První 3D tiskárnu vyrobil před více než deseti lety, teď má firmu se šesti sty zaměstnanci a přezdívá se mu král 3D tisku. Jednatřicetiletý Josef Průša však nevyrábí milionové stroje pro průmyslové využití. Naopak. Chce, aby technologie mohli používat normální lidé. Zároveň na tom však umí slušně vydělat. Loňské tržby jeho impéria překročily dvě miliardy korun. A teď navíc získal prestižní titul EY Podnikatel roku.
Před čtyřmi lety jste ve stejné soutěži získal titul pro začínajícího podnikatele. Co se za tu dobu změnilo?
Vyrostli jsme, přestěhovali jsme se z Karlína do Holešovic. Museli jsme spoustu věcí dohnat. Před čtyřmi lety to byl ještě trochu punk, neměli jsme pořádné personální ani nákupní oddělení. Teď už jsme opravdová fabrika.
Vyrostli jsme nejen do výšky, z pohledu obratu, ale také do šířky – rozmáchli jsme se do dalších technologií v rámci 3D tisku. Vyrábíme také vlastní filament, tedy náplň do tiskáren. Ale pořád chceme mít co největší zásah, aby tyhle technologie byly použitelné pro normální lidi. Proto se ani nesnažíme dělat stroje za miliony. Říkám, že naše tiskárna je takový Ford Model T. Něco, co se dostane k lidem a jsou to hned schopni používat.
Josef Průša
|
Jak jste se změnil vy coby šéf a majitel?
Před několika lety jsme byli na rozhodování ve firmě jen tři. Já, můj bratr Michal a Ondřej – shodou náhod také jménem Průša. Teď máme pod sebou jednu úroveň vedení, při šesti stovkách zaměstnanců bychom už denní řízení nezvládali. Musel jsem přepnout z mikromanagementu na delegování. A více řídit koncepčně.
Pořád se však prezentujete jako garážová firma. Nestane se z vás korporace jako z mnoha technologických firem, které také začínaly v garáži?
To, že jsme organizovaní, že tu není úplný chaos, neznamená, že bychom „zkorporátněli“. Ukázalo se to loni, když jsme začali tisknout ochranné štíty pro lékaře. Byli jsme schopni to zorganizovat za týden.
Zatímco korporace jsou zatížené dlouhým schvalováním, „garážovka“ nebo startup se vyznačují tím, že jsou schopné rychle zareagovat. A nedovedu si představit, že bychom tohle opustili. Roli hraje i to, že management obvykle nepřichází zvenčí. Jsou to lidé, kteří tady vyrostli, dýchají s firmou, jenom tomu přidávají nějakou strukturu. Punk je v tom, že se nebojíme zkoušet nové věci. Na druhou stranu nestřílíme od boku, naše kroky řídíme na základě dat.
Loni jste měli tržby 2,2 miliardy korun, ziskovost se pohybuje kolem dvaceti procent. Jaké máte cíle pro letošek?
Rádi bychom letos vyrostli na tři miliardy. Ale jsou tu věci, které to mohou ohrozit. Třeba nedostatek polovodičů ve světě. Když jsme dělali stovky tiskáren, nebyl to problém. Teď ale děláme 11 tisíc tiskáren každý měsíc a při objednávkách součástek v desítkách tisíc kusů se čeká třeba 40 týdnů. Při tomhle objemu už nás začínají ovlivňovat i takové věci, jako je loď zaseknutá v Suezském průplavu. Sice většinu věcí vozíme z Asie vlakem, ale když je někde problém, většinou jsou alternativní způsoby hned zarezervované a cena letí nahoru.
Během prvního náporu pandemie loni na jaře se doprava na nějakou dobu zcela zastavila. Postihlo vás to také?
Kvůli chybějícím součástkám jsme museli přerušit výrobu asi jen na dvě směny. Byli jsme ale schopni vyrábět něco jiného. Některé věci stále musíme brát z Číny, protože v objemech, které potřebujeme, to jinde nejsou schopni vyrobit. Ale tam řadu továren úplně zavřeli. Naštěstí jsme měli zásoby na tři měsíce, během nich se výroba v Číně zase vzpamatovala.
