Rovenský v rozhovoru mimo jiné vysvětluje, proč si myslí, že zavírat stávající jaderné elektrárny nemá smysl.
Lidé se teď začínají potýkat s masivním nárůstem cen energií. Není tak trochu na vině i zelené směřování Evropy?
Zatím určitě ne. To je věc, která by hypoteticky mohla nastat někdy kolem roku 2030 v důsledku uskutečnění Green Dealu, pokud by byl špatně nastavený. Podle mě je potřeba toto riziko brát vážně.
Nicméně Německo se ve své zelené transformaci příliš spoléhalo na ruský plyn, tedy na zdroj z autoritářského státu a to je teď problém.
Ale vysoké ceny elektřiny začaly už na podzim, kdy nikdo v Evropě neměl o nějaké ruské válce na Ukrajině ani potuchy. Důvodem byl za prvé brutální nárůst ceny zemního plynu vyvolaný vývojem na světových trzích, oživením a zvýšenou poptávkou po pandemii. V Evropě je cena elektřiny vázána na výrobní náklady nejdražší elektrárny, jejíž výroba se ještě na trhu uplatní. A vzhledem k tomu, že po většinu loňského roku a celého letošního roku jí byla plynová elektrárna, se právě globální nárůst cen plynu brutálně promítl do cen elektřiny.
Druhým důvodem jsou velmi pravděpodobně spekulace Gazpromu, respektive ruské vlády s cenou plynu. Gazprom to sice popírá, ale Evropská komise to šetřila a dospěla k závěru, že k manipulacím docházelo. Gazprom skoupil zásobníky a přes celý loňský rok je nenaplňoval. V tomhle ohledu se německá sázka na plyn skutečně nevyplatila.
Třikrát víc. Zdražení energií je jako náraz do zdi, není před ním úniku |
A s tím právě souvisí ta myšlenka, že kdyby si Němci nezavírali kvůli zelenému směřování uhelné a jaderné elektrárny, tak by teď možná tolik nepotřebovali ruský plyn.
Ve skutečnosti moc uhelných elektráren nezavřeli, s úplným koncem počítají až v roce 2038. Instalují obrovské množství obnovitelných zdrojů, v čemž nám mohou být za vzor. Vypnuli si jaderné elektrárny, což si myslím, že moc šťastný nápad nebyl. Ale co se týče uhlí a zemního plynu, tak to si teď Německo nechává a dokonce zůstává jedním z největších vývozců elektřiny v Evropě. Z hlediska energetické bezpečnosti jsou tak oni sami v pohodě, pro ně ta stávající situace moc velkou krizi neznamená.
EnergiewendeOznačení německé zelené energetické transformace. |
Co tedy Němci podle vás dělají špatně?
Německá Energiewende má problém nejen proto, že masivně vsadila na plyn, ale i proto, že se rozhodla jako první vypnout jádro. Jak už jsem říkal, zatím jsou v pohodě, ale ztratili polštář. I kdyby ale jaderné elektrárny nevypínali, na cenu elektřiny v Evropě by to podle mě nemělo žádný vliv, protože ty jsou dány provozními náklady závěrné, v tuto chvíli tedy plynové, elektrárny. Nedokážu si představit, že by globální cena plynu byla nějak zásadně jiná, kdyby Němci neměli Energiewende.
To, co nás v téhle situaci paradoxně napálilo nejvíc, je globalizace energetických trhů. Kdyby trhy nebyly globalizované a Evropa nekonkurovala v poptávce po zemním plynu jihovýchodní Asii, tak by evropské ceny mohly být výrazně nižší.
Lze ale globalizaci vrátit do bodu nula?
Ono by to asi šlo, ale pravděpodobně jen za cenu nějakého rozpadu, který by měl tak nepříznivé vedlejší dopady, že se neodvažuji říct, že bych si to přál. Evropa ale může negativní dopady ekonomické globalizace aspoň částečně kompenzovat tím, že bude posilovat svou vlastní hospodářskou soběstačnost, a to nejen tu energetickou, což je běh na dlouhou trať, ale taky například produkcí technologií pro obnovitelné zdroje. V Evropě se už prakticky nevyrábí žádné fotovoltaické panely.
V tomto ohledu jsme zas závislí na Číně.
Ano, Evropa by proto měla usilovat o soběstačnost a mnohem lépe chránit svůj trh proti uhlíkovému dumpingu. Jedna věc, kterou s kolegy už dlouho prosazujeme, jsou uhlíková dovozní cla. To je mechanismus, kterým Evropa může vrátit část průmyslu, který jí utekl do zahraničí, zpátky. Jsem rád, že se nakonec do nové legislativy navrhované Evropskou komisí v rámci Green Dealu cla dostala, i když o jejich finální podobu bude ještě určitě boj.
