Z hlediska ekonomického debata o euru otevírá celou řadu otázek. Proč vstupovat do měnové oblasti, která svou suboptimalitu ukazuje na své agregátní úrovni tím, že zcela v souladu s Nobelovou cenou oceněnou teorií ztrácí na ekonomické výkonnosti vůči do vzniku eurozóny podobně vyspělým USA? Proč vstupovat do systému, ve kterém nám podobné ekonomiky vykazují nepřesvědčivé výsledky: rozdíl v produktu na hlavu se vůči Slovensku zvýšil o polovinu, náskok Slovinska se o třetinu zmenšil? Jak by se po přestupu do eurozóny změnily náklady a výnosy, obecněji způsob naší další, velmi žádoucí konvergence k ekonomické výkonnosti bohatších zemí EU a Evropy?
Miroslav Singer je český ekonom, v letech 2010–2016 guvernér České národní banky. |
Ve světle stávajících bezpečnostních hrozeb je ale také velmi zajímavé podívat se na to, jak by případný vstup do eurozóny posílil odolnost českého státu, české společnosti a Čechů či jejich rodin. Institut SOLVO, s nímž dlouhodobě spolupracuji, měří odolnost Čechů systematicky – a v její praktické rovině, tedy v materiálním zabezpečení a schopnosti přežít krizová období, hrají finanční rezervy domácností klíčovou roli. Právě touto optikou se také stojí za to na otázku eura podívat.
Začněme finanční stránkou věci. Osobně sice považuji odhad mého bývalého kolegy Luďka Niedermayera na úrokový diferenciál českého dluhu vůči jeho potenciálnímu nákladu při členství země v eurozóně na úrovni cca 1,2 % za mírně nadsazený, ale nepochybně tu úrokový náklad poblíž 1 % dnes je. Pominu teď zcela naivní představu mnoha komentujících, že by vstup do eurozóny stlačil náklad na obsluhu českého dluhu o toto 1 % – snížil by úrok vydávaných, ne již dávno vydaných dluhopisů, takže ten efekt by byl v prvním roce po vstupu zhruba sedminový, i to, jak se v budoucnu bude tato výhoda eurozóny vyvíjet.
Zato si dovolím upozornit, že značná část hodnoty armádního materiálu, který si chceme a dle mnoha odborníků potřebujeme pořídit, vzniká v cizině. A v této souvislosti je třeba uvést, že spolu s pokračující ekonomickou konvergencí dlouhodobě od covidu opět reálně a nominálně posiluje i koruna. Za posledních 5 let zhruba o 8 %. Tím se sice úředníci ministerstva obrany při rozpočtovém vyjednávání zas tak nechlubí, ale ty výdaje na „hardware,“ které si zhruba za tu zamýšlenou čtvrtinu až třetinu rozpočtu na obranu budeme pořizovat, jim to zlevnilo a při pokračování konvergence i dál zlevňovat bude.
Drobil chtěl vyprovokovat ODS k diskusi o euru. Teď není výhodné, míní Kupka |
Ještě významnější pro finanční úvahy je však docela zásadní chyba, které se dopouštějí ti, kteří považují úrokové náklady na obsluhu českého dluhu za „spláchnuté.“ Ony totiž zvyšují výnosy, které české domácnosti na svých vkladech a ať už přímých, či fondy zprostředkovaných investicích do českých dluhopisů inkasují. Průměry jsou zde sice velmi zrádné, třetina českých domácností třeba nemá žádné dluhy, ale přesto má průměrná česká domácnost dnes zhruba 1,2–1,3 milionu Kč finančních aktiv, vůči kterým stojí (primárně v podobě hypoték, či spotřebitelských úvěrů) zhruba 400–500 tis. Kč finančních pasiv.
A navzdory obecné představě o hloupých Čecháčcích sušících své úspory na běžném účtu, nedávné období vysokých úroků naučilo české domácnosti znovu ukládat i v bankách většinu peněz (v průměru něco kolem či nad tři čtvrtiny vkladů) do produktů, jejichž úročení je v našem finančním systému pozitivně spjato s úroky získávanými investory do státních dluhopisů. Takže díky tomu, že český dluh je držen primárně v české finanční soustavě, českými subjekty, lze odhadnout, že zhruba 2/3 nákladů financování, které český stát vydává na vyšší úročení státního dluhu, se vrací českým domácnostem v podobě vyšších výnosů z jejich vkladů a investic.
