Získat první "slevu" na nákup eur příliš mnoho úsilí nestojí. Stačí promluvit česky a pražští směnárníci člověku i při malém nákupu, například stovce eur, nabídnou výhodnější cenu bez ohledu na to, jak velké množství cizí měny hodlá nakoupit. Výhodnější kurzy se jinak standardně poskytují až při nákupu od 1 000 eur výše.
Tato první sleva může člověku při výdajích kolem tří tisíc korun ušetřit desítky korun. Kdo by se s ní ale spokojil, velmi by se unáhlil. Pokud se bude malinko snažit, může "uhrát" mnohem víc.
Stačí si vzít tužku a papír a začít si kurzy zapisovat, směnárníci pak zpozorní a řeknou. "Paní, vy si chcete srovnat kurzy s ostatními směnárnami? Ušetřím vám práci a udělám vám naprosto mimořádnou nabídku! Nebudete muset běhat po celé Praze, protože to, co vám nabídnu já, vám nikdo jiný nedá! Nyní byste za 100 eur zaplatila přes 2 600 korun, ale já vám slevím na dva a půl tisíce. Berete? Ta nabídka se už nemusí opakovat," snaží se mě nalákat pracovník jedné z pražských směnáren.
Euro je levné, při nákupu stovky se dá ušetřit i 250 korun |
Dělá to dobře. Kdybych bývala nevěděla, že jen o pár metrů dál mohu sehnat kurz ještě téměř o korunu levnější, než dělá jeho "neopakovatelná nabídka", patrně bychom si plácli.
Ale začnu to brát jako sport a po průzkumu zhruba 30 míst vyměňujících v centru metropole peníze, zamířím znovu tam, kde mají kurz nejvýhodnější. Na místě se mnou ještě dále smlouvají. "Běžte do Kaprovy ulice, máme tam další pobočku a ta má výhodnější kurzy než my, protože naproti je další směnárna, tak musíme čelit konkurenci," radí mi pracovnice další směnárny poblíž Václaváku.
Když jsou směnárníci cizinci, jedná se s nimi ještě lépe. Na otázku, zda mi ještě o pár haléřů sleví, okamžitě kývnou. A když jim k tomu ještě ukážu na reklamu, kterou lákají na nejlevnější kurzy v Praze, a řeknu, že to samé čtu už popáté, tak se zasmějí a sleví ještě o desetník. Při sto eurech to dělá desetikorunu. To se vyplatí, ne?
