Holubník

Holubník | foto: Shutterstock

Hubit, nebo chovat. Holub je škůdcem, nadšenci věří, že to jde změnit

  • 22
Dřív byli nepostradatelnými společníky člověka. Teď jsou holubi na okraji společnosti, respektive s ní svým způsobem válčí, když kropí střechy a fasády trusem. Jejich hubení je nákladné, a navíc vadí ochráncům zvířat. V různých koutech republiky žijí nadšenci, kteří věří, že současný stav věcí dokážou změnit, a to pomocí holubníků, díky kterým se dá holubí populace regulovat.

Holub domácí, chovaný a využívaný lidskou společností po tisíce let, se dnes bez člověka neobejde, a tak žije ve městech, kde svým dřívějším pánům způsobuje trápení v podobě ptačího trusu. Samosprávy si na jejich hubení povolávají deratizéry. Holub je chycen do odchytové klece a později usmrcen, nejčastěji formou zplynování.

Tento postup volí města a další státní orgány pravidelně. V současné době například probíhá deratizace na Praze 6. „Profesionální odchyt holubů je v naší městské části prováděn jednou ročně, a to obvykle během zimních měsíců,“ uvádí k tomu tiskový mluvčí Prahy 6 Jiří Hannich. Smlouva s deratizační firmou DDD Lainz má hodnotu necelých 70 tisíc korun. V jejím rámci společnost instalovala osm odchytových klecí na střechy budov na území Dejvic, Vokovic a Veleslavína.

Ve službách člověka

  • Lidé chovali holubi už ve starověké Mezopotámii a Egyptě
  • Holub jménem G. I. Joe zachránil během jedné operace druhé světové války stovku britských vojáků před bombardováním vlastních, tedy spojeneckých sil, za což dostal Medaili cti. 
  • V Indii se holubi používali k doručování některé pošty ještě v roce 2008. 

Za hubení holubů nicméně dávají státní organizace i vyšší částky. Správa železnic podepsala minulý rok v únoru smlouvu na dva roky v hodnotě zhruba dvou milionů korun s deratizační firmou Grattis, která pro ni instalovala 40 odchytových klecí na střechy železničních stanic jako je Český Těšín, Bohumín nebo Frýdek-Místek.

Součástí smluvního ujednání jsou i ochranné sítě a ucpávání vletových otvorů, které mají zabránit tomu, aby se holubi na nástupištích zabydleli a dále se množili. Podle tiskové mluvčí Správy železnic Radky Pistoriusové bylo v rámci dohody s firmou Grattis odchyceno do konce září tohoto roku zhruba 4 500 holubů.

Vyhodí je dveřmi, vracejí se oknem

Problém je, že se holubi navzdory intenzivnímu hubení vrací a vzhledem k tomu, že hnízdí třikrát až pětkrát do roka, jim nezabere dlouho, než svou populaci zase obnoví. Kvůli tomu, a také kvůli nehumánní deratizaci, funguje v zahraničních městech i jiná metoda potírání holubů – městské holubníky. Rozšířené jsou například v Německu, ikonickým příkladem je město Augsburg. V České republice zatím žádný městský holubník nestojí.

Holubníky ve světě

„Když se holubi v určité lokalitě pozabíjí, tak se stejně za určitou dobu znovu domnoží, často i vlivem šoku velkého populačního úbytku. Je to takový kolotoč, který nevede ke snížení, ale k celkovému udržení populace,“ míní Michaela Klimšová, která se tématu začala věnovat před dvěma roky a v současné době obchází úřady v Moravskoslezském kraji se snahou koncept městských holubníků prosadit.

Již brzy ve vašich městech

Augsburský model

Podle města Augsburg byl pojmenován koncept monitorování a snižování holubí populace, při němž jsou využívány právě městské holubníky. 

„Ze zkušenosti německých měst víme, že pokud má holub k dispozici holubník, tráví v něm 80 procent času a kálí jenom tam, okolní budovy už neznečišťuje. Trus v holubníku se pak dá odklidit a poskytnout zemědělcům jako perfektní hnojivo,“ říká Klimšová. Podle ní lze v holubníku taky efektivněji snižovat populaci tím, že se jim nakladená vajíčka vyměňují za sádrové atrapy.

Nutno zmínit, že Klimšová se na celou problematiku dívá nejen z praktického, ale i ochranářského hlediska. „Nechápu, že v téhle moderní a vyspělé době plynujeme ptáky,“ uvádí Klimšová. Její ostravský projekt je teprve v začátcích, avšak na druhém konci republiky, v Českých Budějovicích, by měl holubník stát už příští rok, získal totiž finance a posvěcení od místních obyvatel v rámci participativního rozpočtu.

