V Česku odstartovalo plošné testování na covid-19 pomocí antigenních testů. Čemu pomůže?
Je to další, potenciálně velmi účinný nástroj boje s epidemií. V tuto chvíli máme k dispozici pouze omezené testovací kapacity a systém trasování – chytrou karanténu. Ve chvíli, kdy se epidemie rozjede a tyto nástroje přestanou stíhat, zbývá už jen plošné zavírání - tu restaurací a hotelů, tu maloobchodu či služeb. To je ale velmi neohrabaný nástroj. Ve chvíli, kdy je v jednu chvíli infekční jen třeba jedno procento obyvatel, tak při zhoršení situace omezíme prakticky všechny, aniž by takový záběr restrikcí byl třeba. Zkuste si představit situaci, kdy máme metodu, díky které můžeme ukázat na „všechny“, kteří jsou v danou chvíli nemocní. Takové osoby pošlete do izolace a zbytek společnosti může normálně žít. To je základní myšlenka využití antigenního testování, která sice z organizačních důvodů není beze zbytku realizovatelná, ale je možné se jí alespoň přiblížit. Až donedávna jsme měli testovací kapacity založené pouze na PCR. Ty jsou ale nedostatečné.
František Vlček
|
Proč?
Protože jsou kapacitně omezené. Metodou PCR jsme historicky byli schopni dosáhnout otestování maximálně 50 000 lidí denně, to je půl procenta populace. Je potřeba si uvědomit, že systém trasování, aby byl 100% účinný, musí vytrasovat, dočasně izolovat a otestovat 100 % kontaktů. To se ale ukázalo jako iluze, protože spousta lidí své kontakty vědomě zamlčuje nebo si je zkrátka nepamatuje. Navíc se nákaza často šíří bez příznaků. Takže u těch, které nezachytí chytrá karanténa již ve fázi kontaktu a mají bezpříznakový průběh, se infekce „vynoří“ zase až ve chvíli, kdy se klinicky projeví u někoho, na koho se nemoc přenese. Navíc kapacita trasování, kterou dnes máme k dispozici, naprosto nestíhá ve chvíli, kdy máme takové denní nárůsty pozitivních případů. Při dnešním nárůstu 8 tisíc a více pozitivních osob denně na to zkrátka nemáme aparát. Pomocí antigenních testů můžeme testovat plošně, čímž významně navýšíme kapacitu testování i detekci pozitivních osob v populaci.
Antigenní testy jsou ale méně přesné než PCR testy. Zachytí vysokou virovou nálož, ale člověka s odeznívajícím průběhem infekce neodhalí. Má tedy vůbec smysl lidi nahánět do testovacích míst?
Je pravda, že antigenní testy jsou méně citlivé. S tím se ale dá pracovat. Řešením je testovat opakovaně, a tím průběžně „vychytávat“ infekční osoby ve společnosti. Takže koho nezachytí antigenní test v důsledku své nepřesnosti, může vyjít on nebo jeho následný kontakt jako pozitivní v „dalším kole“ testování. Opakuji, že jsme tak schopni zachytit mnohem více nakažených, než při testování až při projevech nemoci a následné snaze vyhledávat kontakty. Za druhé, je třeba řešit nekvalitní antigenní testy, které se bohužel vyskytují, resp. je nepoužívat.
Testy jsou lékařský výrobek, které jsou regulovány. Jak je to vůbec možné?
Chybí objektivní způsob hodnocení výkonnosti testů. Stávající evropská certifikace pro in vitro diagnostiku není do značné míry nic jiného než sebehodnocení. Pro registraci diagnostické metody tak stačí, když nějaké notifikační autoritě pošlete sebehodnotící dotazník. De facto se tak posuzujete sám, resp. se posuzuje, co deklaruje výrobce. Na trh se proto dostávají testy, které nesplňují základní parametry. To se musí změnit, pokud má antigenní testování být jedním z pilířů našeho boje s covid-19. Není to přitom těžké. Na ověření účinnosti testů existují spolehlivé laboratorní metody. Pokud by se u nás pověřila jedna nebo dvě referenční laboratoře, které by dokázaly objektivně ověřit kvalitu testů, ty nepřesné by se na trh zkrátka nedostaly.
Koho zachytí a koho ne? Co vlastně (ne)změří antigenní testy |
Připusťme, že se tak kvalita testů zlepší. První termíny testování byly rychle obsazeny. Jsou na efektivní plošné testování kapacity?
Vycházíme-li z příslibu praktických lékařů nebo ambulantních specialistů, jsme schopni otestovat 200 i 300 tisíc lidí za týden. Pokud k tomu bude politická vůle a do projektu se navíc zapojí třeba i medici, v Česku můžou během krátké doby vzniknout stovky a tisíce odběrných míst s kapacitou třeba i milionů testovaných týdně. Vláda a ministerstvo zdravotnictví může využít nouzového stavu, aby celý proces urychlila.
