Důvodem pro vedení oddělených účtů je především dostupnost bankovních služeb. Účet si lidé mohou založit on-line za pár minut a v drtivé většině případů jsou základní služby bez poplatku. A kromě toho už dnes nevstupují do partnerství úplně bez ničeho.
„Většina lidí do vztahu nevstupuje jako čistý list. Přicházejí s vlastním příjmem, a tedy i účtem, vlastními návyky a vlastní finanční historií. Zakládání dalšího, společného, účtu pak bývá snazší než přesouvat vše na jedno místo,“ říká Veronika Benešová, vedoucí oddělení půjček a pojištění AirBank. Často by byl takový postup i nepraktický, partneři mívají například už na svůj účet navázané různé trvalé platby.
Na třetině rozpadlých vztahů se podílely finanční problémy, ukázal průzkum |
Do vedení účtů se z velké části promítá i demografie. Stárnutí populace, a menší porodnost omezují nutnost společného rodinného rozpočtu. „Společný účet je mnohem častějším jevem u sezdaných párů a párů s dětmi. Pokud se rodí méně dětí a je méně časté žít v manželském svazku, pak lze očekávat menší podíl domácností se společným rozpočtem,“ říká hlavní ekonom XTB Pavel Peterka. Společný rozpočet totiž dává praktický smysl hlavně v situaci, kdy jde žena na mateřskou a rodičovskou dovolenou a přijde o velkou část příjmu.
Rozhoduje i věk
Způsob, jakým páry k financím přistupují, je dán i věkem partnerů. Model, kdy má každý svůj vlastní účet a k tomu pak jeden společný, je mnohem běžnější u mladé generace. Z generace ve věku 18–26 let ho praktikuje 46 procent párů, ve věku 27–35 let je to pak 43 procent. Každá generace totiž vyrůstala v odlišném ekonomickém i společenském prostředí a tyto zkušenosti pak formují představy i o tom, co znamená jistota, svoboda nebo spravedlnost ve vztahu.
„Mladí dospělí jsou zvyklí víc plánovat společnou budoucnost: společné bydlení, cestování, rodinu. Přemýšlí tedy o vztahu jako o ´projektu´, který budují společně,“ říká psycholog Marek Horňanský. Takzvaný model „moje – tvoje – naše“ jim umožňuje kombinovat jejich potřeby, osobní volnost a zároveň vzájemný pocit partnerství. „Mají proto vlastní účty, které definují jejich individuální prostor. Zároveň si vytvářejí společný účet, protože chtějí větší transparentnost nebo taky férovost při sdílených výdajích,“ popisuje Horňanský.
Jak máte vyřešené účty ve svém vztahu?
Naopak verze s plně oddělenými financemi je nejoblíbenější u párů ve středním věku 45 až 53 let. Tam takový model praktikuje jednapadesát procent z nich. „Lidé v tomto věku častěji vstupuji do druhého či dalšího manželství a jejich předchozí zkušenost je může vést k vyšší preferenci oddělených financí,“ uvažuje Pavel Peterka.
V tomto věku také lidé nejčastěji dosahují vrcholu kariéry i příjmů, což také může omezovat praktickou potřebu společného rozpočtu k ufinancování životních nákladů. „To je v přímém kontrastu s mladými páry, kde jeden je na rodičovské dovolené,“ poukazuje Peterka.
A samozřejmě má vliv i prostředí, které je kdysi formovalo. Generace lidí kolem padesátky byla vedená k tomu, že samostatnost je základ stability. „Mnozí tak zažili období nejistot po roce 1989, rychlé změny zaměstnání, restrukturalizace hospodářství i finanční krize. Pro část z nich je proto finanční autonomie jednak praktickým nastavením, jednak i emocionální jistotou,“ vysvětluje Marek Horňanský.
Pravidlo 50, 30, 20. Expertka radí, zda je dobré mít s partnerem jeden účet |
U starších věkových skupin je naopak výrazně zastoupená varianta jednoho společného účtu bez žádných dalších. V generaci 54 až 65 let ji volí 31 procent párů. U mladých naopak jen mizivých osm procent.
Jak na společné útraty
Ve všech případech se páry musí vypořádat s otázkou společných útrat. Podle průzkumu řeší páry zhruba ve třech čtvrtinách případů společně velké nákupy nad 50 tisíc korun. Pokud už někdo rozhoduje samostatně, jsou to muži (23 procent). U každodenních výdajů je to naopak – pokud u nich rozhoduje jen jeden z páru, je to většinou žena (47 procent).
„Data ukazují, že české domácnosti mají tendenci přijímat důležité finanční rozhodnutí společně, ale v každodenní finanční realitě stále přetrvávají tradiční role.,“ říká Vladimír Holovka, obchodní ředitel XTB pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Velká rozhodnutí mají totiž ve vztazích velkou váhu a často i symbolickou hodnotu.
„Ještě, že tě lásko mám“, ale účet mít společný nebudeme. Nebo raději ano? |
„Jde o hodně, takže je rozhodovací proces důkladnější. Naopak u malých nákupů je dopad a důležitost podstatně menší a pozornost je proto nižší,“ poukazuje Pavel Peterka. S jednáním a diskusí nákladů navíc vznikají časové a další náklady, které převyšují případné přínosy diskuse u malých výdajů. Takhle je proces efektivnější.
Tajemství před tím druhým
Pětina Čechů zároveň přiznává, že má nějaké finanční prostředky, o kterých jejich partner neví. „Z mých zkušeností vyplývá, že zadní vrátka si nechávají otevřená ti lidé, kteří si nejsou jistí samotným vztahem. Chtějí proto mít jistotu, že v případě rozchodu budou mít nějaké finanční rezervy,“ zmiňuje finanční poradce Partners Matúš Kuchálik.
V závislosti na konkrétním průzkumu pak mohou být čísla i vyšší. „Z našeho staršího průzkumu z konce roku 2024 vyplynulo, že dokonce skoro 60 procent lidí v páru nesdílí kompletně finance se svým protějškem a dvanáct procent deklarovalo, že nesdílí absolutně nic,“ uvádí Veronika Benešová. Část z dotázaných to zdůvodňuje potřebou soukromí nebo nedůvěrou k partnerovi. Většina z nich to ale podle průzkumu AirBank dělá čistě ze zvyku a jen pokračují v nastavení, které měli před vstupem do partnerství.
Tajit do určité míry finance tedy není ve vztahu výjimka. Alespoň co se Česka týče. Nemusí ale nutně jít o zlý úmysl. „Někdo si nechává vlastní kapesné bez nutnosti vysvětlovat každý nákup, jiný se stydí za výdaje, které by partner považoval za zbytečné,“ uzavírá Benešová.
