Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPolský premiér Donald Tusk prohlásil, že Evropská unie musí přijmout opatření ke snížení cen energií. Žádné rozhodnutí nesmí vést k dalšímu zdražení. Bude to stačit?
Je dobře, že konečně někdo, a je skvělé, že to byl premiér země předsedající Evropské unii, pojmenoval aktuální stav pravým jménem. Je naprosto neudržitelné, aby firmy v Evropě musely za energie platit ne o trochu víc, ale několikanásobek toho co firmy v Americe či v Asii. To by totiž vedlo ke dvěma koncům. Řada evropských firem, hlavně průmyslových, buď zkrachuje, nebo přesune svou výrobu na jiné kontinenty. V obou případech budou ekonomické dopady pro Evropu katastrofální.
To slýcháme minimálně třetím rokem a změny jsem zatím příliš nezaznamenal...
Ani já nejsem naplněn velkým optimismem. Podobné věty obsahovala i Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti EU, která byla vydána už před řadou měsíců. A zatím se nestalo nic, co by vedlo ke zlevňování energií. Jede se pořád stejným směrem. Nejspíš i proto byl Donald Tusk ve svém vyjádření tak razantní. Musíme skutečně urgentně začít něco dělat a věřit, že je teprve za pět minut dvanáct, a ne dávno po dvanácté.
Česko je na tom ve srovnání s obdobnými ekonomikami jak?
Stručně řečeno neradostně. Všichni víme, jak moc je naše ekonomika provázaná s německou. Německu se ekonomicky vůbec nedaří, což má negativní dopady i na naše firmy. Navíc je smutným paradoxem, že i když jsme chudší, máme proti Německu energie ještě dražší.
Vidíte snahu o zlevnění energií?
Bohužel zatím stále nevidím. Začíná to už u tvorby strategických dokumentů, jako je Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu či Státní energetická koncepce. Jak správně konstatovala předsedkyně energetické sekce Hospodářské komory Zuzana Krejčiříková, chybí v nich dopady na koncové ceny, chybí tam srovnání s okolními státy z pohledu firem i srovnání z hlediska konkurenceschopnosti na globálních trzích. Z pohledu firem přitom existuje v podstatě jediné kritérium, na kterém by státní koncepce měly stát, a to je koncová cena energií.
Kam se tedy podle vás budou ceny energií v Česku ubírat?
Když poslouchám diskuse odborníků, slyším dva názory. Optimisté tvrdí, že zůstanou přibližně v současné výši, tedy nepřijatelné drahé. Realisté upozorňují a varují, že budou ještě vyšší. Je totiž třeba zabývat celkovou cenou energií, rozhodně ne jen cenou samotné komodity jako je elektřina či zemní plyn.
Komodity možná trochu zlevní, ale zejména kvůli nutnosti obřích investic do nových zdrojů a sítí, a samozřejmě rovněž kvůli investičním i provozním dotacím pro vybrané zdroje, neustále poroste tzv. regulovaná složka ceny energií. Výhled na snížení ceny rozhodně bez zásahu do celého systému nevidím. A to je průšvih.
Co máte na mysli?
Mám naléhavé obavy, že legislativní systém, kterým bylo celé energetické odvětví po dlouhé roky spoutáváno je velmi rigidní a pro jeho změnu se musí najít dostatečná síla nebo až náraz do zdi. Proto je snadnější psát chlácholivé komentáře, že energie zlevňují. Jenže ony zlevnily z šílených výšek, na které vystřelily v době tzv. energetické krize a ještě více po ruském útoku na Ukrajinu.
Ani zdaleka se přitom nevrátily na úroveň před krizí. Jsou zhruba dvojnásobné. Je nutné, aby to, co správně řekl polský premiér, zaznívalo všude. Ale především aby se v tomto směru začalo okamžitě pracovat. Ze své pozice viceprezidenta a předsedy Sekce hospodářské politiky Hospodářské komory se na to snažím všemožně tlačit a budu to dělat i nadále.
Mařiče a obří fény jsou ekonesmysl, řešením jsou baterie, říká expert |
Jaká konkrétní opatření by se podle vás měla přijmout?
V první řadě je nutné začít postupovat systematicky. Přemýšlet komplexně. Třeba nedávno přetřásané mařiče elektřiny, tedy jakési obří fény, které proměňují přebytečnou elektřinu na teplo, které foukají do krajiny. To je jen další projev nelogičnosti špatného řešení naší energetické transformace.