Výsledky EY Podnikatele roku |
Od té doby se přesto snažíme vyrábět si co nejvíc věcí sami, ostatně dává smysl investovat vydělané peníze do toho, čemu rozumíme. Třeba u FDM tiskáren už máme kontrolu nad vším, od softwaru až po materiál, který se do toho dává. Máme v testovacím provozu vstřikolisovnu. A rozjeli jsme projekt vlastního osazování plošných spojů. Díky tomu budeme schopni dělat kvalitnější elektroniku. Chtěli bychom to spustit v létě.
To všechno chcete dělat ve své továrně v Holešovicích?
Zabíráme tu v areálu postupně další objekty, které jsou volné, ale výhledově hledáme nové sídlo, protože tady už nás to pomalinku začíná brzdit v růstu. Chtěli bychom zůstat v Praze a ideálně mít zase všechno „pod jednou střechou“ jako tady v Holešovicích. Kanceláře i výrobu.
Stěhováním výroby do Česka jste vlastně průkopníkem trendu deglobalizace…
Neděláme to za každou cenu. Ale na druhou stranu jsme spustili akcelerátor, snažíme se podporovat i technologické startupy, které se orientují na výrobu hardwaru. Asie v tomhle Evropě strašně utekla, hodně jsme zpohodlněli. I kdybychom v Evropě postavili nějakou fabriku na výrobu polovodičů, tak stejně neseženete lidi, kteří by na to měli vědomosti.
Na nedostatek talentů si technologické firmy stěžují dlouhodobě. Pociťujete ho také? A nemůže nějak ovlivnit vaše plány dalšího růstu?
Máme teď trochu výhodu, že dokážeme schopné lidi přetahovat, že za námi jdou. Ale celkově s názorem kolegů souhlasím. Nepěstuje se tu od mládí láska k technologiím. Právě z toho důvodu jsme udělali program pro školy.
Jakákoliv škola, od mateřských po vysoké, se může přihlásit a dostane tiskárnu zadarmo. Jedinou podmínkou je, že během tří měsíců na ní vytvoří nějaký výukový projekt, který nasdílí dalším školám. Tím si ověříme, že tiskárna neleží někde v koutě. Už se přihlásilo přes šest set škol, asi čtyři stovky tiskáren jsme rozdali. Pandemie to ale trochu zbrzdila.
Existuje ještě v oblasti 3D tisku prostor k dalšímu rozvoji?
Stoprocentně. Řekl bych, že 3D tisk je stále v dřevních dobách. Teď je potřeba pracovat na přípravě tiskových dat, aby si i lidé, kteří nejsou konstruktéři, dokázali navrhnout a vytisknout, co potřebují. Modelovací software se v poslední době hodně zjednodušil, u těch základních se postupuje jako při skládání lega, jenže někteří lidé se toho pořád bojí. Ale pro nás je to částečně i výhoda. Tím, že děláme návody a ukazujeme použití, si vlastně trh děláme tak velký, jak potřebujeme. A platí to i pro průmysl, často jsme ti první, za kým jdou.
Pokud jde o průmysl, kdo jsou vaši klienti?
Jsou z různých oborů. Farmu z našich tiskáren stavějí třeba teď v americké technologické firmě SpaceX.
Budou na nich vyrábět kosmické technologie?
Lidé si představují, že se v průmyslu musí tisknout nějaká součástka finálního produktu. Ale častěji si v podnicích tisknou nějaké přípravky na výrobu, pomocné věci, které se předtím dělaly kovové a trvalo to dlouho. Když potřebujete něco zkoušet, je to ideální, protože nemusíte řešit certifikaci. Máme pochopitelně i zákazníky, kteří tisknou součásti vlastních produktů. Ostatně v tom jsme příkladem sami. Naprostá většina plastových dílů, které jsou vidět na našich tiskárnách, se tiskne u nás na tiskové farmě.
Jedna stavební spořitelna loni vytiskla takový menší domek. Mění se nebo rozšiřuje okruh věcí, které lze tisknout pomocí 3D tisku?
