Až 800 tisíc lidí, kteří dnes mají exekuci, by se mohlo ocitnout mezi prvními, kdo přijde ve spojitosti s nastávajícím ekonomickým poklesem o práci. Zaměstnavatelé musejí plnit řadu povinností vůči exekutorům a zaměstnávání lidí s exekucemi je pro ně nákladné a pracné.
Aktuálně se ve Sněmovně projednává novela exekučního řádu a je tak prostor přenastavit pravidla a začít řešit situaci exekucemi přetíženého Česka – předtím než do nich v souvislosti s koronavirovou krizí spadne ještě víc lidí.
Nežádoucí zaměstnanci
Lichva se vrátila do divočiny 90. let. Hrozí až půl milionu nových exekucí |
„Firmy stále přijímají i problematické zaměstnance s exekucemi, ale to jen proto, že je v Česku zatím nízká nezaměstnanost,“ upozorňuje Tomáš Volek z TV Facility Group, která zaměstnává lidi s trestní minulostí při údržbě zeleně, úklidu a ostraze. Většina příchozích zaměstnanců má na krku exekuce a podle Volka je velmi složité s některými exekutory komunikovat a zjistit, kdo a komu dluží.
Zaměstnavatelé musejí plnit řadu povinností vůči exekutorům – posílat jim informace ohledně mzdy exekuovaných a v případě více exekucí i několika exekutorům současně, navíc pod hrozbou pokuty do několika málo dnů. A musí hlídat i pořadí exekucí, aby posílali exekuovanou část mzdy exekutorovi, který se přihlásil první.
Firmy si přitom dnes náklady na zúřadování těchto věcí platí ze svého – podle průzkumu Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) je to 500 až tři tisíce korun měsíčně na jednoho zaměstnance. Podle Petra Hanuše z UZS tito lidé navíc častěji střídají zaměstnání, takže náklady na jejich proškolení mohou přijít vniveč, mají větší absence kvůli nemocnosti a horší motivaci k práci, protože vědí, že o velkou část mzdy stejně přijdou.
KOMENTÁŘ: Kdo zaplatí náklady na zastavení marných exekucí? Stát |
V exekuci je v Česku každý jedenáctý dospělý, vyplývá ze statistiky Exekutorské komory ČR. A číslo neklesá. Být v exekuci přitom komplikuje život nejen dlužníkovi, ale paralyzuje celé hospodářství – exekuovaný člověk (více než tři exekuce má v Česku skoro půl milionu lidí) se častěji uchyluje k práci načerno a státu tak nic neodvádí – ten podle různých studií přichází nejméně o 10 miliard korun ročně.
Sám dlužník pak žije dlouhá léta v nejistotě, kdy na něj uhodí některý ze 156 soukromých exekutorů u nás. „Není pravda, že dlužníci si za dluhy mohou sami. Pomáhali jsme nedávno zaměstnavateli řešit případ zaměstnance, který do exekuce spadl kvůli dluhu manželky, o němž nevěděl,“ říká Iva Kuchyňková z Charity ČR.
Šance na nový začátek
Sněmovna aktuálně projednává novelu exekučního řádu, která by při politické shodě na poslaneckých pozměňovacích návrzích, mohla přinést celkové zlepšení situace kolem exekucí v Česku. Záležet přitom bude na tom, jak se k ní postaví vládní hnutí ANO – jeho poslanci přitom nejsou jednotní.
Máte exekuce? Koronavirus je sice nakonec nezastaví, ale může vám pomoci |
Původní novela exekučního řádu z dílny ministerstva spravedlnosti zavádí systém, kdy si věřitel pro svou pohledávku vybere exekutora a ten následně řeší budoucí exekuce daného dlužníka.
Podle neziskových organizací, které pomáhají dlužníkům dát věci do pořádku, ale tento systém zvaný „sněhulák“ (exekuce se samy automaticky nabalují na jednoho exekutora) nepovede ke zlepšení. „Boj o zakázky – o velké věřitele – mezi exekutory se ještě znásobí, neboť první exekuce bude zlatým vejcem,“ varuje Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení.
Velcí berou většinu
Podle něj to nepřinese řešení problému exekucí – zejména kvůli boji o byznys a předcházení si velkých věřitelů. Patnáct velkých exekutorských úřadů spravuje polovinu ze všech 4,5 milionu exekucí, a to díky tomu, že je napojená na velké věřitele (banky, nebankovní úvěrové firmy, operátory, dopravní podniky...) a dostává od nich balíky pohledávek.
Půjčila si 100 tisíc korun, měla splatit 700 tisíc. Exekutor neuspěl |
Paušální odměna za vymáhání, která jde na vrub dlužníka, je 5,5 tisíce korun (bez DPH) u malých dluhů, u větších 15 procent z vymáhané částky. O peníze přitom exekutor nepřijde, ani když dlužník nic nezaplatí. Na začátku se totiž vybírá záloha na vymáhání od věřitele, a pokud se z dlužníka nic vymoci nepodaří, tak věřitel ještě uhradí poplatek za neúspěšnou exekuci.
To platí jen u drobných věřitelů, ne u zmíněných velkých. Ti zálohy a poplatky platit nemusí, exekutor ví, že se díky velkému množství pohledávek zahojí na platících dlužnících.
Místo „sněhuláka“ navrhuje skupina poslanců systém tzv. čisté teritoriality – tedy že by si exekutora nevybíral věřitel, ale první exekuci by podle pořadníku přiděloval exekutorům v kraji bydliště dlužníka nezávislý soud. Pokud by se exekuce nevyřešila, spadla by k němu opět další exekuce stejného dlužníka.
Odpadla by ale závislost exekutorů na velkých věřitelích a vymáhalo by se tak, aby dlužník mohl dlouhodobě fungovat a splácet, a ne žít v nejistotě. Změna pravidel se řeší už nejméně deset let, zatím se ji nepodařilo protlačit.