Začaly žně, jak vypadá letošní sklizeň?
Zatím to vypadá, že výnosy budou nižší, než jsme očekávali. Může za to rychlý nástup velmi teplého jara a po něm prudké ochlazení a mrazy, které nepamatujeme. Ale v tuto chvíli je stále ještě brzy na definitivní hodnocení, například výnosy řepky jsou za očekáváním, ale pšenice zatím vypadá podle plánu.
Počasí byl hlavní důvod?
Nejen. Je to kombinace více věcí, například méně slunečního svitu,než je průměr, jak ostatně ukazují statistiky výkonu fotovoltaických elektráren.
Menší úroda bude i kvůli tomu, že letos se sklízí z menší osevní plochy, což má tři hlavní důvody: stát více dotuje úhory než produkční půdu, více dotuje malé, kteří pak nic nevyrábějí a kvůli nízkým cenám zaviněnými dovozem z Ruska a Ukrajiny se pšenice a řepka tolik nevyplácely zasít.
Další příčinou může být i velmi přísná česká legislativa, která českým farmářům zakazuje i to, co je v jiných zemích povolené. Čekáme mimo jiné i nižší úrodu řepky a v mnoha případech to může být způsobeno zákazem některých účinných látek používaných k ochraně osiva proti hmyzu, které jsou paradoxně povoleny v jiných státech Evropské unie.
Podobné je to u fakticky nemožné ochrany proti hrabošům, i když ti letos nejsou ten největší kámen úrazu. Bohužel se Česko snaží být papežštější než papež, přemíra regulace a nepříznivého počasí se pak na výsledcích samozřejmě podepisuje.
Žně začaly. Farmáři se bojí, že příliš dobrá úroda bude tlačit ceny dolů |
Do České republiky se mohou dovážet méně kvalitní potraviny?
Obecně potraviny z Česka jsou lepší než ze třetích zemí, už jen proto, jak je u nás přísná kontrola jejich výroby od pole až třeba po pekárnu. To u pšenice z Brazílie zajistit nelze. Mnohé účinné látky navíc nejsou nijak nebezpečné, a přesto se nemohou v některých zemích EU používat. Bohužel tak neplatí pro všechny stejné podmínky, a to není fér. To je pro zemědělce možná ještě větší potíž než výkyvy počasí.
Regulace však má zabránit poškozování životního prostředí a ochránit půdu, nedávají podle vás smysl?
Poslední, kdo by chtěl poškozovat půdu a životní prostředí jsou zemědělci, vždyť jde o jejich základní výrobní prostředek. Regulace by však měly mít smysl a bylo by dobré si říct, co vlastně chceme.
Dnešní zemědělství používá velmi sofistikované postupy, které jsou šetrné, spotřebujeme mnohem méně chemie a přitom máme výnosy násobně vyšší, než před čtyřiceti lety, ale intenzivní zemědělství se prostě bez některých ochranných prostředků neobejde, má-li být efektivní. Nebo, pokud plošně nařídíme nechat část půdy ladem, tak z ní nebudeme mít obilí, řepku nebo třeba sóju, kterou pak musíme dovážet.
To znamená, že přehnaná ochrana v Evropě znamená další kácení deštných pralesů, aby bylo kde vypěstovat sóju pro nás. To jsou absurdní paradoxy. Podobně je to s dotační politikou: má smysl podporovat moderní šetrnou zemědělskou výrobu nebo podporovat farmy, které se nemodernizují? Už teď je systém nastavený tak, že se vyplatí nedělat nic, to je ale minimálně v těch nejúrodnějších oblastech obrovská škoda, ekonomická i strategická.
V čem je problém?
Mám někdy pocit, že stát i Brusel rezignovaly na podporu inovací a modernizaci zemědělství, přestože to je jediná cesta, jak zajistit potravinově soběstačnou Evropu i ochranu životního prostředí. Především velké a střední podniky se snaží modernizovat a jít dopředu, existuje však velká skupina samostatných zemědělců, kteří raději svou půdu jen zatravní a berou vyšší dotace, než kdyby něco pěstovali. Nemusí to být jen obilí, ale třeba ovoce nebo zelenina s vysokou přidanou hodnotou. Spravedlivé a strategické by bylo podporovat ty, kdo inovují, ty kdo šetrně hospodaří. Spotřebitelé i příroda za to poděkují.
Méně byrokracie nebo rezignace na ekologii? Nová pravidla štěpí i koalici |
V České republice jsou průměrně největší podniky v Evropě, podpora těch malých to má kompenzovat a chránit venkov, to je špatně?
To není, ale i největší české farmy jsou ve srovnání s ukrajinskými, americkými nebo australskými vlastně malé. Rozdrobenost zemědělství v Evropě bohužel vede k tomu, že evropskému zemědělství trochu ujíždí vlak, a to je škoda. Protože jinak ztratí konkurenceschopnost.
Už teď naše potravinová soběstačnost klesá. To, že Evropa musí dovážet řepku je absurdní. Měli bychom se zamyslet nad tím, co vlastně od zemědělství chceme. Ještě nedávno jsme vyváželi vepřové nebo brambory, dnes je musíme dovážet, stejně jako drůbež, vejce, ovoce nebo zeleninu.
Proč musíme dovážet naše tradiční produkty?
To je kombinace řady důvodů. Živočišná výroba je kapitálově náročná, přestože si veřejnost myslí, že je u nás zemědělství koncentrované, tak ve srovnání například s Nizozemskem jsou v Česku chovy prasat malé. Postavit moderní efektivní provoz stojí dost peněz, a kromě nízké podpory je tu i hledisko určitého odporu veřejnosti – moc lidí nechce mít za zahradou vepřín nebo drůbežárnu. A podobné je to i se zeleninou, kde osobně vidím právě prostor pro menší rodinné podniky. Ale je to kapitálově náročné, dotace nemotivují a je složité dohodnout odbyt například do nadnárodních řetězců.
Když se vrátím k letošní úrodě, pokud by byla nižší, mělo by to znamenat vyšší výkupní ceny? Takže by se to vlastně mohlo vyplatit?
Ano, pokud je něčeho méně, tak by měla stoupat cena, nicméně má to několik ale. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, pokud bude nižší úroda jen u nás, na ceny to vliv mít vůbec nemusí. A pokud by byla úroda teoreticky opravdu hodně nízká, tak nepomůže ani vyšší výkupní cena.
Projevilo by se to na cenách potravin?
Vyšší cena pšenice nebude mít zásadní vliv na cenu chleba, toho se není třeba obávat, i kdyby cena opravdu kvůli nižší úrodě stoupla. Musíme si uvědomit, že cena obilí je jen zlomek výsledné ceny. Pokud například kilo chleba stojí asi 50 korun, obsahuje pšenici asi za čtyři až pět korun. I kdyby pšenice zdražila o čtvrtinu, tak by to nemělo mít znatelný vliv na to, kolik zaplatíme v obchodě za pečivo. A pokud ano, tak to budou výmluvy.
