Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

GLOSA: Za chybu v zákoně nikdo nemůže. Jistě, pane ministře

  • 37
O chybě v zákoně, která může stát připravit až o sto dvacet miliard, jsem chtěl původně napsat antickou tragédii. Tragické jsou okolnosti, proč vznikla (Škromachova předvolební sociální smršť), jak vznikla (Nečasovi chybující právníci), jak se na ni přišlo (Ježkovy oči), jak se řešila (právníci zametali stopy).

Ale i to, jak se k ní viníci postavili (předstírají, že se nic neděje), kdo byl za přehmaty potrestaný (nikdo) a katastrofický závěr by byl o tom, kdo to zaplatí (každý, kdo chyby nevyužije).

Z psaní tragédie však sešlo. Vše už bylo napsáno, uvědomil jsem si. V Anglii o tom vznikl celý seriál Jistě, pane ministře. Díl nazvaný Kostlivec ve skříni jako by točili na českém ministerstvu práce. Raději ho připomenu. Za ministrem pro administrativní záležitosti Jimem Hackerem přijde novinář s neuvěřitelnou zprávou. Vláda se chystá darovat soukromému majiteli budovy, přístav a letiště v hodnotě čtyřiceti milionů liber.

"Já za to nemůžu, nebo ano?" ptá se Hacker vyděšeně. "Ten příběh je starší," odvětí novinář. "Před třiceti lety někdo na ministerstvu obrany najal holý ostrov ve Skotsku a vláda tam všechno postavila. Pronájem skončil, teď se to vrátí původnímu majiteli. Vydělá majlant," vysvětlí. Ministr nechápe.

Udělali chybu v zákoně

Česko ztratí miliardy, ministerstvo ale viníky tají

"To není možné. Přece podle práva...," chce namítnout, že majetek je státní, ale novinář mu skočí do řeči. "Ne, to by bylo podle anglického práva. Smlouva je sepsaná podle skotského práva. Nějaký idiot si neuvědomil, v čem je rozdíl. Můj šéf chce, abych napsal, kdo to byl."

Hacker si zavolá svého státního tajemníka sira Humphreyho, dlouholetého bojovníka za co největší rozpočty, pravomoci a počty úředníků. "Mě samého zajímá, kdo to byl," říká ministr Humphreymu s tím, že během třiceti let mohl ten trouba udělat mezi úředníky kariéru. "To se asi nikdy nedozvíme... hledání by trvalo věky," odvětí nápadně pobledlý tajemník.

Ministr Hacker brzy zjistí, že tím úředníkem je sir Humphrey, který před třiceti lety právní oddělení vedl.

"Byl jsem pod tlakem. Byli jsme přepracovaní, byla tam panika!" spustí tajemník poté, co na něj ministr zatlačí.

"A neměl jsem právní praxi. Jinak bych přece nevedl právní oddělení!" S ministrem se nakonec dohodne na protislužbičce a novinář utře. Dostane celý šanon o ostrově, v něm je jen jediný list papíru.

"Tato složka obsahuje kompletní soubor dokumentů, kromě těch tajných a aktuálních, kromě zničené korespondence při povodních v roce 1967, ztracených dokumentů při stěhování a při spojení ministerstva obrany s ministerstvem války."

Když jsem si ten díl znovu pustil, tragédii s pracovním názvem Kostlivec ve skříni zametený pod koberec jsem přestal psát. Byl by ze mě plagiátor.

V českém případě se chyba tutlala tři roky a jde až o 120 miliard. Udělal ji konkrétní právník na ministerstvu práce v roce 2006. Kolegyni jsem poprosil, ať zjistí jeho jméno a kdo byli jeho přímí nadřízení. Vedoucí legislativního odboru řekla, že ho neprozradí. Byli totiž tehdy pod tlakem, přepracovaní a politici na ně hrnuli jeden zákon za druhým.

Ani její nadřízený, za Škromacha náměstek, za Nečase už státní tajemník, nechtěl být sdílnější. "Nestalo se nic tak závažného, aby se z toho dělala takováto kauza. Ta se dělá na základě jediného soudního sporu, který ještě nevíme, jak dopadne," řekl Petr Šimerka, právník a dlouholetý úředník, z kterého už je ministr. Jsem si jistý, že sir Humphrey by z něj byl dojatý.