Veletrh ukáže kondici českého průmyslu. Firmy hledají cestu od aut k obraně

Na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně se od 6. do 9. října představí přibližně 1 400 vystavovatelů. Co jejich účast vypovídá o kondici českých továren? V pořadu iDNES Lounge o tom mluvili ředitel veletrhu Michalis Busios, Petr Šimáček ze společnosti Yamazaki Mazak Central Europe a Miroslav Stříbrný z České exportní banky. Shodují se, že firmy chtějí investovat, nejistý výhled zakázek je však nutí k opatrnosti.

Lounge – pořad iDNES.tv

Sledovat další díly na iDNES.tv

Strojírenský veletrh bývá označován za barometr průmyslu. Letos podle jeho ředitele Michalise Busiose ukazuje dvě věci zároveň: zájem firem vystavovat trvá, pečlivěji ale počítají náklady.

„Více zvažují, kolik strojů přivezou a jak velkou plochu si objednají,“ řekl v debatě iDNES Lounge. Podobně přistupují k investicím do výroby. „Řeší produktivitu práce, náklady na zaměstnance i energie. Jsou opatrné, ale investovat chtějí.“

Hosté pořadu

Michalis Busios
Mezinárodní strojírenský veletrh

Michalis Busios je od roku 2019 ředitelem Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Ve společnosti Veletrhy Brno se dlouhodobě věnuje rozvoji průmyslových veletrhů a spolupráci s českými i zahraničními technologickými firmami. Pod jeho vedením se MSV stále více zaměřuje také na digitalizaci, automatizaci, robotiku a nové technologie.

Miroslav Stříbrný
Česká exportní banka

Miroslav Stříbrný působí více než 30 let v bankovním sektoru a v současnosti je ředitelem úseku obchodu a exportního financování v České exportní bance. Během své kariéry působil mimo jiné v ČSOB, HSBC, Sberbank CZ a Citibank Europe. Má rozsáhlé zkušenosti s korporátním a strukturovaným financováním, správou aktiv, tržními riziky, akvizicemi a rozvojem obchodu.

Petr Šimáček
Yamazaki Mazak Central Europe

Petr Šimáček vystudoval mechatroniku a automatizační techniku na univerzitě ve finském Tampere. Více než 15 let působil ve společnosti ABB, kde prošel odbornými i manažerskými pozicemi v oblasti průmyslové automatizace a obchodu. Od roku 2018 vede české a slovenské aktivity společnosti Yamazaki Mazak Central Europe a zaměřuje se především na moderní obráběcí technologie, automatizaci a digitalizaci průmyslu.

Nejistotu potvrzuje průzkum společnosti Yamazaki Mazak mezi jejími zákazníky. „Přes 40 procent z nich vidí zakázky maximálně na tři až pět měsíců dopředu. S tak krátkým výhledem se investice plánují těžko,“ uvedl Šimáček. Když už firmy nový stroj pořídí, chtějí, aby se dokázal přizpůsobit i zakázkám, které dnes ještě neznají.

Podobnou zkušenost má Česká exportní banka. „Záměrů neubývá, firmám ale trvá déle, než se rozhodnou, zda investici uskuteční,“ popsal Stříbrný. Podniky podle něj čekají, jak se vyvine poptávka, náklady a regulace.

Od automobilů k obraně

Situace se liší obor od oboru. Zatímco letectví či zdravotnictví podle Šimáčka rostou, automobilový průmysl čelí obtížnějšímu období. Některé strojírenské firmy proto hledají uplatnění jinde. „Přesun od automotive k obrannému průmyslu na veletrhu vidíme. Věnují se mu firmy i odborné konference,“ řekl Busios.

Zvýšenou poptávku pozoruje také exportní banka. „Zahraniční odběratelé si dnes berou úvěry i na nákup zbraní. Ještě před několika lety to bylo téměř nemyslitelné,“ uvedl Stříbrný. Šimáček však upozornil, že přechod k obranným zakázkám není automatický. „Nestačí do toho skočit po hlavě. Firmy musí splnit přísná pravidla a získat potřebné certifikace.“

Z českých továren podle Šimáčka postupně mizí jednoduchá levná výroba. Podniky se proto zaměřují na složitější výrobky a od dodavatelů očekávají širší pomoc. „Zákazník už nechce koupit jen samotný stroj. Potřebuje také technologické řešení, servis a někdy i financování,“ vysvětlil.

Na tento posun chce reagovat i veletrh. Jeho projekt Digitální továrna představuje vedle jednotlivých technologií také možnosti jejich propojení. „Návštěvníka zajímá, kdo mu pomůže s vývojem, financováním i automatizací. Jeden izolovaný stroj mu odpověď nedá,“ řekl Busios.

Rezervy jsou podle Šimáčka stále značné. Z průzkumu jeho společnosti vyplynulo, že vytížení strojů měří zhruba pětina oslovených firem. „Nejdřív musím vědět, jak výroba funguje a kde ztrácím čas. Teprve potom má smysl rozhodnout, co digitalizovat nebo svěřit robotům,“ uvedl. Busios přesto vnímá za poslední roky posun: „Firmy už se neptají, jestli digitalizovat, ale jak to udělat a co jim to přinese.“

Zakázky za hranicemi

Nové příležitosti hledají firmy také v zahraničí. Německo podle Stříbrného zůstává pro český vývoz zásadní, jeho vlastní potíže však vedou exportéry k hledání dalších trhů. Poptávku po českých technologiích vidí například ve střední Asii, na Balkáně či ve Vietnamu.

O zahraniční zakázce přitom nemusí rozhodnout jen cena výrobku. „Zákazník potřebuje celý balíček: servis, financování, případně pojištění a jistotu, že se o zařízení bude mít kdo starat,“ řekl Stříbrný.

iDNES LOUNGE

Sledovat další díly na iDNES.tv

Menším českým firmám by podle něj pomohlo, kdyby při získávání zakázek častěji spojovaly síly. „Samy proti velké konkurenci uspějí obtížně. Potřebujeme se naučit vytvářet konsorcia.“

Do roku 2030 Šimáček očekává méně výroby navázané na automobilový průmysl, více automatizace a přesun části zaměstnanců do jiných oborů. Stříbrný připomněl, že úspěšná česká firma nemusí vždy vyrábět celý konečný produkt: „Může být také nenahraditelným dodavatelem jeho důležité části.“