Jak ovlivnila finanční krize trh s uměním?
Zatím pozitivně. Pokud mluvím za český trh, tak naše dvě poslední aukce dopadly výborně, ačkoli je na něm v posledním roce patrný jednoznačný úbytek amerických i západoevropských zákazníků. Ty ale nahradili Češi a také klientela ze střední a východní Evropy. Ve světě je to trochu jiné, protože podzimní sezona velkých aukčních síní vrcholí až v listopadu. Tam se ukáže, zda krize už trh zasáhla. Teď nemá smysl odhadovat trend kvůli tomu, že se na současných newyorských aukcích prodalo méně položek, než se čekalo.
Pokles přeci musí přijít. I ti nejbohatší lidé začnou šetřit.
To je budoucnost, která může přijít. Zatím se tak ještě nestalo. A krize může trhu s uměním i pomoci, protože lidé začnou hledat alternativní investice. Umění je komodita, která vzbuzuje důvěru, nese s sebou tradici a není virtuální. Je však zřejmé, že pokud reálné ekonomiky podstatně zpomalí, tak se to projeví i na trhu s uměním. Hlavně tím, že se bude méně kupovat i prodávat.
Často se říká, že globalizovaný trh s uměním je bezpečnější než dřívější lokální trhy. Není to však naopak? Nemůže na něm případná krize postupovat rychleji?
Rychleji možná ano, ale domnívám se, že její dopady nebudou všude stejné. Peníze přece úplně nezmizí. Jen se přerozdělí jak mezi lidmi, tak mezi regiony. Růst jen prostě už nebude táhnout New York nebo Londýn, ale východní část světa. I když i tuto část planety zasahuje krize, tak boom tam byl doteď obrovský.
Není chybné spoléhat se na pomoc ruských oligarchů, kteří teď také chudnou velmi rychle?
Já netvrdím, že to budou oni, kdo stále potáhne trh. Opravdu nevím, kolik má Roman Abramovič ještě peněz na umění, ale z hlediska globálního trhu je to úplně jedno. Buď to koupí on, nebo někdo z Číny, Indie či Saúdské Arábie.
Určitě se najde finančně silná skupina, která trh podrží. Jenže to je jen jedna část trhu: vrchol ledovce, který poutá pozornost lidí a médií. Pak však zbývá jeho podstatně větší část, jakási základna, která se určitě bude chovat jinak. Obsahuje širší skupinu lidí, kteří zřejmě přestanou kupovat, protože ekonomika nebude fungovat tak dobře.
Takže v největším nebezpečí jsou řekněme levnější díla od tržně méně úspěšných umělců?
Myslím, že se zpomalení ekonomiky projeví nejvíce v segmentu současného umění. V době splasknutí cenové bubliny na počátku devadesátých let se propadlo do minim až 65 procent děl z této oblasti.
Hrozí takové prasknutí cenové bubliny, jako se to stalo na počátku devadesátých let?
Myslím, že ne v takovém měřítku. Tehdy byl trh vystaven konspiracím Japonců, kteří spekulativně kupovali impresionisty. Díla mohli používat jako zástavu za úvěry v bankách a roztočili tak neuvěřitelný cenový růst (bublina praskla, když japonská národní banka prudce zvýšila úroky, aby zabránila inflaci, pozn. red.). Dozvuky jejich počínání pak brzdily trh celá devadesátá léta. Dnes je trh globálnější a kupní síla lépe rozložena.
Jak dlouho trh s uměním roste?
Výrazně od roku 2001. Prodávalo se stále více předmětů, rostly obraty a mnohdy i ceny konkrétních děl. To je však nejhůře sledovatelný ukazatel, protože se málokdy dostanou stejné předměty během krátké doby vícekrát na trh.
Jak se může krize projevit na straně nabídky?
Omezí se nabídka atraktivních, a tedy nejdražších děl. Jejich majitelé si raději počkají, až půjde trh zase nahoru. Budou ale také lidé, kteří se dostanou pod nějaký sociální tlak a prodávat budou muset. A ti mají možná ve vlastnictví levnější položky. Těch bude na trhu přetlak a jejich ceny budou klesat. Proto krize zasáhne tento segment více. Ovšem nižší ceny zase následně mohou rozproudit zájem sběratelů, kteří nespekulují jako investoři a v době nejvyšších cen se z trhu spíše stahují.
Jak lze rozlišit rizikovost umění? Dá se například umění 18. století přirovnat k termínovanému účtu a současné umění k nákupu akcií začínajících firem?
V podstatně ano. Stará kvalitní díla jsou prakticky bezriziková, pokud se vyhnete černému trhu, kde hrozí padělky. Zhodnocení na nich určitě bude, ale významnější třeba až pro vaše vnuky. Druhá strana hřiště je současné umění. Vynaložené částky jsou někdy i zanedbatelné, ale riziko "sázky na nesprávného koně" obrovské.
Co u nových autorů naznačuje, že by mohli být úspěšní?
Je dobré sledovat, kdo a kde vystavuje, zda se autor už objevil v nějakém mezinárodním kontextu. Asi je nejlepší sestavit si investiční portfolio z více autorů a věřit, že některý z nich uspěje. Pak mohou být zisky v řádu stovek procent. Ostatní třeba neuspějí, ale pozor: je to umění, takže pokud se vám jejich tvorba líbí, zůstane vám doma dílo, které vás těší.
Je pravda, že Vladimír Železný u nás rozproudil trh s českým poválečným uměním?
On v podstatě rozproudil v roce 1997 celý aukční trh, když začal nakupovat. Byl jasným příkladem toho, že stojí za to do umění investovat, a to posunulo ceny nahoru. Když vybudoval sbírku meziválečné avantgardy a začal sázet na druhou polovinu dvacátého století, tak se ceny pohnuly i tam.
Takže český trh je stále tak malý, že s ním může zahýbat jeden bohatší člověk?
Myslím, že to platí pořád. Jednoznačně se to ukázalo dříve. I dnes platí, že kdyby jeden významný sběratel odešel nebo přišel, tak by to bylo cítit.
Mária GálováŘeditelka a jednatelka české pobočky rakouské aukční síně Dorotheum, mezi jejíž hlavní činnosti patří aukční a komisní prodej, výkup a zástavní činnost. Loni firma utržila na dražbách uměleckých předmětů 93 milionů korun a patřila jí třetí příčka mezi tuzemskými aukčními domy. Gálová pochází ze Slovenska a v Praze žije od roku 1994. Dorotheum vede od počátku roku 2003, předtím pracovala pro Pražský hrad, kde čtyři roky vedla více než sto lidí. Pod její taktovkou vznikla například výstava Deset století architektury. Cenné zkušenosti získávala jako herečka. Je vdaná a má syna a dceru. Ve volném čase pracuje pro pěvecký sbor Aspora, kde zpívá a organizuje benefiční koncerty na podporu letních táborů pro romské děti z dětských domovů. |
