Závislosti, drogy a adiktologie se dostaly do centra pozornosti posledních týdnů. Zčásti intenzivní debatou okolo kampaně Zkratky a seriálu Adikts a také vlivem kolapsu mladých lidí po požití bonbónů s obsahem HHC. Je to dobře?
Jestli se aktuální debata nevyužije, bude to promarněná příležitost k racionalizaci drogové politiky u nás. Ta byla historicky velmi ideologická – dobrý, špatný, legální, nelegální... Prostě byla založena na emocích. Drogová politika ale musí být založena na důkazech. To, že se tady otevřel prostor pro diskuzi, znovu dává šanci, abychom ty důkazy dali na stůl. Pokud se bavíme o seriálu Adikts, každý bude mít svůj silný názor. Mě osobně seriál prostě bavil, ale hlavně pomohl otevřít diskuzi o směřování drogové politiky. Otázky o preventivním dopadu kampaně budou, věřím, zodpovězeny po jejím doběhnutí.
Jaká je vlastně správná cesta prevence mladistvých k návykovým látkám?
Všichni víme, že se musí dělat. Řada výzkumů zcela jasně říká, že efekt jedné vložené koruny může být až desetinásobný. Kdo má ale prevenci dělat? V Česku je řada lidí, kteří prevenci rozumí skvěle, ale bohužel samotná implementace v systému je složitější, protože něco rozděluje policie, něco si dělá zdravotnictví, něco školství, něco dělá Úřad vlády skrze odbor koordinace drogové politiky.
Tomáš Sadílek (*1987)
|
Jak hodnotíte českou protidrogovou politiku?
Podstatná a pozitivní věc je, že v oblastech nelegálních drog, i přes tu bídu a výrazné podfinancování, jsou výsledky vlastně skvělé. Stále tady není nijak rapidně zvýšená incidence HIV, o které jsem si byl téměř jistý, že nastane s příchodem uprchlické vlny z Ukrajiny. Jedna z největších epidemií HIV a žloutenky typu C na celém světě je totiž na východ od ukrajinsko-ruské hranice, resp. na ukrajinském území okupovaném Ruskem. Je to způsobeno tím, že Rusko předstírá, že nemá problém s uživateli heroinu. Samozřejmě je to naopak. Vede přes něj jedna z hlavních opiových cest ze země původu, Afghánistánu. Tamní systém na tom samozřejmě vydělává významné peníze. K tomu superprohibiční systém zakazuje například výměny jehel a systém léčby, jak ji známe u nás, tam de facto neexistuje. WHO, která na to upozorňovala již před několika lety, byla z Ruska vyhoštěna. Dnes už víme, že v Rusku žijí nižší jednotky milionů HIV pozitivních lidí.
Ale zpět k naplňování toho akčního plánu protidrogové politiky u nás v Čechách – u nelegálních drog funguje skvěle, u legálních drog naopak. Když sečteme dohromady tabák, alkohol a nadužívání léků na předpis, tak jsme na tom špatně.
V tématu primární prevence se setkává mnoho subjektů a oborů, jak je řešena koordinace? Pokud se totiž podíváme na mladou generaci, jejich ukazatele duševního zdraví jsou alarmující a dostupnost psychiatrické a psychologické léčby se zhoršuje.
Česká drogová politika před deseti lety legislativně začlenila do závislostí kromě nelegálních drog i ty legální a nelátkové závislosti. To byl velký krok. A už jen to, že je úřad vlády formálně horizontální orgán, který koordinuje ministerstva, je rozhodně velký úspěch, protože to vůbec není pravidlem. V Evropě to takto má jen pár dalších zemí, v ostatních má koordinaci problematiky závislosti na starosti většinou buď samo zdravotnictví nebo vnitro. Obrovské plus vnímám v Radě vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, které předsedá premiér a místopředsedou je drogový koordinátor. Jsou tam zastoupena téměř všechna ministerstva a odborné společnosti, kraje a služby, resp. nestátní oblasti.
Měl by mít protidrogový koordinátor větší pravomoci?
Určitě by se měla tato koordinace ještě více posílit. A jestli by koordinátor měl být úředník nebo politik, to je otázka druhá. Těžko říct. Je to boj, který se vede s resorty a s úředníky a tam jsou proměnné, které skutečně definují sílu. Měl být ještě silnější? A pokud ano, měl by to být politický nominant nebo ne? Co když za čtyři, osm let bude jiná, mnohem více populistická vláda? Bude se zpátky všechno rušit? Za čtyři roky se dá zapálit dvacet let práce. Takže já na to odpověď neznám. Já vnímám jako hlavní stabilitu, hlavně ve vztahu k financování. Ale, a to jsem se naučil díky působení v OSN, evoluce je vždycky lepší než revoluce. Drobné kroky jde hůře zvrátit než ty revoluční, které se často nepovedou, a mohou věci na dlouho – paradoxně – zablokovat.
Koordinace je komplikovaná jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Přestože strategie závislostí už obsahuje tabák, alkohol, gambling, pořád je hlavní kompetence u legálních drog na straně zdravotnictví. Totéž platí na evropské úrovni. Ilegální drogy jsou v deharmonizovaném pilíři a kompetence je výhradně v rukou členských států. Horizontální skupina pro drogy v rámci Evropské rady řeší jenom nelegální drogy. Tabák a alkohol jsou přitom zvlášť. Na úrovni OSN je to velmi podobně.
Tento týden se koná jednání WHO, na kterém proběhne diskuze o regulaci tabáku. O co vlastně jde?
