Rezidence o 62 bytech nemá s klasickou představou o domově důchodců kromě věkové kategorie jejích obyvatel téměř nic společného. Pohodlný důchod s pomocníky neustále při ruce však není nejlevnější. Pronájem plně zařízeného pokoje s kuchyňkou o 32 metrů čtverečních stojí v Classis téměř dvacet tisíc korun měsíčně.
Za služby, jako je jedno teplé jídlo denně, ranní občerstvení, pravidelné praní prádla, úklid, bazén, čtyřiadvacetihodinová recepce, neustálá možnost obrátit se o pomoc na pečovatelky, minibus, který vozí zájemce do centra města, nebo pravidelné kulturní akce, si senioři připlatí ještě 18 500 korun za měsíc.
"Levné to tu není, ale když jsme objížděli místa, kde jsou senioři, nelíbilo se nám, že žijí jako v kotcích. Ale je pravda, že tady je až moc velký přepych," říká Jaklová, která v rezidenci žije s přítelem a svůj pobyt financuje z prodeje domu na Vinohradech, který by neměl kdo zdědit.
Jediná dcera jí před časem zemřela. "Je to tady krásné, ale jen pro určitou skupinu lidí, a to mě mrzí," říká čilá důchodkyně, která pravidelně chodí plavat do místního bazénu a s přítelem obývá zhruba padesátimetrový byt s kuchyní.
V Česku je 2,7 milionu důchodců a jen kolem stovky z nich pobírá měsíční penzi vyšší než dvacet tisíc. Ovšem čekací doby na místo v levných obecních či krajských domovech důchodců jdou nikoli do měsíců, ale let.
Svou šanci tak vycítili soukromí investoři, kteří spočítali, že se stoupající životní úrovní bude movitějších důchodců přibývat. Navíc kalkulují s tím, že poroste i počet mladých lidí, kteří rodičům pobyt v dražších domovech zaplatí.
Po průhonické rezidenci, která dveře otevřela loni v říjnu, tak bude soukromých – i když ne tak luxusních – obytných domů pro seniory přibývat.
Riziková investice
Podle Petry Cainové, která s manželem vlastní stavitelskou společnost Acred Group, trvala příprava projektu Classis šest let. Pro pár představoval rizikovou investici, na kterou se finance sháněly těžce.
"Lidé mají vůči podobným projektům předsudky. Myslí si, že když je to pro seniory, musí to být zákonitě nemohoucí lidé. Stále narážíme na nepochopení místní klientely," říká Cainová, podle které by se lidé v Česku měli odnaučit přemýšlet o domovech důchodců jako o chátrajících budovách, kam se staří lidé jen odkládají.
Cainovi se obávali, že domovy pro seniory, které už fungují v zahraničí, se v Česku nemusí osvědčit. Rezidence je teď z jedné třetiny pronajata, přičemž téměř polovinu klientů tvoří senioři, kteří před lety emigrovali a nyní se s naspořenými penězi vracejí do Česka.
Návratnost investice, o jejíž výši Cainová nechce podrobně mluvit kvůli akcionářům společnosti, je prý otázkou řady let. V červenci se otevře další luxusní rezidence v Luhačovicích s názvem Ambra.
Rezidenci pro seniory bude provozovat společnost Ledax, která na rozdíl od Cainových, kteří stavějí i administrativní centra, cílí čistě na seniory. V novém luhačovickém domě pro důchodce bude nájemné s nadstandardními službami činit v průměru 35 tisíc korun měsíčně.
Podle Pavly Koubové z Ledaxu firmy dosud oblast luxusního bydlení pro důchodce opomíjely, ale podle ní přišla doba, kdy v Česku pro tyto projekty dozrála klientela.
"Byl to jasný podnikatelský záměr, nabídnout opravdu luxusní bydlení pro seniory," říká Koubová.
Atraktivnost domovů pro seniory potvrzuje i zájem velkých stavitelských firem. "V tuto chvíli konkrétní projekt nemáme, ale tento produkt považujeme za zcela jistě dlouhodobě perspektivní a je předmětem našeho zájmu," uvedl Aleš Vobruba, viceprezident Orco Property Group, jednoho z nejvýznamnějších developerů na českém trhu.
Čekání na místo
Vzniku soukromých rezidencí pro seniory nahrává i omezená kapacita klasických domovů důchodců pod patronací krajů a obcí. Ty se běžně pohybují kolem čtyř až pěti let.
V Česku je v současnosti evidováno asi padesát tisíc žádostí o umístění do domova důchodců, lůžek je dohromady jen 38 tisíc, v charitativních organizacích kolem 1800 lůžek.
Cainová s manželem proto už teď plánuje další dva projekty pro seniory v Praze. Tentokrát by rádi nabídli méně luxusní variantu. Podnikatelka však říká, že bez podpory státu to půjde jen stěží.
"Náklady na jednoho seniora činí tak čtrnáct tisíc měsíčně, kdybychom platby snížili, projekt se nevyplatí," řekla.
Podobně i Ledax chystá levnější varianty svého luhačovického domova. "Plánujeme postavit i seniorské domy, které by na rozdíl od klasických domovů důchodců nabízely nadstandard, ale méně luxusní služby v porovnání s rezidencí," říká Koubová, podle které by nájemné se službami mohlo v takovém domě činit 18 až 22 tisíc korun měsíčně.
Ledax plánuje postavit první domy pro seniory v Písku a Třeboni a narozdíl od Cainových je firma připravena domy financovat bez dotací od státu. "Řekla bych, že je prakticky nemožné získat v soukromém sektoru dotaci na bydlení pro seniory, kteří jsou soběstační," říká smířeně Koubová z Ledaxu.
To potvrzuje i mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Beránková. "Dotace jsou účelově zaměřeny pouze na projekty umožňující návrat nebo setrvání na trhu práce," říká.
"V rámci evropských fondů mohou dostat podobné projekty podporu, ne však jejich výstavba, nýbrž tvorba pracovních míst nebo vzdělávání zaměstnanců," dodává mluvčí.
A v případě měsíčních plateb v řádech desítek tisíc je možnost získat dotace ze státního rozpočtu zcela vyloučena. Místo dotací soukromým firmám by se podle některých měl stát spíše postarat o zvýšení kapacity rezidencí v obcích a krajích.
O více peněz pro kraje usiluje například sociálnědemokratický poslanec Michal Hašek. Je spoluautorem novely zákona, která navrhuje, aby se z prostředků rušeného Fondu národního majetku uvolnily pro kraje dvě miliardy na domovy důchodců.
"Chybějí desetitisíce lůžek, to je důvod, proč vznikl tento návrh," říká poslanec. Právě pořadníky a dlouhé čekací doby vytvářejí prostor pro korupci.
MF DNES opakovaně informovala o případu podvodnice Zdeny Pekermanové, která si na vybírání desítek tisíc korun od rodin za umístění seniorů do domovů důchodců postavila živnost.
Pekermanová lidem slibovala, že donese úplatky úředníkům, kteří o místech v domovech rozhodují. Peníze si však nechala, a když přišla doba, kdy měli lidé do domova nastoupit, přestala brát telefony.
