"Postavit svůj byznys na výrobě koupelnových předložek, tak to chce značnou dávku odvahy a drzosti. Za Jirkou však byla od začátku vidět hlavně práce, a proto jsem do obchodů s ním šel. Měl jsem prostě dobrý odhad," říká o Grundovi majitel obchodní firmy Intertex Jan Svoboda, který je jedním z prvních, kdo začal mladobucké "koberečky" nakupovat a prodávat dál.
Jiří Grund začal šít předložky do koupelny hned v roce 1990. První šicí stroj, vypůjčený zdarma od státního podniku Bytex, si s manželkou postavili přímo do ložnice svého domku. Dnes stojí v Mladých Bucích továrna s obratem dvě stě milionů korun ročně a o kus dál vedle i přádelna s obratem dalších 100 milionů.
Firmy zaměstnávají téměř dvě stovky lidí a chrlí do tuzemska i dalších zemí světa 1,5 milionu předložek ročně. "V lednu 1990, když už bylo jasné, že se bolševik nevrátí, jsme byli s manželkou úplně deprimovaní. Věděli jsme, že musíme něco začít, ale nevěděli jsme co. Pak jsme se náhodou v časopise Domov dočetli, že se nedají sehnat předložky," říká Jiří Grund, který strávil v podstatě celý svůj život v textilním průmyslu.
Rok 1989 ho zastihl jako ředitele jednoho ze závodů národního podniku Texlen v Trutnově, který vyráběl hlavně utěrky a ubrusy. "Byl jsem v KSČ, ale nestydím se za to. Chtěl jsem dělat, jenomže pořád jsem s nimi (komunisty) měl problémy. Pak jsem taky zjistil, že mi do papírů napsali, že nikdy nebudu nomenklaturní kádr, takže tam, kde jsem byl, jsem končil. Nebýt revoluce, už bych byl po infarktu," soudí Grund.
Kromě nápadu neměl do začátku podnikání v podstatě nic. "Je to opravdu jeden z mála podnikatelů, který nic nevykradl, nevytuneloval, nevybudoval za peníze Texlenu. Fabrika navíc dělala vždy úplně něco jiného, nemohl z toho využít vůbec nic. Já si ho prostě vážím," říká na Grundovu adresu člen představenstva Texlenu Libor Kotek, který v dnes již soukromé firmě pracuje zhruba patnáct let.
Peníze a luxus také nebyly pro Grunda nikdy zvláštní motivací. Jezdí sice v jaguáru, ale ten je notně opotřebován a rozhodně nepůsobí nijak honosně. Bydlí se svou ženou v domku po rodičích a dovolenou tráví třeba na kole. Většinu peněz, až na luxusní dům, který si postavili synové, vrací do podnikání.
Silnou stránkou Jiřího Grunda je podle jeho okolí především soudržnost celé rodiny, ale i neuvěřitelná pracovitost a znalost čtyř jazyků. "Otec je workoholik," poznamenává Jiří Grund junior, který má ve svých sedmadvaceti letech ve firmě na starosti obchod, zatímco jeho mladší bratr Jan se stará o finance a matka - paní Grundová - má na starosti obchody s Polskem.
Jiří ovšem zřejmě k podobnému údělu nemá daleko. Se svým otcem buduje firmu od svých 17 let. Práce je v jejich rodině ovšem něco zcela samozřejmého. "Ještě za socialismu se otec vyžíval tím, že po práci kutil. Například zahradu u našeho domu na vesnici přetvořil na jakýsi anglický polopark," podotýká syn Jiří.
Po začátcích, kdy Jiří Grund prodával doma ušité předložky v holešovické tržnici v Praze a poté s nimi v kufru objížděl jednotlivé obchody, nastal zlom v roce 1992, když navštívil výstavu bytových doplňků ve Frankfurtu. "Uvědomil jsem si ten nebetyčný rozdíl mezi tím, kde jsem s předložkami já, a kde oni. Už třeba jenom to, že já tu přízi šil na látku na rolety," vzpomíná Grund.
O rok později si přesto na frankfurtské výstavě už objednal svůj stánek. "Nikdy nezapomenu na ty pošklebky, jak se tam na mě dívali. Asi jako když se u nás poprvé objevil trhovec. Navíc mi na stánek přidělili místo v rohu, kam se normálně soustřeďují odpadky," přiznává Grund. Dnes odebírají německy mluvící země téměř polovinu Grundovy produkce a jeho firma je také v Evropě nejvážnějším konkurentem německé společnosti Leifheit.
Koupelnové předložky z Mladých Buků nicméně pronikly i na Střední východ, do arabských zemí. "Pana Grunda jsem poznal osobně na obchodní misi v Bejrútu. Když se hlásil se svým sortimentem, s kterým podniká, říkal jsem si, že v arabských zemích nemůže uspět. Ale on tam na první pokus udělal obchody, to bylo neuvěřitelné," říká generální tajemník Česko-arabské obchodní komory Bechara Traboulsi.
Arabský svět a Střední východ nicméně nebyla pro Grunda úplná neznámá. Na začátku osmdesátých let jezdil do Pákistánu či do Indie. "Jezdil jsem tam přebírat látky. Bylo to na konkurs, protože nějaký velký zájem o to nebyl," vysvětluje Grund. Neúspěch přišel na Grundovy zatím v podstatě jen v Polsku, kde si v polovině devadesátých let kvůli tehdy vysokým clům založili výrobní podnik. Cla po třech letech padla a zaměstnanci se tak měli s výrobou přemístit do Mladých Buků.
"Když se to zaměstnanci v Polsku dozvěděli, sebrali naše designy, vyškolené lidi a v podstatě i know-how a začali si předložky vyrábět sami o kus vedle. Pak se s tím naším ukradeným modelem přihlásili na polský veletrh a získali zlatou medaili," popisuje Grund junior jedno z největších zklamání jeho i svého otce.
Ten však podle něho ztropil v Polsku, za pomoci naší ambasády, takový rozruch, že jim nakonec dali onu zlatou medaili taky. Se stejným zápalem jako do podnikání se loni pustil Jiří Grund snad poprvé i do něčeho jiného. V okolí Mladých Buků vzniká ve spolupráci s obcí luxusní golfové hřiště. "Je to bomba, Jirku nám všechny obce závidí. Jsme na něj hrdí," pochvaluje si starosta Mladých Buků Vladimír Holomíček.
