Autorem Hotelu Praha, jehož "tekutý" tvar kopíruje vrstevnice svahu, je...

Autorem Hotelu Praha, jehož "tekutý" tvar kopíruje vrstevnice svahu, je čtveřice architektů Jaroslav Paroubek, Radko Černý, Arnošt Navrátil a Jan Sedláček. Stavba tehdy stála neuvěřitelných 800 milionů korun. | foto: Jiří Benák

GLOSA: Nechte Hotel Praha stát, „sochy“ se bourat nemají

  • 77
Nejbohatší Čech Petr Kellner, přesněji skupina PPF, kde je majoritním vlastníkem, koupila areál Hotelu Praha na Hanspaulce a chce ho zbourat. Škoda, zmizí památka na předlistopadové Československo, která vyrůstala společně s Husákovými dětmi. "Sochy" minulého režimu jsou části historie a bourat by se neměly.

Sama přitom na stavbu hotelu dobré vzpomínky nemám. Do vily, která nyní patří Petru Kellnerovi, jsem tehdy chodila do mateřské školky a vadilo mi, že klidnou čtvrť najednou brázdí náklaďáky, je v ní prach a hluk, a zatímco my jsme si na zahradě hráli na "krvavý koleno", vedle se ozýval pekelný hukot stavebních strojů. 

Kdo bydlí v těsné blízkosti Hotelu Praha

Maminka se doma navíc zlobila, že kvůli "potentátům" už nebude moci se mnou a bratrem chodit přes krásný park, který byl na místě naplánované monstrózní stavby.

Hotel jsem neměla ráda už jen kvůli tomu, jak vypadal. Připadal mi šedivý a temný a obrovské kusy betonu na mě působily depresivně, takže jsem byla ráda, že ho obehnali zdí a nemusela jsem se na  "obludu" dívat. 

Nicméně po čase mi přišlo, že naprosto věrně zachycuje tehdejší dobu - masivní horu něčeho těžkého, studeného, s čím nelze hnout. Už jen tím je unikátní, a to nemluvím o interiéru, který tvoří svou architekturou i vybavením jedinečný umělecký celek.

Postavit namísto Hotelu Praha novou základní a střední školu pro nadané děti, jak plánuje PPF, je určitě ušlechtilé (více zde). Takový vzdělávací komplex však může stát všude a bourat kvůli němu něco tak výjimečného, co dokonale dokládá socialistické období bývalého Československa a nikdo něco podobného už nikdy nepostaví, je škoda.

Ponechat hotel jako kulturní památku, jak to navrhují odborníci, by bylo mnohem užitečnější. Země, které se nezbavují starých pomníků a dokážou z nich vytvořit součást své identity, dokládají totiž to, že jsou vyspělé a sebevědomé.