Strategicky důležitý tendr na dostavbu jaderných bloků v Dukovanech zaznamenal nečekaný zvrat. Z původních tří uchazečů pouze dva postupují do další fáze. Vláda potvrdila, že vyzve francouzskou společnost EDF a korejskou KHNP k předložení závazných nabídek na stavbu reaktorů v Dukovanech a Temelíně.
V případě americké společnosti Westinghouse tak neučiní, protože nabídka podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely nesplnila podmínky.Vláda se navíc zajímá o nabídku na výstavbu až čtyř nových reaktorů a upravuje se harmonogram tendru. Na předložení závazných nabídek budou mít dva zbylí uchazeči čas do 15. dubna.
Vláda chce nabídky na čtyři nové bloky místo jednoho. Westinghouse je ze hry |
Původně měl ČEZ předložit vládě vyhodnocení nabídek jednotlivých uchazečů do 15. února a následně měl mít kabinet lhůtu 50 pracovních dní na posouzení vybraného postupu z hlediska bezpečnosti. Časový posun však podle vlády neovlivní záměr uvést první blok do provozu koncem roku 2036.
“Dosavadní průběh tendru ukazuje, že dodávka více reaktorů současně by nám mohla zajistit nižší cenu až o jednu čtvrtinu u jednoho reaktoru. Proto jsme se rozhodli požádat uchazeče, aby nám předložili závazné nabídky na dodávku až čtyř nových jaderných reaktorů. Na jejich základě potom vybereme dodavatele a rozhodneme, zda si necháme postavit více reaktorů, nebo ne,“ uvedl premiér Petr Fiala.
Jádro pokryje rostoucí spotřebu
Vyřazení společnosti Westinghouse je překvapením, protože Američané ještě v úterý podepsali společně se stavebním partnerem Bechtel dohodu s Aliancí české energetiky. Akce se dokonce zúčastnila náměstkyně ministerstva energetiky USA pro jadernou energetiku Kathryn Huffová. Na základě dohody vznikla pracovní skupina, jež měla usnadnit účast českých podniků při nasazení až čtyř reaktorů AP1000 v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Nutno však dodat, že Westinghouse tento krok učinil jako poslední ze tří uchazečů o zakázku.
Analytici uvádějí, že důvodem k laxnějšímu přístupu firmy mohla být skutečnost, že Američané mají v Evropě jasnou jadernou prioritu, a sice konkrétní projekty v Polsku. Ty jim dávají z hlediska velikosti trhu komerční smysl. Podle vyjádření kabinetu i společnosti ČEZ probíhala komunikace ohledně tendru již téměř pět let, nicméně Westinghouse nedodržel klíčové požadavky výběrového řízení.
„Především její nabídka není závazná, což znemožňuje její posouzení. A pak jednoznačně není určen subjekt zodpovědný za kvalitu díla. Proto došlo k rozhodnutí oslovit nyní uchazeče, kteří předložili závaznou nabídku,“ potvrdil Ladislav Kříž, mluvčí ČEZ. Jak však dodává, nikdo není vyřazen a tendr není dokončen, dokud nebude podepsaná smlouva na dodávku a výstavbu nového bloku.
Mediální zástupci Westinghouse se včera odvolávali pouze na tiskové prohlášení vlády, které odmítli do konce uzávěrky MF DNES komentovat.
Všichni tři uchazeči o Dukovany doručili do sídla ČEZ své nabídky |
Vláda se opakovaně vyjadřovala, že s jádrem do budoucna počítá. Podle ministra Síkely potřeba výstavby více reaktorů vyplývá ze současného vývoje tuzemské energetiky.
„V příštích desetiletích dojde k výraznému růstu spotřeby elektřiny, do roku 2050 až o dvě třetiny. Vedle obnovitelných zdrojů energie nám tento nárůst spotřeby umožní pokrýt právě jaderná energie jako spolehlivý nízkoemisní zdroj,“ podotkl ministr.
Odborná veřejnost je téhož názoru. „Česko potřebuje minimálně čtyři, ale nejlépe šest velkých reaktorů, aby si udrželo soběstačnou elektrickou síť, a tím přijatelnou cenu elektřiny pro obyvatele. Pro jejich výstavbu potřebuje nejen podporu zákonů a vlády České republiky, ale i kladný postoj Evropské unie,“ říká profesor jaderné energetiky z ČVUT v Praze Radek Škoda.
Reaktory za stovky miliard
Podle dřívějších prohlášení vlády i ČEZ by měl nový reaktor vyjít na přibližně na 160 miliard korun v cenách z roku 2020. Později se hovořilo dokonce o 220 miliardách, přesná cena však bude známa až po ukončení soutěže. Když loni začátkem prosince informoval jihokorejský deník Korea Joong Ang Daily o tom, že KHNP podal nabídku na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany, uvedl, že „projekt bude stát odhadem šest miliard dolarů“. To by odpovídalo 137 miliardám korun.