Pozitivní půjdou do karantény a zbytek bude fungovat normálně?
Teoreticky ano. Může to fungovat třeba tak, že kdo chce jít třeba do kina nebo do restaurace, bude se prezentovat testem, který není starší než pět dní. K tomu by se ale musela změnit pravidla, momentálně máme systém, kdy je buď něco otevřené nebo zavřené, žádné podmínky.
To s sebou budou nosit dokument, kterým se budou prokazovat? Nebo se blížíme do doby, kdy nás budou veřejné i soukromé instituce neustále scanovat například pomocí aplikací v telefonu?
Umím si představit, že bude existovat nějaká aplikace, která ale musí být spjatá pouze s vámi jako s osobou – aby nebyla možná přenositelnost a tak dále. Může to klidně být samolepka s nějakými ochrannými prvky, kterou si nalepíte na občanský průkaz. Nebo to může být QR kód, který vám přijde do telefonu poté, co se necháte otestovat. Možných technických řešení je spousta a v tuto chvíli to není podstatné pro vůbec naladění se na tu myšlenku.
Moc si nedokážu představit, že tohle je u nás s přihlédnutím k nátuře lidí, historické zkušenosti a kulturnímu základu možné. Nadto testování probíhá na dobrovolné bázi. Ne všichni jsou ochotni testování podstoupit. Někteří třeba proto, aby neskončili na nemocenské a přišli o část mzdy.
Já s Vámi souhlasím, ale jaký je důsledek takového uvažování? Pak jsme zavření doma úplně všichni. Jsem přesvědčený o tom, že pokud jde o veřejné zdraví, má stát právo či dokonce povinnost chovat se v rámci jistých mezí paternalisticky. To znamená říct: nemusíte se takovému pravidlu podrobit, ale nemusíte se ani účastnit ekonomického a společenského života. Volba nemůže být chceš nebo nechceš, ale něco za něco.
Tím se ale částečně smazává princip dobrovolnosti. Mělo by testování být povinné?
Vezměte si jako příklad kadeřnici. Kdybyste jí dal volbu jednou za pět dní se nechat otestovat a stejný test požadovat po klientech, nebo být proti a v důsledku toho potom nemít práci, co si vybere? Podle mě určitě test. To je přeci racionálně podaná volba. Není to samoúčelné, jde o veřejné zdraví.
Zkuste si to představit na modelu podniku, který má 1000 zaměstnanců. Pokud vyjdeme z kapacity PCR testování v ČR, dle tohoto modelu můžete v takové firmě otestovat 5 lidí denně. Ve chvíli, kdy počet příznakových, pozitivních a jejich kontaktů získaných z trasování překročí počet 5, nezbude Vám než prostě zavřít. Najednou ale máme antigenní testy a můžete otestovat, byť nedokonale, třeba 100 lidí denně. Testování můžete opakovat a firmu držet otevřenou, protože se vám bude dařit odchytávat pozitivní osoby. Je to velmi silný nástroj, jak situaci zlepšit, dokud nebude společnost proočkována. Antigenní testy jsou alternativa k plošným, omezujícím a finančně extrémně nákladným opatřením.
Havlíček: Test či očkování jako propustka do fitka i do ciziny? Uvidíme |
Jinými slovy testy by měly být povinné.
Nikoliv povinné, ale jejich absolvování by mělo být podmínkou účasti na těch ekonomických nebo volnočasových aktivitách, které jsou rizikové a v aktuálním pásmu protiepidemického systému jsou zavřené či zakázané. Jinak budeme pořád skákat z lockdownu do rozvolnění. Lidé, kteří se testům vyhýbají ať už z alibistických nebo sobeckých důvodů, tak nakonec do plošných omezení tlačí celou společnost. Volba tedy není mezi svobodou a povinným testováním, ale mezi testováním a lockdownem. Není nutné hned něco takového aplikovat celorepublikově. Třeba starosta města Náchod nabídl svoji municipalitu pro pilotní projekt. Každých pět nebo sedm dní by se otestovalo celé město, přičemž by se otevřely segmenty, které jsou nyní zavřené. Samozřejmě pod podmínkou, že by se všichni, kteří je budou využívat, prokážou negativním testem. Na takovém pilotu můžeme ověřit, jestli to funguje. Dobrovolné testování nic z toho nepřinese, výsledky se budou hodnotit velmi těžko a vyplyne to do ztracena.
Pozornost se poslední dny upíná spíše k očkování. To by mělo pandemii zbrzdit jednou provždy. Neměl by se stát soustředit spíše na to?
Určitě, to je bez diskuse, ale při veškeré snaze bude proočkování trvat měsíce. Kdyby se tu zítra objevil třeba milion vakcín, nejsme schopni je efektivně distribuovat. Plošným testováním máme možnost společnosti ulehčit v mezidobí, ruku v ruce s postupným proočkováním populace.
