Sběratelskou a mecenášskou tradici ve vaší rodině zakládal už váš prapradědeček Jan Kodl, který si nechal vyzdobit dům od mladého Mikoláše Alše. Novodobou historii aukčního domu Kodl rozjížděl zase váš tatínek, který už na podzim 1989 spolupořádal první dražbu umění na pražském Žofíně. Vy jste sice studoval ekonomii, ale nakonec jste také zůstal u umění a jeho prodeje. Bylo to ve vašem případě taky předurčené?
Když táta pořádal tu první předlistopadovou aukci, ani jsem zatím nebyl na světě. To tam asi běhali po Žofíně ještě s maminkou. Ale stejně si myslím, že takhle se to říct nedá. Že by ta moje dráha byla předem určená. Samozřejmě že když člověk vyrůstá obklopen uměním, na které se odmalička kouká, pak ho to asi nějak vnitřně formuje. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale prostě to člověka postupně více a více zajímá.
Internetové aukce ukazují jednu podstatnou věc. Že pokud si chcete koupit kvalitní umění, nepotřebujete k tomu miliony. Často ani statisíce.