Dalším důvodem, proč si firma vybrala právě český pavilón, bylo lukrativní prostředí v areálu někdejší světové výstavy. Zakladatel, jehož jméno dodnes firma nese, navíc provozoval před válkou kadeřnický salon v Mariánských lázních, v okolí Hannoveru se usadil až po odsunu.
Z původních asi 50 pavilónů jich v areálu zůstaly už jen dvě desítky a osud některých z nich je dodnes nejistý. Některé se ale využívají: například v polském pavilónu, který stojí vedle českého, je asijské kulturní středisko a v belgickém působí hudební vydavatelství.
Otevření pavilónu provází vernisáž obrazů malíře Volkera Lufta. V budoucnu chtějí majitelé vystavovat také českou kulturu. O prohlubování kulturních vazeb by se měl starat bývalý generální komisař české účasti na Expo 2000 Václav Bartuška.
V 52 metrů dlouhé a 18 metrů široké dřevěné budově na betonových sloupech bude pro kosmetickou firmu pracovat asi třicet lidí. Celkem má společnost 550 zaměstnanců a zastoupení v desítce zemí světa.
Prodej pavilonu přinesl úlevu
Když se loni koncem února podařilo český pavilon v Hannoveru prodat, odechl si hlavně generální komisař české účasti na světové výstavě Václav Bartuška.
"Zájemce jsme hledali od února 2000. Chtěli jsme dokonce pavilon prodat za symbolickou jednu marku," řekl tehdy iDNES. Dodal, že někteří s oslovených zájemců o pavilony dokonce žertem požadovali od české vlády příplatek.
Firma Eduard Mathai nakonec zaplatila 35 tisíc marek plus 2,5 milionu marek za pozemek na výstavišti, a Česká republika tak tehdy byla sedmou ze 173 zemí, která se zbavila svého závazku vůči německým organizátorům.
Češi se totiž v účastnické smlouvě zavázali, že pavilon z plochy výstaviště do konce února zmizí, nebo najde kupce, který ho vykoupí i s pozemkem.
Podle Bartušky už byla situace hodně vyhrocená a zdálo se, že stát bude muset budovu rozmontovat a odvézt, což by přišlo asi na 27 milionů korun. Dřevěný pavilon mohl být také zlikvidován v Německu, v tom případě by se ale náklady vyšplhaly na 37 milionů korun.
Existoval také projekt na přemístění pavilonu do Prahy a jeho znovuzkompletování na pozemku u Nuselského mostu. Ačkoli objekt v dražbě získala Pražská správa nemovitostí, s jeho umístěním v Nuslích nakonec nesouhlasili radní.
S přebytkem byl problém
Václav Bartuška, který se své funkce ujal jako třetí komisař v pořadí po Vlastimilu Ježkovi v prosinci 1999, mohl být nakonec spokojen i s celkovým hospodařením české expozice, které skončilo přebytkem zhruba třicet milionů korun.
Paradoxně právě v přebytku, který se podle pravidel vracel do státního rozpočtu, viděl ale poměrně velký problém. "O ty peníze se už zajímalo dost lidí," podotkl loni v únoru komisař.
Za největší chybu prý považoval to, že se s přípravami začalo pozdě a ještě se při nich střídali zodpovědní pracovníci. "Česká republika byla přihlášena jako čtvrtá. S přípravami začala jako sto dvacátá," řekl Bartuška.
"Trochu mi to připomínalo výběr vánočního dárku na Štědrý den dopoledne. Něco koupíte, je to třeba i pěkné, ale říkáte si, že to mohlo dopadnout lépe, kdyby na výběr bylo víc času," dodal.