Uhlíková dovozní claPoplatek uvalený na dovoz produktů, které zatěžují životní prostředí. Jde například o elektřinu, železo, hliník ale i hnojiva. |
Říkáte, že je škoda, že si Německo zavřelo jaderné elektrárny. Přitom jsem myslela, že organizace Greenpeace byla a je proti jádru.
Greenpeace je protijaderná organizace a nedokážu si představit, že by se to někdy změnilo. Patří to k naší DNA, v podstatě jsme vznikli na protestech proti vojenskému použití jaderné energie a velice záhy se k tomu přidalo i civilní využití jaderné energetiky. Nemyslím si, že bychom někdy mohli být organizací, která by říkala, že jádro je řešení. Na druhou stranu v různých zemích máme v tomto ohledu různé podmínky.
Můžete to vztáhnout na Českou republiku?
Ještě v Energetické revoluci v roce 2012(energetický koncepce organizace Greenpeace, pozn. red.) jsme počítali s uzavřením Dukovan i Temelína, co nejrychleji to půjde. Dukovany jsme chtěli zavřít v roce 2015. To už neplatí. Není to dané jen současnou krizí v Rusku, my jsme tento posun udělali už vloni. Počítáme s využitím stávajících jaderných elektráren po dobu jejich projektové životnosti, to znamená Dukovany do roku 2035 a Temelín do roku 2050. To je celkem podstatný posun a netýká se jen Greenpeace ale celého českého ekologického hnutí.
Baterie změní celou energetiku. Evropa bude brzy soběstačná, věří expert |
Čím je tento posun daný?
Především ochranou klimatu. Základní koncept říká, že fosilní paliva a jádro jsou špatné. Ale z hlediska ochrany klimatu jsou stávající jaderné elektrárny nízkoemisní, zatímco uhlí a zemní plyn jsou fosilní paliva s vysokými emisemi.
A co říkáte na nové jaderné bloky?
Nové Dukovany by se neměly stavět, protože z ekonomického hlediska je to ve srovnání s obnovitelnými zdroji energie nesmysl, kvůli drahé investici. Snáz a levněji můžeme energetiku dekarbonizovat rozvojem obnovitelných zdrojů než stavbou nových jaderných elektráren. Ale pokud jde o ty stávající, tak ty nám poskytují polštář, který je z hlediska dekarbonizace fajn.
Jan Rovenský
|
Co jste vlastně museli jako Greenpeace přehodnotit kvůli válce na Ukrajině? Co třeba cíl odstavení všech uhelných elektráren do roku 2033?
Tam se pro nás nic nemění. Kde bych byl ochotný mluvit o pozdějším termínu, je otázka uhelných tepláren, které ale pravděpodobně skončí před rokem 2033 čistě z ekonomických důvodů. Pokud jde o uhelné elektrárny, tam se mění pouze jediné, a to je tvar útlumové křivky, která ale každopádně končí v roce 2033. Otázka zní jen, jestli zavřít třeba Počerady v roce 2022 nebo 2023, jak jsme s tím počítali ještě na podzim, nebo jestli je nechat v režimu kapacitní zálohy a zavřít je třeba v roce 2025 či 2028.
Co tedy válka na Ukrajině z vašeho pohledu změnila nejvíce?
Ruský pokus o okupaci Ukrajiny odhalil, jak moc Evropské unii chybí společná, integrovaná a solidární energetická politika. Zatím máme v EU 27 národních energetických koncepcí, které jdou někdy vysloveně proti sobě. Spoustě lidí může připadat fajn, že nám Rakušané nemůžou kecat do našich plánů na stavbu nových jaderných bloků. Ale zapomínají přitom, že Česká republika v důsledku stejného principu nemá možnost jakkoliv ovlivňovat vývoj energetické politiky v Německu, se kterým jsme přitom hospodářsky i energeticky velmi silně propojeni.
Další změna se týká role zemního plynu. Na rozdíl od ministerstva průmyslu a obchodu jsme nikdy nepočítali s tím, že by plyn nahradil uhlí v celoročním provozu. Nahrazovat jedno fosilní palivo druhým je nesmysl. Na druhou stranu jsme se zemním plynem počítali jako se špičkovým a záložním zdrojem. Teď je jasné, že role zemního plynu bude do budoucna rozhodně menší, než jakou jsme uvažovali. Greenpeace nyní vede intenzivní kampaň za okamžité ukončení dovozu ruské ropy a zemního plynu do celé Evropské unie.
