Elektrárnu firmy Adularya v Turecku zaplatí čeští daňoví poplatníci

Elektrárnu firmy Adularya v Turecku zaplatí čeští daňoví poplatníci | foto: Česká exportní banka

Čekání na kupce. Za tureckou elektrárnu by Česko mohlo inkasovat 6 miliard

  • 13
Jak vysoký bude účet za nedokončenou tureckou elektrárnu, za niž český stát utratil 12 miliard, by mělo být jasné během půl roku. Česká exportní banka momentálně požaduje po státní pojišťovně EGAP pojistné plnění. Největší státem podpořený exportní projekt každopádně skončí neslavně.

Česká exportní banka (ČEB) ve čtvrtek oznámí hospodářské výsledky za předchozí rok. Byl to rok, kdy sdělila státní pojišťovně EGAP, že se jí největší projekt v historii, elektrárna Yunus Emre v srdci Malé Asie, nepovedl a že požaduje pojistné plnění. Peníze půjdou z kapsy státu – tedy daňových poplatníků.

Úkolem EGAP nyní bude, aby se na dlužníkovi zahojil a co nejvíc peněz vymohl pro český stát zpět. Hlavně ty z prodeje nedokončené elektrárny. Podle informací MF DNES je odhadovaná hodnota aktiv elektrárny bez dluhů minimálně 235 milionů eur, tedy zhruba šest miliard korun. Hospodářské noviny uvedly částku 6,5 miliardy korun jako zatím nejvyšší předběžnou nabídku od zájemce.

19. listopadu 2016

Na tahu jsou Turci, kteří by měli začít hledat kupce a vypsat tendr. Elektrárna je aktuálně v rukou tureckého státního fondu TMSF poté, co byla původním investorům, skupině Naksan Holding, fakticky znárodněna. Zájem o ni předběžně avizují turečtí a ruští investoři. Dostavba by údajně mohla stát až tři miliardy, vítěz má být vybrán do půl roku.

ČEB i EGAP v lednu podaly trestní oznámení na neznámého pachatele za krach úvěru na stavbu elektrárny. Až 18 miliard včetně úroků už obě instituce nárokovaly v roce 2016 v rámci insolvenčního řízení na generálním dodavateli stavby, společnosti Vítkovice Power Engineering (VPE) ze skupiny ostravského miliardáře Jana Světlíka. Ta mezitím skončila v konkurzu a konkurzní správce postupně rozprodává její majetek.

K případu Adularya obě české exportní instituce mlčí. „Banka v součinnosti s EGAP v maximální možné míře spolupracuje s řídícím výborem při řešení obchodního případu Yunus Emre. Zveřejňování detailů obchodního případu může poškodit české zájmy,“ říká Jan Černý, mluvčí ČEB.

ČEB má úvěr pojištěný, zaplatila za něj EGAP dohromady přes miliardu korun. Jde o tak velký zásek do fondů pojišťovny, že si na něj musela vyžádat peníze ze státního rozpočtu. „EGAP na konci loňského roku požádala kvůli projektu Adularya o dotaci ve výši 1,9 miliardy korun,“ uvedl Josef Jirkal, mluvčí státní pojišťovny.

Smutný příběh elektrárny

Projekt Adularya, zahrnující výstavbu elektrárny a koupi a využití sousedního lignitového dolu, se začal psát v roce 2010. Tehdy obchodní případ přivedla do ČEB společnost BTG Energy. Od ní projekt převzala společnost VPE ze skupiny Jana Světlíka. Ta se z pouhého dodavatele ocelových konstrukcí stala generálním dodavatelem stavby – tím, kdo měl všechny části od různých dodavatelů poskládat dohromady a ručit za to, že se elektrárna rozjede. Jenže to se nestalo.

Výstavba se postupně o rok a půl zpozdila, což Vítkovice kladou za vinu skutečnosti, že převzatý projekt včetně financování musely předělávat, a také tomu, že ČEB proplácení prací několikrát zastavila. Protistrana totiž neplnila podmínky úvěru.

V únoru roku 2016 konečně začal zkušební provoz a během něj se objevil problém – uhlí v kotli nehořelo tak, jak mělo. Něco bylo špatně. Na vině mohlo být buď nekvalitní uhlí, které obsahovalo příliš fluoru a chloru a poškozovalo kotel, anebo mohla být chyba v kotli od rakouského dodavatele ANDRITZ. Turecké straně navíc v té době došly peníze na provoz a přestalo se testovat.

V červenci téhož roku pak došlo v Turecku k nepovedenému puči. Rodina vlastnící elektrárnu byla obviněna z účasti na něm a přišla o majetek, včetně společnosti Adularya. Ta skončila v rukou zmíněného státního fondu a Vítkovice přišly o protistranu, která by měla zájem elektrárnu dokončit.

Od té doby proběhlo několik pokusů na vládní úrovni vylobbovat v Turecku dobré řešení pro českou stranu, ale bezvýsledně. Vláda mimo jiné zadala studii, aby zjistila, jaký technický problém elektrárna má, a studii proveditelnosti, která by jí řekla, co s elektrárnou dál. Vyšla z ní mimo jiné varianta, aby nedodělanou elektrárnu převzal za symbolické euro některý státní podnik.

Nejprve se spekulovalo o polostátním ČEZ, poté o ČPP Transgas, který spadá pod ministerstvo průmyslu. Vláda se k ničemu nepřiklonila, EGAP se proto pustila do vymáhání.