Posledních deset let slýcháváme, že musíme přenastavit energetickou koncepci. Případně že se nacházíme v transformativním období. Od ruské invaze na Ukrajinu slýcháme, že nelze jít pouze cestou dekarbonizace. Není to celé tak trochu ode zdi ke zdi?
Energetika je náročná a musí se plánovat na delší období. Plány bývají velké, ty poslední však nezahrnovaly rizika jako je válka. Vzpomínáte si na velkou ropnou krizi v roce 1973?
Nevzpomínám, ale vím o ní.
Tehdy se říkalo, že ropa brzy dojde, nakonec se ukázalo, že jí je dostatek. Od roku 2005 se Evropa vydala cestou čisté energie a dekarbonizace. Jak ale víte, problém čisté energie – ať už jde o fotovoltaiku či větrníky – je v tom, že není stabilní. Jediný stabilní zdroj čisté energie jsou vodní elektrárny.
Země, které mají dostatek řek, se na něj mohou spoléhat. Česko mezi ně nepatří. Nějaké přehrady na řekách máme a další jsou v plánu, ale ani s těmi si nevystačíme. Pomůžeme si fotovoltaikou i větrníky, jejich produkci však musíme zastabilizovat. S přihlédnutím ke konci výroby elektřiny z uhlí do roku 2030 tedy musíme udělat vše pro to, abychom přešli na plyn.
To také není úplně čistý zdroj, ne?
V rámci vybrané taxonomie ho tak počítáme. Pořád je to uhlíkový derivát. V porovnání s uhlím ale představuje čistší zdroj na přechodné období. Stávající prioritou jsou tedy paroplynové elektrárny, které budou vyrovnávat špičky a nerovnováhy v přenosové soustavě. Jejich velká výhoda je rychlý náběh a dobrá regulace. Prozatím máme dva hodně stabilní zdroje energie, jaderné elektrárny Dukovany a Temelín.
Odpůrci jádra asi nebudou souhlasit, ale je to správná cesta?
Je, ale jejich dostavbu jsme měli nastartovat dříve. I když se nakonec dobereme k podpisu smlouvy s jihokorejskou společností KHNP, nové reaktory budou zapojeny do provozu někdy po roce 2035.
Někdy?
Přesně to nikdo neví. Vzpomínám si na příběh Temelína a Dukovan a výstavbu doprovázelo mnoho problémů.
Finále o Dukovany nemůže pískat Francouz, říká šéf ČEZ Daniel Beneš |
Budou pak energie levnější?
To nevím, ale v dohlednu si s cenou moc hrát nemůžeme. Dostavba plynových zdrojů automaticky neznamená, že klesne cena energie. A hlavně, silová energie se na účtu podílí padesáti procenty. Regulovaná složka, tedy veškeré služby kolem, představuje druhých padesát procent. Jsem přesvědčen o tom, že regulovaná složka do budoucna poroste.
Proč?
Energetické prostředí bude více dynamické a nestabilní. Budou existovat i špičkové zdroje, které se pro případ útlumu energie v síti narychlo a nakrátko zapnou. To bude muset někdo zaplatit. Stát musí obsloužit občany, kteří potřebují topit, svítit a vařit. Pak je tady ale podnikatelská sféra, která energii potřebuje k vytváření přidané hodnoty.
Všechny technologie, které používáme, ale i výrobky začínají být náročné na spotřebu energie. Nedá se očekávat, že spotřeba energie bude klesat, naopak bude stoupat. Nově zde začíná působit i třetí faktor. V České republice byla spotřeba energie v zimě výrazně vyšší než v létě. S měnícími se klimatickými podmínkami bude chlazení v létě hrát větší roli. V USA je už dnes spotřeba energie v létě větší než v zimě a u nás to může nastat také.
A potom tu jsou ceny emisních povolenek…
Ze kterých se stal finanční instrument a v rámci zrychlení jsou navíc stahovány z trhu. Když se emisní povolenky začaly distribuovat, na rok 2030 jsme počítali s maximální cenou emisní povolenky 35 eur, nyní je to kolem 70 eur. Cena emisní povolenky neovlivňuje jen elektrárnu, která vyrábí energii z uhlí. Ovlivňuje i každou teplárnu, která spaluje uhlí. Nevím o tom, že by všechny teplárny už byly ekologické. Vůbec tím neříkám, že jsou teplárny špatné.
Mnoho z nich přechází na ekologické využití odpadu. Úplně bez uhlí se ale v teplárenství hned tak neobejdeme. Všichni jsme si všimli, jak s válkou na Ukrajině raketově vzrostly ceny elektřiny, dnes jsme na polovičních hodnotách od největší krize. Stranou pozornosti trochu zůstaly ceny tepla. Vytápění plynem vzrostlo ještě více než ceny elektřiny.
A poslední věc, fotovoltaiky u nás za poslední dva roky dost posílily. Pokud vám v létě dobře poběží fotovoltaika, tak distributorovi budete za odebírání přebytků v podstatě platit. V jiných zemích už se tak děje. Nastavit energetickou vyváženost je dost komplexní záležitost a pořád mysleme na zmíněné uhlí.
Je na čase přiznat, že energie kvůli Green Dealu levné nebudou, zaznělo v Senátu |
Které zachraňovalo Němce, když si vypnuli jádro...
Přesně. Uhlí přispívá k bezpečnosti. Španělsko a Portugalsko nedávno postihl masivní blackout. Všichni si ho všimli, ale ono to nemusí vypadat hned tak drasticky. Za socialismu nebyly blackouty neběžné, fungovaly však ve stylu regulačních stupňů. Šlo se postupně, prvně se vypnuly energeticky náročné provozy.
Nejblíže jsme tedy paroplynkám. Kdo je postaví a jaká je jejich návratnost?
Předpokládám, že se zapojí ČEZ. Bez soukromých investorů to ale nepůjde a velkou roli budou mít banky. Návratnosti předchází stabilita legislativního prostředí. Když bude příhodné, může to být sedm až osm let. Vstupují vám do toho náklady na stavbu, když se stavěla zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO), někdy to trvalo i deset let a náklady byly oproti prvotním odhadům dvojnásobné.
Mluvilo se o dovozech elektřiny a tepla. Někteří poslanci navrhovali společné nákupy s okolními zeměmi, aby se dosáhlo lepší ceny. Je to cesta?
Já si pamatuji výkřiky nejmenovaného ministra průmyslu a obchodu, který říkal, že když bude energie málo, Německo nás padnout nenechá a energii nám pošle. No a nestalo se tak. Jak to navíc ošetřit? Uvnitř Evropské unie byste uzavíral dohody, regionální dohody o využití energie v distribučním pásmu a to bude fungovat jak? Zase si bude někdo účtovat distribuční poplatek.
Pro jednotné distribuční pásmo by Evropa musela být skutečně sjednocená, musela by mít zcela jednotný trh. Nepřijde mi, že by o to v současné době většina politiků stála. Španělsko a Itálie preferují energii ze slunce, Německo a pobaltské země zase větrníky, Poláci se nyní jako poslední stále soustředí na uhlí – i oni ale mají moře a snazší přístup k plynu.
