Zákon přesně vymezuje, že neapolská pizza musí být kulatá a nesmí mít v průměru víc než 35 centimetrů. Uprostřed nesmí být vyšší než tři milimetry a kůrka nesmí přesáhnout dva centimetry.
Zákon také jasně definuje jaký typ mouky, soli, kvasnic a rajčat smí kuchař při přípravě pizzy použít.
Ještě podrobnější pravidla platí pro jednotlivé druhy pizzy. Například klasická Margherita nesmí být pokryta jen tak obyčejnou mozzarellou, ale jen mozzarellou z úbočí "jižních Apenin".
Válečky na těsto jsou zakázané. Stroje na těsto nepovolené. Těsto musí kuchaři zpracovávat jen vlastníma rukama.
Ve výsledku musí být pizza splňující zákon měkká, pružná a musí se dát snadno přeložit v polovině.
Zákon z dílny ministerstva zemědělství je výsledkem tlaku pizzerií z Neapole, které tak chtějí chránit své tradiční umění před falešnými kopiemi.
Zákon počítá s kontrolami v restauracích, ale sankce v něm zatím specifikovány nejsou.
Jak ale upozornil italský deník Il Sole 24 Ore, je už na ochranu klasického italského pokrmu možná trochu pozdě.
"Je zbytečné zavírat dveře do stáje, když kůň už dávno utekl," uvedl autor komentáře. Podle něj už lidé a restaurace v celém světě dlouho připravují pizzu způsobem, který vyhovuje jejich chutím.
Kuchař připravuje v jedné z tradičních pizzerií v Římě národní italskou pochoutku. (26. května 2004) |
Kuchař připravuje v jedné z tradičních pizzerií v Římě národní italskou pochoutku. (26. května 2004) |
Kuchař připravuje v jedné z tradičních pizzerií v Římě národní italskou pochoutku. (26. května 2004) |