„Nyní se nacházíme ve fázi, kdy ve spolupráci s radnicí vybírám místo vhodné pro vybudování holubníku, sebevzdělávám se v tématu především z německých stránek o městských holubnících a řeším další provozní a logistické věci,“ uvádí autorka projektu Marcela Kassai.

V Českých Budějovicích půjde o půdní holubník, který je ze všech typů holubníků nejméně nákladný na vybudování. Víceméně stačí v podkrovní místnosti přitlouct poličky (které slouží jako prostor pro jednotlivé páry holubů) a odtěsnit podlahu.

Další holubníkový projekt vzniká v hlavním městě České republiky, konkrétně v městské části Praha 3, v rámci programu národní galerie Umění pro město. V tomto případě půjde o věžový holubník, na jehož výstavbu je potřeba stavební povolení; ostatně kvůli tomu se také projekt zpožďuje.

Veterináři zakázali chov drůbeže pod širým nebem. Na vině je ptačí chřipka

Holubník měl stát už letos na podzim, nakonec se to ale nestihne dřív než příští rok. „Kromě formalit nyní řešíme nějaké konstrukční změny, je potřeba ten soutěžní návrh dopracovat tak, aby byl plně funkční,“ říká aktivista Michal Ďuríček, ze spolku Obecní holubník. „Je to trochu takový závod, kdo postaví první holubník v Česku. Nejdřív to vypadalo, že to bude Praha, teď nás předbíhají České Budějovice a v závěsu je Míša Klimšová v Ostravě,“ míní Ďuríček.

Kolik to bude stát

Vybudování podkrovního holubníku v režii Marcely Kassai v Českých Budějovicích má stát 60 tisíc korun a jeho obsluha a údržba vyjde podle autorky projektu na zhruba 150 tisíc korun ročně. „Od začátku počítám s tím, že holubník budu obsluhovat já. Odvoz trusu předpokládám, že by zajišťovaly technické služby města, ale jelikož trus holubů krmených zrním je kvalitním hnojivem, přemýšlím nad možností následného zpracování a produkcí tohoto hnojiva,“ uvažuje Kassai. Další doplňkovou aktivitou spojenou s provozem městského holubníku by podle ní mohly být přednášky pro školy i veřejnost.

Holubník na Vítkově na Praze 3 má být řádově dražší, a to nejen proto, že půjde o nákladnější samostatnou „věžovou“ stavbu. „Na vybudování máme rozpočet půl milionu korun. Dá se to pořídit i za míň, ale platíme daň za to, že to musí být hezké a inovativní, aby to přijala společnost,“ myslí si Ďuríček.

Vítězný návrh programu Umění pro město. Podle něj by se měl stavět holubník v pražském parku Vítkov. Autorkami návrhu jsou Karolína Munková a Paulína Závacká. | foto: Karolína Munková

„Dokud nebyla vypsaná soutěž, tak mi přišlo, že se městská část zdráhá k tomuto projektu přihlásit. Osobně jsem to vnímal tak, že mají obavu z reakce veřejnosti. Ale tím, že se to udělalo hezké a zajímavé, tak najednou komunikační bariéra padla, začalo se o tom psát a mluvit a obyvatelé městské části to přijali velmi příznivě,“ vysvětluje Ďuríček.

Neprodané ovoce sní papoušci, polníček zase leguáni. Řetězce „krmí“ zoo

Co se týče nákladů na obsluhu, Praha 3 nepředpokládá, že by holubník stál víc než dřívější praktiky deratizace. „Provoz by měl vyjít na stejné peníze, jaké městská část předtím vynakládala na plynování, tedy zhruba 200 tisíc korun ročně,“ komentuje radní Prahy 3 pro životní prostředí Jan Bartko, avšak zároveň dodává, že jde pouze o odhad. „Nedokážeme to říct přesně, protože v Česku žádná podobná služba neexistuje,“ upozorňuje radní. I on nicméně říká, že městská část se rozhodla dát projektu zelenou právě kvůli nehumánnosti dřívějších postupů.

„Téma jsme řešili v rámci orgánu komise pro životní prostředí, která konstatovala, že plynování, které je praxí ve spoustě měst, je nehumánní, a že bychom už měli být schopni najít nějakou jinou cestu,“ uvádí Bartko. “Teď jste o pilotní projekt, do budoucna je potřeba, aby se stejnou cestou vydaly i ostatní městské části,“ uzavírá Bartko.