Thomayerova nemocnice chce šetřit energie, projde modernizací za 365 milionů |
Jenže některá odvětví průmyslu zemní plyn potřebují. Obnovitelné zdroje energie jsou pro ně hudbou budoucnosti, jejich pece spotřebují obrovské množství plynu a potřebují odebírat energii kontinuálně.
Tento byznys pohled chápu. Nicméně dobrým příkladem může být společnost Liberty Steel, která neskuhrá a říká, že v roce 2030 bude uhlíkově neutrální. Což v jejich případě znamená brutální elektrifikaci celého provozu a využití vodíku. Ono to jde, bude to sice drahé, ale na druhou stranu Evropská unie dá na energetickou transformaci v následujících deseti letech víc peněz, než kolik ve své historii kdy na cokoliv dala.
A jestli Českou republiku něco zahubí, tak to bude konzervatismus, lpění na dosud funkčních řešeních, které ale do budoucna fungovat nebudou. Během následujících dekád se buď českému průmyslu podaří transformaci zvládnout a nebo tu průmysl vůbec nebude a bude někde jinde. Což by mě mrzelo, protože česká průmyslové tradice je podle mě fajn věc.
Může se ale průmysl spolehnout na vítr a na slunce?
Může, navíc nějaká konvenční kapacita i v našich scénářích zůstává, Temelín máme do roku 2050. Nepopírám, že v průmyslu jsou sektory, které se bez plynu ještě dlouho neobejdou. Jsou tu také sektory, které se nejspíš nikdy neobejdou bez stabilní kontinuální dodávky nějaké energie. Obojí můžeme dočasně pokrýt neruským plynem, pokud bude EU fungovat solidárně.
Ale upřímně řečeno, ochotu přemýšlet o řešeních, která by byla trvale udržitelná, u českých svazů jako je Svaz průmyslu nebo Hospodářská komora, fakt nevidím. Čímž se hodně liší od svých kolegů na západ od nás. Vlastně z toho mám docela strach, protože v budoucnu mohou celé průmyslové sektory úplně zbytečně skončit na něčem, co bych nazval nedostatek odvahy a představivosti.
Jak byste si představoval energetický mix Česka za deset let, aby to ale nebyla jen utopie?
Loni pro nás Technická univerzita v Sydney spočítala nový návrh energetické koncepce pro Česko, který jsme už tradičně nazvali Energetická revoluce. Od své předchůdkyně z roku 2012 se výrazně liší především tím, že zahrnuje dynamické modelování přenosové soustavy.
Pokud jde o nejbližších deset let, je nám tato studie bohužel celkem k ničemu, protože nezohledňuje žádný z důsledků války ruské agrese proti Ukrajině, o kterých jsme mluvili. Nicméně pokud jde o cílový rok 2050, tam se o ní můžeme opřít i nadále velmi dobře.
Hrozí energetické blackouty? Vyhlídka horkého léta děsí odborníky |
Jak by tedy Česko mohlo v roce 2050 pokrývat svou spotřebu primárních paliv?
Téměř osmnácti procenty by se na ní podílelo jádro, což odpovídá výrobě současné jaderné elektrárny Temelín. Obnovitelné zdroje energie zastanou 76 procent, přičemž jedno procento půjde z vodních elektráren, dvanáct procent z větrných a 22 procent ze solárních elektráren. Asi 31 procent se získá z biomasy a deset procent z geotermální energie. Zbývajících sedm procent připadá na využití ropy na neenergetické účely – zejména jako vstupní suroviny pro výrobu plastů a dalších chemických výrobků, kde jí dosud smysluplně nahradit nedokážeme.
Když mluvíte o biomase, myslíte řepku?
Řepka je snad nejblbější možný způsob využití biomasy, který vůbec existuje. Biomasa v té nejefektivnější podobě znamená rychle rostoucí dřeviny na zemědělské půdě, kdy pěstujete topoly nebo vrby po několika letech je kombajnem sklidíte, vysušíte a spálíte v kogenerační jednotce na výrobu elektřiny a tepla. Biomasa společně se zeleným vodíkem pak funguje jako taková energie v konzervě, kterou můžeme využít především v zimních měsících, kdy je menší výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů.
A co ta geotermální energie?
Česká republika má pro výrobu tepla z geotermálu celkem skvělé podmínky, máme tu několik geologických zlomů, kde je zemské teplo relativně blízko povrchu. Jde o velice stabilní zdroj výroby tepla.
19. ledna 2020 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
