Samaras: Limonádový dravec z Krnova
Firmu Kofola založil ještě pod názvem Santa nápoje počátkem 90. let Jannisův otec Kostas. Rodák z řecké vesnice se do Československa dostal jako chlapec spolu s dalšími stovkami dětí, když v jeho zemi vypukla občanská válka. Vyrostl v dětském domově. "Poznamenalo mu to život. Naučil se spoléhat sám na sebe, být vytrvalý," říká jeho syn.
Právě vytrvalost byla prvním předpokladem pro to, aby se Samarasům v podnikání dařilo. Zpočátku se jim totiž úspěch vyhýbal. "Otec, původně zemědělský inženýr, začínal hned počátkem 90. let podobně jako jiní krajané dovozem zeleniny a ovoce z Řecka," vzpomíná Jannis Samaras, který tehdy ještě studoval. Do prvních obchodů rodina vložila všechen majetek a málem o něj přišla.
Desetitísícové ztráty
"Na prvním dovezeném kamionu otec prodělal desítky tisíc korun," popisuje syn.
 |
Pak přišel první originální nápad a s ním i první úspěch. Samaras k nám dovezl citronový koncentrát, který tu tehdy byl prakticky novinkou. O citronovou šťávu byl takový zájem, že ji Samarasovi začali dovážet ve velkém a stáčeli ji do vlastních obalů. Vroce 1993 koupili v Krnově malou sodovkárnu, ve které spustili výrobu sirupů a později i džusů a limonád.
Jannis už v počátcích rodinného podnikání zběhl ze studií na brněnské technice, aby otci pomáhal a časem vedení firmy převzal. V Kofole dnes pracuje také jeho sestra a švagr. Zakladatel Kostas je už na odpočinku, do vedení prý však mladým pořád občas mluví.
Snaha být na špici
Podle Jannisových slov firmu vždycky tlačily dopředu nápady a snaha být první.
"Jako první z českých výrobců jsme přišli na trh se sirupy balenými v plastu. Nebo s limonádami v třetinkových lahvích, s programem podpory prodeje v restauracích," vysvětluje. Zlomovým momentem ve vývoji firmy byla koupě značky Kofola, podle níž se podnik předloni přejmenoval.
První láhev kofoly
Santa dlouho hledala silnou značku, na které by postavila svou marketingovou strategii. Nakonec rozjela spolupráci s opavskou farmaceutickou firmou Ivax, která ještě z 60. let vlastnila recepturu kofolového koncentrátu. Výroba u firem, jimž Ivax tehdy sirup dodával, však skomírala, takže podnik hledal nového partnera. "Spojili jsme se s nimi vlastně skoro náhodou," říká Jannis Samaras.
Jeho firma zprvu kofolu vyráběla v licenci Ivaxu. Vložila však okamžitě do podpory prodeje nového výrobku velké peníze a kofola během pouhých dvou let zvýšila podíl na českém trhu kolových limonád ze tří na šestnáct procent.
"Dnes je tu její podíl stejný jako u coca-coly, na Slovensku je dokonce mezi kolovými nápoji jedničkou," podotýká mluvčí Kofoly Roman Pařík. V roce 2002 Kofola od Ivaxu známku koupila. Nad cenou mnozí lidé z oboru tehdy kroutili hlavou. Činila 215 milionů korun a další stovky milionů stála reklama.
"Ale podařilo se nám získat vůbec nejlepší známku, jaká se tehdy dala koupit," zhodnotil to později Jannis Samaras, podle něhož se na poslední chvíli pokoušela jeho firmu přeplatit dokonce Coca-Cola. Prodej kofoly se za tři roky zdesetinásobil a úspěch s touto značkou krnovskou firmu vynesl do tuzemské první ligy v nápojové branži.
Souboj s gigantem
Před třemi lety Kofola po maloobchodu zaútočila na další oblast gastronomický sektor. Tuzemským restauracím sice stále kraluje Coca-Cola, přesto tvoří dodávky nápojů pro pohostinství dnes už více než desetinu obratu krnovské firmy. Kofola se tu opět stala tím, kdo udává v oboru tón.
Její tah se loni pokusil napodobit i konkurenční Walmark, jeho vedení však už tehdy přiznávalo, že Kofola má lépe připravené pozice.
"Mají výhodu v tom, že jsou schopni nabízet kompletní nápojový sortiment včetně minerálky Rajec," porovnával situaci obou firem po zahájení expanze Walmarku do restaurací jeden z jeho manažerů. Walmark ostatně ze soutěže s Kofolou loni vycouval a výrobu nápojů opustil.
Do ciziny kofola nepůjde
Zatím poslední fází ve vývoji Kofoly je expanze do zahraničí. Samarasovi už před několika lety založili filiálku na Slovensku. V továrně v Rajecké Lesné zaměstnávají zhruba dvě stovky lidí a Slovensko je pro ně základnou i pro chystanou expanzi do Maďarska.
Po Slovensku se Kofola zaměřila na Polsko, kde od loňska začala ve velkém prodávat svou značku Jupí.
"S kofolou se v zahraničí moc počítat nedá, je to limonáda s přece jen trochu specifickou chutí, na kterou musí být spotřebitel zvyklý. Zatímco u nás a na Slovensku se na jejím růstu hodně podepsala nostalgie pamětníků, kteří ji znali z mládí, za hranicemi to tak nefunguje," vysvětluje Samaras, proč se firma při útoku na Polsko spoléhá na džusy.
Na řadě je Polsko
Loni začala Kofola stavět nový závod v Kutnu ve středním Polsku nedaleko Varšavy. "Podařilo se nám tu zvítězit ve výběrovém řízení na využití části lodžské ekonomické zóny. Výstavba je v plném proudu, zaměstnáme tu přes dvě stovky lidí a výrobu chceme spustit nejpozději v dubnu tohoto roku," říká Samaras.
Kofola v Kutnu plánuje obrat srovnatelný se Slovenskem a chce tu i v silné konkurenci postupně získat až patnáctiprocentní podíl na trhu. Podle svého šéfa plánuje Kofola letos další růst. "Klíčový pro nás teď bude rozvoj Polska, ale jinak se nechte překvapit," říká nenápadný krnovský továrník.
