Je pravda, že diktátor včas rozpoznal propagační účinnost tohoto vývoje, řekl agentuře DPA historik Werner Schollenberger. Proto se Hitler nechal oslavovat jako modernizátor.
Jenže projekt výstavby dálnice Frankfurt-Darmstadt pocházel z dob Výmarské republiky po první světové válce.
Avus a Hafraba
Kromě toho existoval i jakýsi prototyp dálnice, kterým byl desetikilometrový úsek rychlostní silnice Avus v Berlíně. Ten byl uveden do provozu již v roce 1921. O tři roky později pak vznikla v Itálii první "autostrada".
Potom byl v Německu založen spolek, který přišel s velkým projektem: mezi Hamburkem, Frankfurtem a Basilejí měl být postaven 900 kilometrů dlouhý betonový pás, takzvaná Hafraba (složenina z počátečních slabik měst).
Plány na výstavbu silnice, která měla být "určena výhradně automobilům a zcela prosta křižovatek", však v Říšském sněmu odmítli poslanci nacionálních socialistů a komunistů. Vybudován byl jen krátký úsek silnice podobné dálnici mezi Bonnem a Kolínem, a sice v roce 1932.
|
Adolf Hitler projel při otevírání celý nový kus dálnice v otevřeném voze v čele kolony. Za ním jelo dvě stě nákladních aut s dělníky. Celou 22 kilometrů dlouhou trasu lemovaly zástupy lidí. Podle dobových pramenů jich bylo šest set tisíc. Při slavnostním otevření vůdcův vůz proťal bílou pásku. Vše probíhalo za velké pozornosti rozhlasu a filmových kamer. Před otevřením se na mostech přes novou dálnici objevily nápisy namířené proti Hitlerovi. Úřady je překryly vlajkami s hákovým křížem. |
Poté, co se nacionální socialisté chopili moci, vytáhli návrhy ze šuplíků a spojili je s programem na vytváření pracovních míst. "Ekonomické dopady výstavby dálnic jsou však přeceňovány," upozorňuje Schollenberger.
V roce 1935 na nich pracovalo jen 15 tisíc dělníků a později se jejich počet zvýšil na 135 tisíc. "Při šesti milionech nezaměstnaných to bylo spíše zanedbatelné číslo, o těžkých pracovních podmínkách vůbec nemluvě," dodává historik.
Vozy rychlost nezvládaly
Výrobci aut navíc zpočátku vůbec nebyli dlouhými rovnými silnicemi nadšeni. Často je například citován rüsselsheimský tajný rada Wilhelm von Opel, který prohlásil: "Výstavba dálnic? Aby se naše motory zadřely?"
Tehdejší vozy skutečně nebyly stavěné na dlouhou jízdu na plný plyn. V následujících letech opravdu mnohé na dlouhých trasách "vypustily duši". Automobilky však reagovaly rychle a brzy přišly s novými modely, vhodnými pro jízdu na dálnici.
180 km/h? Nepředstavitelné
Je pravda, že plánovači dálnic prokázali značnou předvídavost. Dálnice byly stavěny pro mnohem hustší provoz, než jaký tehdy panoval. Vždyť v roce 1937 měl auto v průměru jen každý padesátý Němec. Také projekty, které počítaly s velmi vysokými rychlostmi, byly odvážné a vyvolávaly údiv.
Ještě v roce 1933 psal odborný časopis Motor nad Sport nevěřícně: "Za deset let by se prý mělo jezdit i rychlostí 180 kilometrů v hodině. Při takové představě člověk nenachází slova. Stoosmdesátka? Páni!"
| NENECHTE SI UJÍT: |
| ANATOMIE VÁLKY videa, zvuky, fotografie |
Cíl, který si nacisté sami stanovili, tedy výstavba celkem 7000 kilometrů dálnic, nebyl navzdory velkému nasazení nucených pracovníků splněn. Na konci války bylo hotovo zhruba 3900 kilometrů, z toho asi 2200 kilometrů na území budoucí spolkové republiky.
Dálnice z Hamburku do Basileje byla dokončena až v roce 1962. Dnes je německá dálniční síť dlouhá kolem 12 500 kilometrů.