Ale je nutné analyzovat třeba i další relativně nový fenomén, kterým jsou záporné ceny elektřiny. Takový nesmysl v žádném jiném odvětví ekonomiky nenajdete. Dovedete si představit pekaře, který vám platí za to, že si od něj vezmete housky? A navíc víte, že dnes si od něj vezmete pět a zítra si půjdete už pro deset? To je naprosto absurdní. A za tyto absurdity navíc všichni platíme v účtech za energie.
Jaká opatření by se měla promítnout ve zmíněných koncepcích?
Jde o přístup. Ekonomika a ceny energií se zkrátka musejí stát klíčovým kritériem všech plánů a opatření. To musí být logický imperativ. Tak vypadá odpovědná hospodářská politika. Jedině tak můžeme zachránit naše hospodářství a firmy, umožnit jim konkurenceschopnost a prosperitu.
Pořád mám pocit, že to některým lidem nedochází. Stejně jako to, jak fatální následky přijdou, když se to nepodaří. Nesmíme opakovat chyby z minulosti. Vždyť ještě stále platíme každý rok desítky miliard za tzv. solární boom nebo spíše tunel. Celkem nás vyjde podle NKÚ až na bilion korun. Za ty peníze už mohlo stát třeba několik jaderných bloků a byli bychom v mnohem komfortnější situaci.
Pomůže tomu novela energetického zákona, takzvaný LEX OZE III?
Tuto novelu popularizoval pozměňující návrh, jehož snahou je snížit veřejné výdaje do podpory obnovitelných zdrojů. Senát uplatnil svou roli pojistky a přiklonil se i k názoru Hospodářské komory, že je nezbytné dbát na předvídatelnost podnikatelského prostředí a hodnoty právního státu, a dříve stanovené podmínky neměnit.
Jsem zavilý nepřítel dotací. Považuji je za zlo. Jsem rád, že se mnou v diskusi souhlasilo v obou komorách mnoho poslanců a senátorů. Solární tunel nechtějí opakovat. Jako zastánce stability prostředí pro podnikání, ale v konečném důsledku zcela chápu Senát a jeho rozhodnutí. Chyby minulosti jako kalich hořkosti musíme vypít do dna.
Praha píše poslancům, vymezuje se proti přílepku k novele energetického zákona |
Pro mě je však zarážející, že v oficiálních dokumentech se plánuje výstavba násobku stávajících obnovitelných zdrojů. Proto vzhledem k této hořké minulosti vyzývám k velké opatrnosti. Z mého pohledu je klíčové, aby tyto plány neotevřely dveře k dalšímu solárnímu tunelu nebo něčemu podobnému. Ten první nás stál už asi 800 miliard. Pro představu jde o komfortní dálnici z Prahy do Gibraltaru. Obecně platí, že kde jsou dotace, tam jsou i potenciální problémy.
Co se s tím dá dělat?
Je nutné dbát na účelnost a hospodárnost všech řešení a to už na úrovni strategických dokumentů. Řeknu vám příklad. Byl jsem členem Komise a Platformy pro strategii v oblasti energetiky a klimatu, kterou svolávalo ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo životního prostředí. Jejím zadáním bylo představení vývoje prací spojených s Vnitrostátním plánem ČR v oblasti energetiky a klimatu a souvisejícími dokumenty – Státní energetickou koncepcí ČR a Politikou ochrany klimatu v ČR. Tam byly mj. prezentovány náklady dekarbonizace.
A najednou ze dne na den dostala vláda na stůl ke schválení stejný dokument, kde byla úplně jiná čísla. Samozřejmě vyšší. Rozdíl nebyl v milionech, ani v miliardách, ale celý bilion korun. To je přece nepochopitelné. Bilion sem, bilion tam! Obrátil jsem se proto s mými pochybnostmi na ministra financí Stanjuru. Výsledkem je, že součástí vládou schváleného dokumentu již žádná šílená čísla nejsou, náklady se budou muset posuzovat na základě konkrétních řešení.
Ale to bylo jen jedno malé vítězství v mnoha bitvách. Jinak všude lítají dotace, všichni je chtějí, ale nikdo už neposuzuje, jestli je výsledkem skutečně efektivní a prospěšné řešení. Tedy stabilní dodávky energií za co nejnižší cenu.
