Rostoucí splátky hypoték způsobené zvyšováním úrokových sazeb komplikují situaci rodinám, které se musely kvůli pořízení vlastního bydlení zadlužit. Pokud jim skončí fixace, čekají je každý měsíc výdaje vyšší o několik tisíc korun. Vláda proto zvažuje, že by nějakým způsobem zahrnula splátky hypoték do uznatelných nákladů pro přiznání příspěvku na bydlení.
„Hypotéka se teď nepočítá, protože je to, řekněme, i forma dlouhodobé investice. Na úrovni vlády ale vedeme debaty, jak zohlednit tu výjimečnou situaci, která tady je, a nějakým mechanismem zohlednit i hypotéky. V tento okamžik to ale není uzavřené,“ řekl v pořadu Rozstřel ministr práce Marian Jurečka.
U příspěvku na bydlení zvažujeme zohlednit i hypotéky, připustil Jurečka |
Úvahy potvrdil i ministr financí Zbyněk Stanjura, naznačil však, že k případnému cíli je ještě dlouhá cesta. „Máme na stole návrh, musíme však jednat s Českou národní bankou. Situace je složitá, máme k tomu k dispozici nástroje, ale musíme mít souhlas regulátora. V zájmu všech samozřejmě je, aby lidé své závazky spláceli, i kdyby o něco pomaleji,“ uvedl.
Zdražení hypoték způsobil růst úrokových sazeb, jimiž se ČNB snaží zkrotit vysokou inflaci. Zatímco ještě loni v srpnu byla základní úroková sazba 0,75 procenta, v současnosti je to sedm procent.
Růst sazeb následně zdražuje úvěry firmám i domácnostem a zvyšuje splátky všech půjček včetně hypoték. Ty mají splátky sice zpravidla na pět let zafixované, ale na konci tohoto období čeká nyní zadlužené domácnosti skok.
Podle Davida Eima z Gepard Finance skončila letos fixace už zhruba u šedesáti tisíc hypoték. „A nějakých dalších třicet tisíc to letos ještě čeká. U průměrné výše úvěru se splátka zvedne asi o čtyři tisíce korun,“ vypočítává.
Samotné zahrnutí nákladů na hypotéky do příspěvku na bydlení by však situaci neřešilo. Lidé s hypotékou mají zpravidla vysoké příjmy a narazili by na tzv. normativy, které stanovují strop pro přiznání státní pomoci. Zvýšení normativů však už avizoval premiér Petr Fiala.
Sazby hypoték začínají stagnovat. Co bude následovat? |
Že by se řada domácností do normativů nevešla, připouští i Michal Skořepa z České spořitelny. „Spousta domácností s hypotékou žije v bytech nebo domech, které jsou z pohledu normativů příliš velké nebo v příliš dobré lokalitě na to, aby u nich dávala pomoc s bydlením smysl.“ Existují ale domácnosti, jejichž náklady na bydlení jsou mírně nad aktuálním normativem a jež by si pomoc v této chvíli zasloužily.
„Z diskusí, které vedu se zainteresovanými lidmi, nevím o tom, že by se domácnosti dostávaly do potíží se splácením. To potvrzují i data centrální banky, z nichž vyplývá, že objem i podíl nevýkonných úvěrů zatím stále klesá. Myslím si ale, že je ještě brzy. Zřejmě to přijde, každý měsíc přibývají lidé, kterým se sazba zvýší, k tomu připočtěte vysoké ceny energií,“ upozorňuje David Eim na riziko rostoucích výdajů a také ubývajících úspor.
Podle Skořepy ale počet dlužníků, kteří mají potíže se splácením, roste už nyní. „Nepřímo se to projevuje v prudkém poklesu objemu nově poskytovaných a refinancovaných hypoték,“ vysvětluje a dodává, že mezi prvními známkami problémů se splácením daného úvěru a jeho oficiálním zařazením mezi problémové úvěry je prodleva několik měsíců.
Experti nejsou zajedno
Scénář, v němž by lidé ve velkém nezvládali splácet, by pro ekonomiku nic dobrého neznamenal. Podle Eima by proto stát nějakým způsobem lidem pomoci měl, má to ovšem svá ale. „Aby stát dotoval celou splácenou částku, si určitě nedovedu představit, u úroků už by to dávalo větší smysl. Je to totiž náklad, který člověk musel vydat na pořízení bydlení stejně jako nájemné,“ vysvětluje Eim.
Podle Skořepy hypotéka není důvod pro „nerovné zacházení“. „Na jedné straně nepokládám za správné, že jsou hypoteční dlužníci dlouhodobě podporováni možností odečíst si zaplacené úroky od daňového základu, ale na druhé straně nevidím důvod odepírat těmto dlužníkům státní pomoc se zvládáním cen energií, pokud je tato pomoc poskytována lidem bez hypotéky,“ objasnil.
Dodal, že lidé s hypotékou v podstatě platí nájemné také. „Jen ho platí sami sobě. Pomoc by proto měla teoreticky vycházet z výše nájemného, které by platili v obdobném bytě nebo domě, pokud by v něm byli nájemníky,“ míní Skořepa s tím, že v praxi je ale odhad tohoto takzvaného imputovaného nájemného obtížný. „Proto asi dává smysl jej nahradit splátkou hypotéky, i když se výše této splátky může od imputovaného nájemného v mnoha případech zřetelně lišit,“ doplnil.
Co má a nemá stát dělat
Jiný názor má ekonom a ředitel výzkumu CETA Aleš Rod. „Nechápu, proč by se stát měl starat o to, jestli si domácnost dobře zkalkulovala všechna rizika, respektive jestli banka dobře oskórovala své klienty.“
Růst sazeb podle něj není tornádo nebo záplavy a všichni měli informaci o tom, jak se sazby pohybovaly v minulosti. Nikdo také neslíbil, že podobné úrovně nemohou dosáhnout v budoucnu. „Díky regulaci LTV a růstu cen nemovitostí v uplynulých letech je hodnota nemovitosti navíc vyšší než úvěr,“ vysvětluje Rod s tím, že lidé s hypotékou zkrátka nejsou v hmotné nouzi. Mají totiž majetek, který mohou zpeněžit.
Pomáhat lidem s hypotékou pokládá Rod za něco, co už je nad úrovní toho, co by stát měl dělat a na co má vůbec prostředky.
