Ministr průmyslu Jan Mládek chce navrhnout vládě, aby se přestala bavit se zástupci pěti z celkem sedmi potenciálních lokalit pro výstavbu úložiště vyhořelého jaderného paliva. V budoucnu má geologický průzkum pokračovat pouze v lokalitách Horka a Kraví Hora na Vysočině, které jsou podle něj na rozdíl od ostatních přístupné dialogu.
Z klání o jaderné úložiště vypadlo pět lokalit. Kvůli odporu veřejnosti |
Ze strany státu jde o tvrdé bouchnutí do stolu. Došla mu trpělivost s protestními pochody, obstrukcemi starostů i místními referendy se stále tím samým výsledkem, kdy ve velké většině obcí úložiště odmítlo přes 90 procent obyvatel. Obce z vyřazených lokalit tak přijdou o příspěvky za to, že se nacházejí v průzkumném území. Ty se pohybují od jednoho do čtyř milionů korun ročně, což pro vsi s několika stovkami obyvatel rozhodně není málo.
Podobný přístup by mohl dávat smysl, pokud by stát mohl říct: „Nechcete štědré státní peníze? Nechcete nová pracovní místa, která přitáhnou lidi s vyšším vzděláním i příjmy a jejich útraty pak pozvednou celý region? Nevadí, jinde nepohrdnou, půjdeme tam.“ Jenže něco takového stát vytipovaným lokalitám a jejich obyvatelům říct nemůže. Je to on, kdo je ve slabší pozici, kdo nemá na výběr a naopak potřebuje, aby mu ostatní vyšli vstříc.
Míst vhodných pro úložiště není mnoho
Patrné je to z reakce zástupců z lokality Horka, která jako jedna ze dvou ve výběru zůstala. Tamní starostové se po pátečním oznámení chytají za hlavu a ministerské rozhodnutí považují za katastrofu. Přemýšlejí, kde udělali chybu a jak na ministerstvu mohl vzniknout dojem, že vůči stavbě úložiště by mohli být vstřícnější než jinde. A zároveň dávají najevo, že udělají všechno, aby stavbu zarazili.
S takovým přístupem zbývá už jen lokalita Kraví Hora a také okolí jaderných elektráren Temelín a Dukovany, které si stát nechává zatím jako zálohu. Tam lze očekávat, že postoj obyvatel bude díky letité přítomnosti jaderného průmyslu o něco příznivější. Už dnes však vyvstávají pochybnosti, zda „jaderné“ lokality disponují vhodnou geologií.
Míst, kde bude možné na stovky tisíc let do země bezpečně uložit vysoce radioaktivní vyhořelé palivo, je v Česku poskrovnu. Musí splňovat řadu kritérií, jako vhodná nadmořská výška, funkční infrastruktura, dostatečná vzdálenost od státních hranic i hustě obydlených sídel a především právě vhodná geologie. Kvůli podzemním vodám v úvahu nepřichází třeba celá oblast České křídové pánve, což je území táhnoucí se od Drážďan přes Polabí až k Blansku. Jako nevhodné se ukázaly i bývalé vojenské újezdy, kde by odpadl problém s odporem obyvatel.
Hrozí opakování německých chyb
Je to přitom stát, kdo je ze zákona za jaderný odpad odpovědný. On rozhodl o stavbě jaderných elektráren a skrze dividend jejich provozovatele ČEZ profituje na výrobě elektřiny z jádra. Nemálo jí přitom prodává za hranice, Němcům a Rakušanům, kteří za jadernou elektřinu ochotně platí, zatímco problém s odpadem i stamiliardové náklady na jeho vyřešení zůstávají v Česku.
Detailní geologický průzkum přitom klidně může ukázat, že ideální není ani jedno z míst, která zatím přicházela v úvahu. Než o tom však bude jasno, měl by stát a vláda udělat vše pro to, aby výběr z už tak skromné nabídky byl co nejširší a tedy i šance, že se vhodné místo najde, byla co největší. To znamená s diplomatickým citem s obcemi vyjednávat, přemlouvat, mírnit obavy a samozřejmě i platit. A to trpělivě a dlouhodobě.
Jinak se může stát, že Česko postihne osud Německa. Už západoněmecké vlády si vzaly v sedmdesátých letech do hlavy, že prosadí úložiště v dolnosaském Gorlebenu a jejich nástupci se toho úpěnlivě drželi. Nebrali v úvahu masové protesty ani pochybnosti, zda je geologie oblasti pro takový záměr vhodná. Tamní hlubinné úložiště už spolykalo 1,6 miliardy euro a nyní hrozí, že investované miliardy padnou na zmar. Projekt je v současnosti v útlumu a Německo stojí po čtyřiceti letech hledání zase na počátku.