Ústředním heslem jihokorejského kandidáta v průběhu celé kampaně bylo, že KHNP postaví jaderný blok v Dukovanech „včas a za předem domluvené náklady, které nebude v průběhu stavby navyšovat“. Jako reference firma používala tři funkční jaderné elektrárny v Jižní Koreji a čtyři velké jaderné bloky elektrárny Baráka, které KHNP postavila ve Spojených arabských emirátech.
Podle analytiků šlo o úctyhodný výkon, nicméně se shodují na tom, že budovat jadernou elektrárnu uprostřed pouště, byť ve složitých klimatických podmínkách, není totéž jako stavět jaderný blok uprostřed Evropy. A také že u projektů postavených v Asii nebo v arabských zemích nikdy není možné dohledat skutečné náklady. Informace o tom, kolik stavba doopravdy stála, jednoduše nelze ověřit, na rozdíl od projektů v západních zemích, kde jsou tyto investice pod drobnohledem a vše musí být transparentní.
Česko usiluje o renesanci jádra, zvažuje rovnou čtyři nové bloky |
Jihokorejská společnost KHNP se kromě dostavby bloků v Dukovanech uchází i o jaderné zakázky v sousedním Polsku. Firma jako první podepsala v září loňského roku dohodu s Aliancí české energetiky týkající se zapojení českého průmyslu do výstavby. KHNP navíc opakovaně uvedla, že spolupráce s českými firmami je pro ni dlouhodobou prioritou a že od roku 2016 identifikovala již přes 200 potenciálních českých dodavatelů a podepsala více než padesát memorand o porozumění jako základ budoucí spolupráce. Navíc počítá s českou firmou i pro dodání turbíny, a to společností Doosan Škoda Power.
Bude turbína z Česka?
„S českou turbínou bych byl u velkých reaktorů opatrný. Máme zkušenosti z Temelína, kde prototyp turbíny a zpoždění výstavby vedly k nespolehlivostem, opravám, vícenákladům a v důsledku k drahé elektřině v prvních letech provozu elektrárny. Plzeňský Doosan sice velmi kvalitní turbíny umí vyrábět, ale dělba s mateřským korejským Doosanem je taková, že v Koreji se dělají velké turbíny, které jaderná elektrárna potřebuje, a v Plzni se vyrábějí střední a malé turbíny, které lze použít například pro plynové elektrárny,“ vysvětluje Škoda z ČVUT.
Zároveň upozorňuje na problém s frekvencemi v síti: „V Evropě se používá frekvence elektrické sítě 50 hertzů oproti americkým a korejským 60 Hz. Evropské turbíny tak pracují při 1 500 otáčkách za minutu, kdežto v USA či Koreji při 1 800 otáčkách za minutu.“ Korejci to ve Spojených arabských emirátech řešili instalací 50hertzové turbíny vyvinuté japonskou Toshibou. Tato 52palcová turbína by byla ideální i pro Česko. A podobné je to u Američanů: pro americké projekty používá Westinghouse u reaktorů AP1000 60hertzovou turbínu od amerického GE Power, ale pro čínské 50hertzové instalace volí japonskou turbínu od Mitsubishi,“ popisuje Radek Škoda.
Na jaderné bloky si brousí zuby i české firmy, ve hře jsou miliardy |
České podniky bude nepochybně zajímat, zda žadatelé dodrží sliby, kterými se prezentovali, když obcházeli politiky na státní i na lokální úrovni.
„Kritérium podílu českých firem nemůžeme do podmínek dát, ale díky finálnímu rozhodování vlády, která jasně deklarovala zájem na co největším zapojení českých podniků, je zřejmé, že toto bude hrát významnou roli,“ říká Ladislav Kříž z ČEZ. Jak dodává, uchazeči o tendr jsou si toho vědomi.
Francouzská společnost EDF, která podepsala dohodu s Aliancí české energetiky loni v prosinci, odkazuje na současný projekt ve Velké Británii. „Maximální využití schopností českých firem je jednou z našich priorit. Plánujeme použít stejný model lokalizace jako v případě Hinkley Point C, kde britské firmy nakonec získaly 64 procent z celkové hodnoty zakázky,“ prohlašuje Roman Zdebor, šéf české pobočky EDF. Podle něj EDF plánuje zapojit české firmy ve všech oblastech výstavby jaderné elektrárny. Tuzemské firmy se navíc již nyní podílejí na projektu Hinkley Point C, například Škoda JS tam dodává některé součásti reaktorů.
“V případě stavebních prací je připravena dohoda o společném podniku mezi Metrostav DIZ a francouzskou společností Bouygues Travaux Public,“ dodává Zdebor. Podle profesora Škody je anglický Hinkley Point C dobrým příkladem spolupráce, protože se jedná o stavbu v Evropě.
„Srovnávání s projekty mimo Evropu, kde jsou jiné jednotky, jiná frekvence sítě, jiné pracovní právo či jiné normy, nedává pro Česko smysl. Jaderná elektrárna je také hodně o kvalitní stavařině a například chladicí věže, které Hinkley Point C nemá, jsou komponenty, které v Česku umíme postavit,“ dodává.
