Co vaše generace po finanční stránce vlastně nejvíc řeší?
Řeší především obecný nedostatek financí. Ten je dán dvěma věcmi. Jednak tím, že zástupci této generace nevnímají tolik potřebu začínat co nejdříve s ekonomickou aktivitou. Už během studia vysoké školy tak třeba aktivně nevyhledávají pracovní uplatnění, a když už, tak v oborech mimo jejich studijní obor. Tou druhou věcí je, že jejich příjmy jsou v porovnání s dalšími generacemi a s průměrnými výdaji v dnešní době, jejichž cenová hladina výrazně vzrostla, pochopitelně jasně nejnižší. To je trápí především z hlediska řešení bytové situace, kdy na hypotéku třeba bez pomoci rodičů v této generaci dosáhne málokdo.
Vojtěch Měřínský
|
Dovedete tu nedostupnost nějak blíže ilustrovat?
Poměrně dobře se dá nedostupnost kvantifikovat na příkladu Prahy. Vezměme si mediánové mzdy mladých mezi 20 a 29 lety, které v Česku činí 40 tisíc korun hrubého měsíčně. Podstatné je, že tato mediánová mzda mladých je v Praze jen mírně vyšší než ve zbytku České republiky, zatímco u starších věkových skupin se rozdíl výrazně rozevírá, mzdy v Praze jsou u nich vyšší zhruba o čtvrtinu. Mladí si tedy pražský příplatek ve mzdě nevyberou, ale na ceně bytu ho zaplatí. Byty jsou totiž oproti celé republice dražší zhruba o 60 procent. Právě proto je vlastní bydlení pro mladé v Praze ještě hůře dosažitelné než jinde. Z čísel je však evidentní, že tato pražská bytová prémie nedopadá jen na ně a je třeba si postupně zvykat na to, že vlastní bydlení v Praze není pro každého.
To mimochodem znamená, že z jejich mediánové mzdy si mladí v Praze mohou na bydlení naspořit za 19 let, ve zbytku republiky to ale zvládnou v průměru za 13 let. Pro celou skupinu pracujících je situace vesměs podobná, ti v Praze teoreticky naspoří na bydlení za 16,7 roku, ve zbytku ČR za 12,2 roku. Generace Z tedy vidí, že si s kariérním a věkovým posunem bez vlastní dodatečné iniciativy nepomůže.
Co s tím mladí vlastně dělají?
Těch cest je několik. Jednou z nich je, že se výrazně prodlužuje doba, po kterou žijí u rodičů, což pak svým způsobem má vliv na jejich ochotu pracovat a celkově se osamostatnit. Také to má vliv na chuť pořizovat si děti, které bohužel mladá generace nechce s takovou ochotou jako generace před ní. Kdo se osamostatnit chce a nemá byt od rodičů, téměř jistě hledá cestu formou nájemního bydlení s tím, že pak má možnost si spořit a připravit si alespoň nějaký základ na budoucí hypotéku.
Nájmy jsou ale také vysoké, dá se z nich vůbec na povinnou část hypotéky naspořit?
Nájemní bydlení je stále dostupnější, než hypotéky. Podle dat Eurostatu vzrostly v České republice mezi lety 2005 a 2025 ceny nemovitostí o 249 procent, čisté mzdy o 209 procent, ale nájmy pouze o 155 procent. Bydlet v nájmu je pro jednotlivce s průměrným platem dnes dostupnější, než před 20 lety. A to tedy znamená, že část příjmu může zbýt na investice do oné budoucnosti, tedy na spoření, nebo samotné aktivní investování. Samozřejmě je otázkou, jaký bude vývoj trhu do budoucna a pořád tu hrají roli i regionální rozdíly, nicméně z běžného platu má šanci člověk spořit tak, aby měl v budoucnu základ na hypotéku.
Generace ZGenerace lidí, kteří se narodili v době rozmachu Webu 2.0 a tedy celý život žijí v digitálně rozvinuté společnosti. Definice nejčastěji říkají, že jsou to lidé narození zhruba od roku 1997 do roku 2012, obecněji zhruba ve druhé polovině devadesátých let do počátku druhé dekády nového milénia. Nastoupila po generaci takzvaných mileniálů. |
A jak k tomuto spoření generace Z přistupuje?