Jsou čtyři oblasti, které se v této souvislosti řeší posledních 15 let. Zbraně, domy, jídlo a orgány. Je to na delší debatu. Asi nemá smysl tisknout celé domy, ale když se dělají v moderní architektuře organické tvary, může se třeba vytisknout bednění, do něhož se nalije beton.
Platí to i jinde, 3D tisk nemusí udělat všechnu práci, ale může pomoci vytvořit nástroj, který se pak využije v dalším procesu. Typický je třeba tisk čokolády. Teoreticky sice jde vytisknout i na 3D tiskárně, ale častěji se tisknou formičky, do nichž se pak čokoláda plní.
Jak vás zasáhla pandemie?
Myslím, že bychom měli podobné tržby, i kdyby pandemie nebyla. Někteří zákazníci své objednávky zastavili, jiní zase přišli. Celkově však mám pocit zmaru, jak k tomu v Česku přistupujeme. Možná by bylo lepší, kdyby se to vláda nesnažila řídit, kdybychom to okopírovali třeba z Jižní Koreje, kde fungují úplně normálně.
V části firmy teď dvakrát týdně děláme PCR testy ze slin, víme i virovou nálož a díky tomu si můžeme být prakticky jistí, že otestovaný člověk není další tři dny infekční. Když budeme takto testovat a osvědčí se to, budeme se moci co nejdřív vrátit k normálu. A zrušíme opatření, která nejsou trvalého charakteru (jako například pauzy mezi směnami či zákazy osobních schůzek). Děláme si legraci, že je bezpečnější být v práci než doma.
Jak velká část z vašich 600 zaměstnanců pracuje z domova?
Kdo chce, může být na home office, ale nikomu to nenařizujeme. Po tom roce už práce z domu nedělá po psychické stránce dobře. S testováním, jaké máme, je nebudeme nutit být na home office.
Opustil jste vysokou školu, abyste se mohl věnovat naplno firmě. Z univerzity odešli i další úspěšní podnikatelé. Je formální studium nutnou podmínkou úspěchu v kariéře?
Byl bych nerad, aby mě někdo používal jako příklad ve smyslu „podívej se na Průšu, ten nedostudoval a jak se mu daří“. Jenže já jsem nezačal 3D tisk dělat až po tom, co jsem skončil školu. Věnoval jsem se tomu tři roky a v den, kdy jsem ukončil studium, jsem založil firmu.
Pokud člověk studuje něco, co ho nebaví nebo k čemu ho donutili rodiče, ať přejde tam, kde ho to bude bavit. Pokud má člověk dobrou práci, kde je šance, že udělá rozumnou kariéru, ať třeba studium skončí. Můj táta vždy říkal: „Nevylévej špinavou vodu, dokud nemáš čistou.“ Na druhou stranu máme skvělou možnost vzdělávat se na slušné úrovni zadarmo a byla by ohromná škoda to nevyužít.
Řada českých podnikatelů vnímá jako svůj vzor Tomáše Baťu. Máte to podobně?
Nemám vyloženě jednu podnikatelskou modlu, inspiruje mě mix více lidí. Spousta technologických podnikatelů říká, že je pro ně inspirací Steve Jobs. Ale já bych se nikdy nechtěl chovat k lidem tak přezíravě a arogantně jako on. Takže si beru od každého něco, ať už je to Baťa, Elon Musk, něco z Billa Gatese, něco i od toho Jobse nebo Steva Wozniaka, dalšího spoluzakladatele Applu.
Předpokládám, že z té dvojice by vám byl bližší Wozniak...
Asi ano. Ale jak říkám, člověk si musí vybrat od každého něco. Wozniak byl pohlcený v technologii, ale třeba by výsledný produkt nikdy nedotáhl do konce. I v našem případě je třeba rozhodnout, které vlastnosti se mají na tiskárně vyvíjet, které budou mít na trhu úspěch. Takže člověk buď musí sám umět obojí, nebo musí být víc lidí, kteří mají své pohledy a z nich pak něco vznikne.
3. srpna 2016 |