Proběhne hned několik diskuzí, například jak by se měly regulovat tabákové alternativy. V Česku jsme opravdu světoví pionýři v oblasti harm reduction, tedy strategii snižování škod způsobených návykovou látkou. Spousta lidí, hlavně v jiných zemích, si myslí, že harm reduction funguje u drog a u tabáku ne. Přitom víme, že tabákové alternativy jako jsou snus nebo zahřívání ve srovnání se spalováním opravdu snižují škody. Snus se v severní Evropě používá dlouho a nízká čísla výskytu rakoviny plic jsou úplně jednoznačná. U takzvaných liquidů nevíme, teprve se čeká na dlouhodobá data, aby se prokázalo, jakým způsobem působí v plicích.
Jaký je vztah mezi užíváním tabáku, případně alkoholu, v mladém věku a následnému sklonu k závislosti?
Včasnější začátek zvyšuje riziko závislosti v pozdějším věku. Takže z preventivního hlediska je dobrým výsledkem posunutí průměrného věku první zkušenosti do vyššího věku – a k tomu právě v populaci adolescentů v současné době v ČR dochází.
Droga je jako rychlík, nevystoupíte, říká autor protidrogového vlaku |
Co si myslíte o preventivních akcích jako je Revolution Train?
(smích) Ten vlak tady bude déle než my. I kdyby vypukla třetí světová, Revolution Train bude stále jezdit. Je to pro mě symbol. Když jsem chodil na základní školu, tak se střídal policista s bývalým uživatelem drog. To byl takový binární model. Přišel policista, položil zbraň na lavici a řekl: „Drogy jsou špatný, půjdete sedět, zničí vám život a maminka spáchá sebevraždu.“ A bývalý uživatel drog zase povídal o svém životě na ulici. Třeba to na někoho funguje. Ale není to prevence, která by se osvědčila. Nedávnou jsem se bavil s Gilberto Gerrou, bývalým ředitelem OSN pro sekci prevence a s expertním WHO doktorem Poznyakem. Popisovali mi, že v období puberty se v mozku přesune rozhodování do jiné části mozku a mladistvý často vůbec není schopný posoudit správnost rozhodnutí.
Podle mě má v tomto rodič jenom jednu šanci. A ve chvíli, kdy se dítě dozví, že mu rodič lhal nebo kdy dítě ztratí důvěru, je těžké to zvrátit. Jednoznačně se ukazuje, že jediné, co funguje, je pravda a deskriptivní, racionální popis věci. Bez emocionálního zabarvení nebo nátlaku. Popis a informovanost, jak se ukazuje, může mít velmi dobrý účinek. Někdo zase může argumentovat, což se vlastně děje, že tím akorát dáváme návod. Ve skutečnosti je to ale návod na bezpečné chování, který může zachránit životy, když už se s návykovými látkami mladistvý setká.
Jak vypadá první setkání dětí s návykovými látkami? Jestliže jde o návod na záchranu života, v čem může pomoci?
Vždy když přichází prázdniny, vysvědčení, řada dětí skončí v nemocnici, protože poprvé v životě oslaví „vízo“ chlastem. Co se stane? Dítěti je teprve 16 a vodku, kterou někde sežene, půjde raději pít s partou někam za město, aby je nikdo neviděl, aby byli v bezpečí. Ale opak je pravdou, že? Nezkušené dítě v prvním kontaktu s alkoholem flašku vypije, upadne a může se začít dávit zvratky. Ostatní se leknou a utečou a dítě, které mohlo někdo zachránit, se udusí. Tím chci říct, že si děti vždy najdou cestu k látkám, ale návod na bezpečné chování ne. Nikdy nikde nenechávej svého kamaráda, pokud se dostaneš do téhle situace.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvAngažujete se také v regulaci psychedelik. Co podle vás nabízí? Proč bychom jim jako veřejnost měli věnovat pozornost?
Vidíme renesanci toho, jak lidé používají psychedelika k řešení různých problémů, popřípadě k sebepoznání. Někteří lidé mohou být zaseklí ve svém životě a antidepresiva jejich problémy v některých případech nedokáží vyřešit. Přibývá víc a víc důkazů o tom, že psychedelika v některých oblastech opravdu pomáhají. O léčbě psychedeliky v psychiatrii se říká, že jde konečně o kauzální léčbu, že dosavadní psychiatrická farmakoterapie byla „jen“ symptomatická. A je nasnadě řešit to i v kontextu aktuálního stavu psychiatrické péče, kdy se na ambulantní léčbu čeká často měsíce. Počet psychiatrů neporoste, spíše naopak.
Změnilo se v poslední době něco, proč lidé mají potřebu hledat zkratku?
Celý svět čelí krizi duševního zdraví. Jde možná o tu největší krizi ze všech současných probíhajících krizí. Kolik lidí trpí těmito problémy? Až jedna miliarda světové populace. Profesor Horáček z Národního ústavu duševního zdraví vede výzkum, kde zkoumá vliv sociálních sítí. Výsledky budou znepokojivé. Sociální sítě dokáží v lidech vytvořit velmi silný pocit nejistoty a zesilují vzájemný antagonismus a nepřátelství. Do toho u nás vstupuje socioekonomická krize, kdy se v českém prostředí poprvé od revoluce opravdu viditelně snížila kvalita života. Ta kombinace nejistoty dohromady se sníženou kvalitou života dělá s lidmi strašné věci. A rozhodně to nebude výhledově lepší. Proto potřebujeme racionální, na důkazech založenou závislostní politiku. Prohibice založená na ideologii světa bez drog je nefunkční chiméra a tolerance legálních drog jako alkohol je druhý nežádoucí extrém.