Samozřejmě je tu část, která nespoří, která si raději užívá života a vlastně nemá v tomto ohledu žádné větší ambice. Ale obecně je dobrou zprávou, že moje generace má poměrně dobrou finanční gramotnost. Je to i tím, že se pohybují na digitálních platformách, kde se o financích hodně mluví. Investice jsou pojem, který mladí dobře znají, i když ne vždy v tom správném kontextu. Sociální sítě totiž o nich dovedou poskytovat různorodé a často bohužel zkreslené informace.
Jaký obrázek o investicích sociální sítě vytvářejí?
Na sociálních sítích je typický obrázek podnikatele – investora, který ukazuje, že se investicemi dá vydělat na živobytí a dokazuje to dokumentací svého luxusního životního stylu s drahými auty a špičkovými nemovitostmi. Jenže tohle je obrázek víceméně falešný a ten obsah a životní styl je financovaný buď ze samotného dosahu těch osob na sociálních sítích, nebo z leasingových úvěrů a nikoli z reálné investiční aktivity. Tohle mladí lidé vidí, ale možná větší potíž je ono samotné trávení obrovského množství času na sociálních sítích, které může mít v blízké budoucnosti velký vliv na produktivitu. Na sociálních sítích však lze ale najít i relevantní informace k investicím a ta vstupní bariéra pro mladé je velmi nízko. Dnes existuje řada digitálních platforem a aplikací, prostřednictvím kterých jde investovat velmi snadno a i malé částky.
A jak mladí v takovém případě investují?
Vzhledem k tomu, že si nemohou dovolit investovat příliš velké částky, pouští se spíš do rizikovějších investic, které mají i potenciál vyššího výnosu. Mladá generace tak má blízko k investicím do akcií, přičemž v tomto odvětví vyhledávají především investice do technologických společností a ochotně také investuje do kryptoměn. Velkým fenoménem je u ní umělá inteligence, takže investují do firem spojených s ní.
Snížení poplatků, lákadla pro mladé. Vláda představila změny v penzijku |
Jaký je skutečný investiční potenciál v oblasti AI?
Valuace zejména v USA jsou nejvýše od dotcom bubliny před dvaceti lety, takže je tu velké očekávání budoucích zisků, které se ale ne vždy musí naplnit. AI dnes tvoří polovinu tržní kapitalizace S&P, vloni se ze dvou třetin podílela na celkovém výnosu. To se promítá i do HDP a spotřeby domácností. Podle britské centrální banky totiž umělá inteligence vloni táhla americkou ekonomiku asi polovinou, a to nejen reálnými investicemi, ale i reálnou spotřebou taženou rovněž růstem cen akcií spojených s AI sektorem. Pro představu, akcie se v USA podílejí na úsporách domácností 34 procent, zatímco v Česku jsou to jenom zhruba čtyři procenta.
Samozřejmě taková expozice vůči AI nese svá rizika. Novou hrozbou v tom sektoru je často trochu neprůhledné dluhové financování, vzájemné půjčky mezi společnostmi, sekuritizované úvěry, dluhopisy ve výkazech separátních firem a podobně. Zatímco do poloviny loňského roku byly investice do AI infrastruktury financované téměř výlučně z provozního cashflow firem, nyní se přidává dluhové financování. Banky nestíhají tento sektor financovat, přidává se tedy financování z private credit fondů a vznikají tu různé sekuritizované cenné papíry. Situace trochu připomíná dobu před 15 lety. Takto předem však nelze predikovat žádnou velkou krizi, ale riziko tu je, zvyšuje se a je možné, že k nějaké korekci dojde. Trh navíc může rozhodit nějaká další nejistota v ekonomice – už teď jich je tu dost.
Mají tedy investice do těchto odvětví zejména pro mladé smysl?
Z dlouhodobého hlediska je potenciál vždy a případné brzké krize odvětví pravděpodobně překoná, takže obecně rizikovější investice pro mladé smysl dávají. Na druhou stranu by neměli zapomínat ani na tu stabilnější část portfolia. Například investice do nemovitostních fondů, které dlouhodobě stabilně překonávají inflaci, ale neslibují extrémní zisky. Vyvážené portfolio má pak dobrý potenciál zajistit se na stáří nebo právě na onen základ hypotéky.
