Na rozdíl od našich končin není poznamenána nálepkou "žaláře národů", ale vyvolává pocity laskavé nostalgie dávno zašlých časů.
Už dávno před Habsburky sloužilo Friuli díky své geografické poloze jako křižovatka vlivů italského, slovanského a německy hovořícího světa. A kdybychom nahlédli ještě dále do historie, viděli bychom další národy, kultury i kmeny, které na tomto kousku světa přes veškerou různorodost a napříč staletími vždy cosi spojovalo: prosperující vinařství.
Vinice tu najdeme jak na rozlehlých pláních, tak v kopcovité části přiléhající ke slovinským hranicím. Právě v těchto místech vznikají nejlepší friulská vína nesoucí označení Collio a Colli Orientali. Jejich svěží a harmonický charakter zajišťuje celému regionu pověst vynikajícího zdroje bílých vín, ačkoli vína z rovinatých poloh zdaleka takových kvalit nedosahují a působí mnohdy fádním a unaveným dojmem.
Škálu mezinárodních odrůd (Chardonnay, Müller Thurgau, Pinot grigio a bianco, Sauvignon) tu doplňují tři pozoruhodní místní odchovanci - Ribolla Gialla, legendami opředený Picolit a vynikající Tocai Friuliano.
Tento vzdálený příbuzný Sauvignonu nemá nic společného s alsaským Tokay Pinot Gris ani se samým maďarským tokajským. Právě kvůli němu si ale po roce 2007 bude muset najít nové jméno. Ačkoli je oblast Friuli pověstná především svými bílými víny, dobrá polovina vinic je osázena modrými odrůdami.
I zde se do popředí tlačí mezinárodní legie vedená Cabernetem a Merlotem, ale početná je i řada místních originálních odrůd -Schioprettino, Refosco, Pignolo či Tazzelenghe. Milovníky rarit by jistě potěšil objev italské Frankovky, která se zde (byť zcela okrajově) pěstuje pod názvem Franconia.
Není snad italského regionu, aby mu nevévodila alespoň jedna vyhlášená kulinářská specialita. V případě Friuli je to slavná sušená šunka nazývaná "Prosciutto di San Daniele", která spolu s obdobnou šunkou parmskou představuje jeden z vyhledávaných vrcholů mezi italskými uzeninami.
Ačkoli hovořit o uzenině není tak docela na místě. Šunka San Daniele se ponechává v přírodním stavu a kromě přídavku malého množství mořské soli se nijak neupravuje.
Zdrojem pro její výrobu je maso speciálního mohutného plemene prasat pěstovaného na pečlivě kontrolovaných farmách. Čuníci jsou poctivě vykrmováni bohatou stravou, v níž nechybí ani syrovátka vzniklá při výrobě sýrů Parmiggiano Reggiano.
Sama šunka musí zrát nejméně dvanáct měsíců, přičemž vysychá v mírném větru, v němž se mísí studený vzduch z Alp a vlhký, slaný vzduch od moře. Ten je podle místních obyvatel právě tím nenapodobitelným a jedinečným faktorem zajišťujícím této gastronomické lahůdce z Friuli její slávu. Šunka se jí jen s pečivem, na tenko nakrájená. Aco k ní? Suché bílé a nepříliš aromatické víno. Samozřejmě z Friuli.
