Jsou čtyři a spojila je láska k dobrému pivu. Po mnoha letech, které strávili ve vrcholových pozicích Plzeňského Prazdroje, se rozhodli udělat radikální změnu. Svět, jenž se kolem zlatavého moku točí, však nechtěli zcela opustit. Cestou k „životu 2.0“, jak sami říkají, se pro ně stalo vybudování nové hospodské skupiny.
„Chceme navázat na to, čím byla hospoda vždycky. Místem, kde se lidé setkávali, kde vedli diskuse. A k tomu pili pivo, jedli jídlo a měli se dobře,“ nastiňuje jeden ze spoluzakladatelů, Luboš Kastner, vizi skupiny. Kastner a jeho plzeňští kolegové – Lubo Osuský, Radek Horník a Jiří Panuška – rozjeli svou skupinu letos v létě. A pojmenovali ji jednoduše – je to prostě Hospodska.
„Cítíme velkou poptávku po růstu kvality ze strany hostů. Zároveň ze strany hospodských je tu ochota své hospody prodávat,“ říká Kastner. Od září už mají dva podniky v Plzni, osm let fungující Dvacítku v centru města a hospodu U Kondrů ve čtvrti Bílá Hora.
Hlavně velká města
A další provozovny by měly přibývat, výhledově nejen v západočeské metropoli. „Jednáme s několika majiteli hospod v Praze, pokukujeme i po Brnu. Do budoucna bychom se chtěli zaměřit hlavně na větší města nad padesát tisíc obyvatel. Může se stát, že půjdeme i do menších měst, ale bude to spíše výjimka,“ říká Kastner.
Podobné hospodské skupiny zatím v Česku moc nefungují, byť v Evropě jsou vcelku běžné. Kastner zmiňuje jako vzor britskou Liberation Group, která má kolem sto dvaceti hospod. Vede ji jeden z exšéfů anglické větve Carlsbergu. V tuzemsku mohou lidé narazit na „konceptové“ restaurace, tedy jakési značkové podniky pivovarů s jednotným a často do detailu propracovaným designem.
Jako jedna z prvních vznikla na konci 90. let pod názvem Potrefená husa síť restaurací pivovaru Staropramen. Postupně si tento typ hospod oblíbily i další pivovarnické značky, dnes ho provozují všechny velké pivovary i řada těch středně velkých, jako například Bernard. Velké pivovary mají dokonce více konceptových sítí. Většina z těchto provozoven má však různé majitele a fungují na principu franšízy.
A lidé si je podle všeho oblíbili. „Ročně síť našich restaurací navštíví zhruba tři miliony lidí. I v dobách krize, kdy se většina hospod a restaurací potýkala s úbytkem hostů, v Husách bylo plno. Každoročně zaznamenáváme i nárůsty tržeb ve výši zhruba pěti procent,“ říká manažer značkových restaurací Staropramenu Jan Trochta.
Počet Potrefených hus se pohybuje kolem třiceti. A i Trochta říká, že tento koncept se svým charakterem hodí spíše do větších měst. „Ale začali jsme pracovat na projektu, který umožní vznik Potrefených hus i v menších městech,“ dodává.
O budování jednotného konceptu na tomto principu však zatím Hospodska neusiluje, půjde trochu jinou cestou. Kastner mluví o hospodách a gastro-hospodách, tedy podnicích, kde je poměr tržeb z pokrmů a nápojů zhruba šedesát ku čtyřiceti. O něco podobného se snaží například také restauratér Tomáš Karpíšek se svou skupinou Ambiente a konceptem Lokál.
Ale od Karpíškova Lokálu se chce Hospodska v jedné zásadní věci lišit. „Lokál vstupuje obrazně zepředu, ale my jdeme spíše zezadu,“ říká Kastner. Jinými slovy, Hospodska nebude přemalovávat štíty ani dávat podnikům jednotný vzhled či název. Nechce postupovat podle jednoho vzoru.
„Každá hospoda má svého ducha, své štamgasty,“ vysvětluje. Menu však má být založeno na „mocnářské kuchyni“ – tedy nabízet jídla jako telecí špička, lečo, guláš či řízek. A k tomu, jak jinak, pivo z Plzně.
Posila z Německa
Plzeňské čtveřici pomáhá v podnikání, hlavně s podobou menu a uspořádáním kuchyní, Patrik Jaroš, který od dětství žije v Německu. Získal michelinskou hvězdu a dnes šéfuje německé větvi kulinářské soutěže Bocuse d’Or. Podobné soutěže pomáhají podle Kastnera zvednout prestiž oboru, který sám o sobě nemá úplně ideální pověst.
Mnoho lidí, kteří v něm pracují, už kvůli nízkým mzdám či nedostatku kariérních příležitostí vyhořelo. Kastner proto mluví o kultivaci hospod i celého oboru. „Když vybudujete skupinu s větším počtem provozoven, můžete zaměstnancům nabídnout profesní růst. Chceme přispět k tomu, aby se z pohostinství stal obor, ve kterém lidé chtějí pracovat,“ říká.
A jak se vlastně taková hospoda kupuje? „Po těch letech v Prazdroji jsme vychovaní procesy, tabulkami, takže vždy děláme hloubkovou kontrolu. Sledujeme všechny aktivity, nájemní smlouvu, stav majetku, vybavení kuchyně, případně týmu,“ říká Kastner. Kolik peněz hospodským nabídne, však upřesnit nechce. „Máme mechaniku stanovení prodejní ceny, ale jednání jsou vždy individuální,“ vysvětluje.