To je z hlediska odolnosti docela zásadní. Institut SOLVO ve svém Indexu odolnosti měří materiální zabezpečení jako jednu z klíčových složek praktické odolnosti – a finanční rezervy umožňující přežít déle trvající krizová období jsou v tomto konceptu ústředním prvkem. Jinými slovy, většina toho, čím existence české koruny zatěžuje rozpočet státu, současně posiluje finanční odolnost jednotlivých Čechů a jejich rodin.
S korunou sedíme za dveřmi, místo abychom rozhodovali, podpořil Pavel euro |
A zde je třeba ještě jedna úvaha. Dlouhodobě opakovaná teze o tom, že euro by neznamenalo vyšší inflaci, se po odeznění globálních šoků ukazuje – přesně v souladu s výše zmíněnou ekonomickou teorií optimálních měnových zón – jako mýtus. Za běžných okolností ekonomiky „nových“ členů EU, ke kterým se řadíme, konvergují ke standardům výkonnosti ekonomik, které EU zakládaly. A ta konvergence probíhá dvěma způsoby: v prvním rostou ceny produktů a služeb a zprostředkovaně pak i mzdy, jde o cestu vyšší inflace, v druhém pak dlouhodobě posiluje kurz. V okamžiku, kdy se vstupem do eurozóny posilování kurzu samozřejmě zastaví, celá konvergence se odehrává prostřednictvím růstu cen a mezd.
Což není žádná teorie – v loňském roce byla inflace všech „nových,“ chceme-li postkomunistických ekonomik v eurozóně vyšší než ta naše. Nejméně (o zhruba 0,7 procentního bodu) ve Slovinsku, nejvíce (o takřka tři procentní body) v Estonsku. Poslední srovnatelná čísla z dubna letošního roku shrnuje připojená tabulka.
| Země | HICP duben 2026 | Rozdíl |
|---|---|---|
| Estonsko | 3,2 % | +1,1 pp |
| Lotyšsko | 2,9 % | +0,8 pp |
| Litva | 4,9 % | +2,8 pp |
| Chorvatsko | 5,4 % | +3,3 pp |
| Slovinsko | 3,4 % | +1,3 pp |
| Bulharsko | 6,0 % | +3,9 pp |
| Slovensko | 4,1 % | +2,0 pp |
Nižší úroková sazba ECB při konvergencí dané lepší poptávkové situaci, než panuje v eurozóně obecně – chcete-li, představte si to jako nižší nezaměstnanost a lepší odbyt pro výrobky i služby umožňující jejich snadnější zdražování – prostě táhne inflaci „nových“ ekonomik EU za normálních časů vzhůru. Samozřejmě, v takové situaci rostou i mzdy, klesá hodnota dluhu, ale vyšší inflace také samozřejmě eroduje reálnou hodnotu úspor. V případě průměrné české domácnosti tyto rozdíly znamenají, že reálná hodnota jejich úspor, čistých finančních aktiv, by se při hypotetickém členství v eurozóně snižovala i při srovnání s v tabulce uvedenými členy eurozóny nejméně o 6 tisíc Kč za rok.
Shrnu-li: existence naší měny v dnešní situaci – a je obtížné představit si, proč by tomu v nejbližších letech mělo být jinak – je minimálně neutrální vůči naší potřebě být schopni odolat rizikům a hrozbám, které nám vývoj přináší. To, co existencí koruny platíme navíc na úrocích ze státního dluhu, se více než vrací českým domácnostem na vyšších výnosech z jejich úspor a v nižším znehodnocení těchto úspor. Odolnost – tak jak ji definuje a měří Index odolnosti Institutu SOLVO – si totiž budujeme doma, v rodinách, ve finančních rezervách, ve schopnosti přestát krizová období. A měnová politika, která tyto rezervy chrání před inflační erozí a zároveň vrací část státních úrokových nákladů zpět do kapes domácností, není jen technická otázka centrálních bankéřů. Je to také otázka toho, jak odolná česká společnost ve skutečnosti bude.
