Bývalý majitel známé hospody ve slatiňanské místní části Škrovádě oslavil stovku v minulých dnech.
Nekuřák a takřka abstinent, který rozhodně na svůj věk nevypadá, se musel o hosty starat už od dvanácti let, kdy jeho otec narukoval do první světové války. "Hospoda tu stojí už tři sta let. Vedl ji i můj otec. Mít hospodu je vlastně rasovina. Člověk se moc nevyspí, hlavně když přijdou chlapi na karty. Za mlada jsem navíc musel sudy s pivem chladit ve sklepě ledem," vzpomíná rodilý Škrováďák, který od narození bydlí v malém domku, který k hospodě přiléhá.
"U mě musela být čistota a pořádek, jinak by hosté nepřišli. Lidi nejsou hloupí. Ve Škrovádě byla původně ještě jedna hospoda, ale lidi nakonec všichni přešli ke mně," tvrdí bývalý hospodský.
Kromě hospody se stihl ještě starat o rodinné hospodářství. Srovnal dva kopce v okolí hospody a postavil tam na konci třicátých let stodolu.
Ještě dlouho po druhé světové válce zůstával majitelem hospody. Až v roce 1953 ji převzalo družstvo Jednota a o pět let později tam přestal pracovat i on.
Škrovádská hospoda se vrátila znovu do rukou rodiny Půhoných až v roce 1991.
"Byl jsem rád, že jsem se toho dočkal. Ani jsem nevěřil, že se tak vysokého věku dožiju. Ale mám dobrou doktorku. V nemocnici jsem nebyl jinde než v Chrudimi a taky si nemůžu na doktory stěžovat," říká bělovlasý pán.
Ještě před desíti lety pomáhal vnukovi se stavbou rodinného domu. "Sice už říkal, že to není ono jako v osmdesáti, ale základy a velký taras jsou jeho práce. Museli jsme z pozemku odstraňovat obrovské kameny. A nikdo je neumí pomocí palice a malých klínů rozbíjet jako on. Je prý potřeba vědět, jak kámen roste," říká jeho syn Vladimír.
Stoletý pán se sice při chůzi opírá o hůl a nedoslýchá, jinak by mu ale sto let asi nikdo nehádal. O hospodu se nyní stará jeho vnuk a ještě nedávno se jednou za čas přišel podívat i dědeček.
"Špatně slyší, tak už si nemůže moc popovídat a letos tam proto už nebyl. Ale místní štamgasti mu také přišli popřát," říká Vladimír Půhoný.
Bývalý hospodský nakonec přiznává, že úplný abstinent není. "Opravdu nepiju. Ale když mi není dobře od žaludku, tak si dám štamprle becherovky," dodává stoletý pán.
