Životní cesta mladého Brňana je pozoruhodná. Udělal to, o čem spousty dalších ve skrytu duše jen touží. Jednoho dne v něm uzrálo přesvědčení, že něco má být jinak, hodil za hlavu kariéru obchodního zástupce a šel dělat, co ho baví nejvíc: vařit.
Tomáš Vítek v akci. V kuchyni brněnské restaurace Bohéma zpracovává lososa.
"S vařením jsem začal od mala, od svých deseti nebo patnácti. Vždycky jsem něco klohnil, hlavně věci, které nedělala mamka. Třeba guláše, svíčkovou, kynuté buchty. Potom jsem přidával další věci," popisuje, jak to všechno začalo. Přesto po základní škole zamířil na strojní průmyslovku namísto učiliště. "Po ní jsem si řekl, už nechci ozubené kolo ani vidět a šel jsem na ekonomku. Přišel mi to takový univerzální obor," vypráví.
Po státnicích pracoval čtyři roky na různých pozicích. Jako obchodní zástupce, hypoteční makléř, realitní makléř. A mezitím vařil. Pro kamarády pořádal rauty a oslavy narozenin, kamarádům kamarádů vařil na svatby... "Říkali mi, ať jdu vařit někam do restaurace. Já jim říkal, že by mě to ve velkém nebavilo, že mě to baví doma."
Po práci hurá do rybárny
Potom však přišel zlom. "Práce byla fajn, šlo o kontakt s lidmi, ale pořád jsem cítil, že to není úplně to, co mě přímo naplňuje a uspokojuje," vysvětluje. Po práci chodil tři měsíce na brigádu do rybárny, aby se naučil zpracovávat ryby. Tři měsíce vařil doma všechno možné z ryb. "Vyzkoušel jsem všechno, od mušlí přes krevety až po kraby. Potom jsem se rozhodl, že by mě to bavilo dělat profesionálně," popisuje zlomový okamžik.
Svůj sen si kuchař a inženýr v jedné osobě splnil poté, co absolvoval kurz Příprava hotových jídel v projektu Národní soustava kvalifikací, kofinancovaného z fondů EU. Kurz musel výjimečně sám zaplatit, podle pracovního úřadu byl totiž příliš vzdělaný na jeho proplacení. Potřebný papír ho stál přes 12 tisíc korun. Získal ho po splnění teoretických a praktických zkoušek. Na těch musel za tři hodiny uvařit menu, které dostal losem. "Měl jsem trému jako u každé zkoušky," vzpomíná.
V těchto dnech už však připravuje své vlastní degustační menu ve známé brněnské restauraci Bohéma. Tu před dvěma lety doslova zašlapal do země šéfkuchař Zdeněk Pohlreich ve svém pořadu Ano, šéfe! a krátce poté zkrachovala. Koncem loňska však s novým majitelem i celým týmem opět otevřela a znovu získává ztracenou pověst. V Pohlreichově druhém hodnocení už dopadla mnohem lépe (čtěte Restaurace skládá reparát).
Další meta: stát se šéfkuchařem
Tomáš Vítek se chce jednou vypracovat na šéfkuchaře. Snad se mu to podaří. Už teď krátce po svém "vyučení" vaří své experimenty pro desítky hostů. "Dělal jsem třeba tříchodové menu z ryb. Byl tam švédský marinovaný losos naložený v cukru, pálence, kopru a mořské soli nebo kapr na rybízové marmeládě s oříškovými kroketami. Mělo to docela úspěch," pochvaluje si. Do restaurace Bohéma se dostal na praxi, která je součásti kurzu. Připouští, že v tom měl velké štěstí.
Projekt NSK2Projekt s názvem Národní soustava kvalifikací 2 má zajistit možnost získání profesní kvalifikace bez absolvování školní výuky. Podmínkou není absolvování kurzu. Pokud chce uchazeč přijít na zkoušku "naostro", může. Zkoušku neudělá zhruba 10 procent lidí. Má ji už bezmála 80 tisíc Čechů. Nejčastější takto získanou profesní kvalifikací je strážný (téměř 70tisíc), řádově stovky lidí se kvalifikovaly k provádění masáží, přípravě teplých pokrmů, práci floristy, detektivního koncipienta apod. Více o projektu zde |
Spousta mladých kuchařů si v učení několik měsíců na opravdové vaření vůbec nesáhne, namísto toho dělají pomocné práce jako je krájení cibule, zadělávání těsta na knedlíky... "Nepřišel jsem tam tak, že bych hned dostal krájení zeleniny. Samozřejmě nepustili mě ke všemu, ale během čtrnácti dnů jsem připravoval všechna minutková jídla. Teď kolikrát v kuchyni zůstanu sám a zvládám to," popisuje.
"S lidmi v práci si maximálně rozumíme, je tam úžasný kolektiv od uklízečky až po šéfovou. Je to paráda, člověk se do práce opravdu těší a vůbec mi nevadí, že tam nejsem třeba osm hodin, ale patnáct a když je svatba, tak třeba i do rána."
Kromě toho, že ho práce baví, si vydělá zhruba stejně jako když dělal makléře, navíc je to přece jen o něco klidnější. O vlastní restauraci zatím neuvažuje, říká, že je to příliš náročné.
