Exekutoři nejvíce kritizují systém, kterému se říká sněhulák. Jde o koncentraci řízení exekucí, systém, který je podle komory matoucí a bude exekutory přehnaně zatěžovat. Navíc může mít ve výsledku za následek vznik několika velkých „exekutorských baronů“.
Podle tohoto nového systému se dlužníci dělí na dvě skupiny – na ty, kteří ještě v exekuci nikdy nebyli, a na ty, kteří už ano. Pokud chce někdo uvalit exekuci na osobu z první skupiny, může si vybrat jakéhokoli exekutora v republice.
Když se však daný člověk dostane do exekuce znovu, musí ji provádět stejný exekutor jako tu první. „Tato volba dlužníka ‚přiková‘ k vybranému exekutorovi,“ uvedl šéf Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil. „To následně nezmění dlužník ani jiní věřitelé – a to bez ohledu na kvalitu a stáří jejich pohledávek,“ dodal.
Kvůli tomu se však po několika letech začnou exekuční pohledávky kumulovat jen u malého množství exekutorů. Služebně starší exekutoři totiž budou muset vyřizovat další a další exekuce, a tak by časem mohli i v podstatě ovládnout celý „trh“. Jejich mladší kolegové zatím budou muset „čekat“ na nové dlužníky.
Na mzdu zaměstnance sáhneme snáz, horší to je s podnikateli, říká exekutor |
To se nelíbí ani exekutorům, ani organizaci Člověk v tísni. „Již dnes jsou mezi velikostí jednotlivých úřadů velké rozdíly. Změna tuto praxi spíše zakonzervuje, neboť naprostá většina exekucí je nařizována vůči dlužníkům, kteří již nějakou exekuci mají,“ řekl iDNES.cz analytik Člověka v tísni David Borges.
„Novela na nás působí tím dojmem, že je jejím cílem posílit postavení velkých a vlivných exekutorských úřadů,“ dodal. Na změně by podle něj vydělaly hlavně právě ony. Dnes přitom tyto velké úřady zařizují exekuce například pro dopravní podniky nebo úvěrové společnosti.
„Pro dlužníky to není dobrá zpráva, protože právě velké exekutorské domy používají často velmi tvrdé praktiky, aby v soutěži o zakázky u velkých věřitelů uspěly,“ zakončil Borges.
Řešením by byla teritorialita
Obě organizace by byly raději, kdyby fungoval systém tzv. teritoriality, tedy že má každý exekutor určenou oblast působení. Pak by záleželo hlavně na tom, kde dlužník žije.
„(Teritorialita) by zamezila koncentraci exekucí do několika velkých úřadů, ale také by pomohla lidem, kteří dnes často kvůli nahlédnutí do exekučního spisu musí jezdit za exekutorem přes půl republiky,“ řekl Borges. Tuto úpravu se ve Sněmovně v současnosti snaží prosadit Pirátská strana.
Exekutoři si stěžují také na změnu v tom, jak zaměstnavatel dlužníka může získat zpět náklady spojené se srážení ze mzdy dlužníka. V současnosti může svůj nárok uplatnit jako součást exekučního řízení, nově by pak náklady měl zaplatit přímo dlužník.
Počet lidí v exekuci loni klesl. Na osobu ale připadá více řízení |
„V některých případech paradoxně dojde k tomu, že plátce mzdy vydělá na tom, že provádí srážky ze mzdy,“ uvedl viceprezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík. Celý proces by se podle něj jen zbytečně prodloužil, zkomplikoval a dlužníkům značně prodražil.
Borges však také upozornil na to, že má novela i dobré prvky. „Za správné považujeme zavedení poplatků za prodloužení dlouhodobě vedených exekucí, protože to, podle našeho názoru, povede věřitele k tomu, aby nepokračovali donekonečna v exekucích, které jsou zjevně zbytečné,“ uvedl jako příklad.
