Nezakazujte amatérům, aby za peníze sdíleli svá auta nebo byty. Místo toho se snažte vyvinout regulace, která umožní amatérům účastnícím se takzvané sdílené ekonomiky dál fungovat.
To je hlavní sdělení čtvrtečního dlouho očekávaného doporučení, které věnovala Evropská komise vládám a dalším regulátorům svých členských zemí. Brusel tak činí v době, kdy se stupňuje konflikt mezi mnoha novými službami založenými na sdílení a tradičními byznysovými odvětvími, které proti „novým vetřelcům“ hlasitě protestují.
Symboly se staly právě AirBnB nebo Uber. Ta první propojuje skrz web turisty s lidmi, kteří nabízejí volné pokoje. A vadí hoteliérům, kteří ji považují za nekalou konkurenci nebo i městům, která si stěžují, že neodvádí rekreační poplatky.
Uber potom pomocí mobilní aplikace dohazuje amatérům „taxikářská rita“. Nemohou ho proto vystát dispečinky a klasičtí taxikáři. Řidiče Uberu pokutuje i pražský magistrát.
Mnohde už hlasy kritiků vyslyšeli. Symbolem regulace je německý Berlín, kde soud, stejně jako v dalších německých městech zakázal službu UberPop (více jsme psali zde) a samospráva důrazně omezila i AirBnB (přečíst detaily si můžete zde).
Utvořme podmínky pro evropské „jednorožce“
Podle místopředsedy Evropské komise pro pracovní trh a konkurenceschopnost Jyrki Katainena to ale není správný způsob. Sdílená ekonomika má podle něj na trhu své místo a jednotlivé státy by na to měly brát ohled.
„Příští evropský jednorožec by mohl vzejít právě z prostředí sdílené ekonomiky,“ zdůvodňuje stanovisko komise. Za jednorožce bývají označovány start-upy, jejichž hodnota na základě obdržených investic je vyšší než miliarda dolarů.
Co je AirBnBFirmu založili v roce 2008 v San Francisku Brian Chesky, Nathan Blecharczyk a Joe Gebbia. Webová platforma propojuje soukromé majitele volných nemovitostí (domů, bytů i pokojů) se zájemci ze strany turistů a jiných cestovatelů hledajících nocleh. Podle vlastních údajů má nyní AirBnB v nabídce přes dva miliony pokojů či bytů v 34 tisících městech a 190 zemích. |
Mezi ty se řadí třeba švédská aplikace na sdílení hudby Spotify nebo francouzská spolujízda BlaBlaCar. Ale podle žebříčku Wall Street Journal zdaleka největší je s valuací okolo 68 miliard Uber, třetí největší je potom 25miliardové AirBnB.
Obě tyto služby pocházejí z amerického San Franciska, kam také potom logicky směřují jejich globální zisky. A ty pocházejí i z Česka - v Praze jezdí pro Uber asi tisícovka řidičů, v nabídce AirBnB je přes deset tisíc českých nemovitostí.
Ačkoli tedy jedním z cílů Evropské komise je připravit společný trh na to, aby v něm mohl prorazit nějaký estonský, španělský nebo třeba český nápad, nejbližším dopadem bude právě regulace zmíněných dvou gigantů.
Komise radí zvážit zvolnění pravidel...
Komise ve svém doporučení radí státům zvážit, zda jsou opravdu stávající omezení nutná a zda nestojí za to je zmírnit. To by samozřejmě firmy uvítaly.
Uber by například chtěl, aby se aplikace v chytrém telefonu považovala za taxametr nebo odpadla nutnost jezdit označeným autem, které řídí řidič s absolvovanou zkouškou z místopisu a taxikářskou kartičkou. Samotní řidiči by se tak nemuseli bát, že je chytne kontrola, což nyní znamená automaticky správní řízení desetitisícovou pokutu (více o zátahu na řidiče Uberu jsme psali zde).
Skončil by tedy současný prapodivný stav, kdy Uber sám o sobě jako technologická firma provozující aplikaci ilegální není, ale řidiči, kteří podle ní jezdí zákony porušují (názor právníka jsme zveřejnili například zde).
... i pohlídat, ať se sdílení neprofesionalizuje
Zároveň ale Evropská komise také radí, aby jednotlivé státy určily práh, dokdy je možné považovat pronájmy či taxikaření za příležitostný přivýdělek a odkdy se z něj stává plnohodnotný byznys provozovaný pouze za zlehčených pravidel. Tedy, aby ze sdílené ekonomiky těžily pořád hlavně amatéři, kterými se firmy z oboru zaštiťují.
(Ne)legalita Uberu podle právníkaJak je to se legalitou nebo nelegalitou Uberu podle současné úpravy vysvětluje Jakub Císař z právní kanceláře Novalia: Pokud moje podnikání spočívá v tom, že vozím lidi po České republice osobním autem, musím mít oprávnění k provozování taxislužby. Do roku 2013 bylo možné provozovat tzv. příležitostnou osobní silniční dopravu. To je teď vnitrostátně povolené jen s dodávkami (auta s více než 9 místy), všechno menší je taxislužba. Důležité je, že tato pravidla platí pro toho, kdo poskytuje dopravu. Pokud někdo jen propojí dopravce a klienta, není jeho aktivita z pohledu podnikaní v dopravě regulovaná. Zprostředkovatel nemusí kontrolovat, zda dopravce plní zákonné povinnosti. Nelze tedy tvrdit, že Uber u nás poskytuje nezákonnou službu. |
To už je samozřejmě pro platformy atraktivní méně, protože by tím omezily své obraty a tím pádem i příjmy. Například na AirBnB běžně fungují profesionální správci, kteří pronajímají několik bytů po celý rok (více o problematice jsme psali zde). Často se jedná třeba o realitní kanceláře. Právě ty by limity - například na to, že nemovitost může být pronajímána jen na určitý počet dnů v roce - postihly.
Šéf AirBnB pro český trh Václav Gráf se k možným omezením nechtěl vyjadřovat, evropský ředitel firmy pro vztahy s veřejným sektorem Patrick Robinson pouze v prohlášení uvítal iniciativu Evropské komise jako celek.
Uber by se ale podle své české marketingové manažerky Barbory Polachové omezením - například stanovení maximálního množství odježděných hodin týdně - nijak zvlášť nebránil. „Regulace, která bude reflektovat typ služby jako je Uber je vítaná. Může to být jedna z variant,“říká.
Ministerstvo dopravy chce Uber zodpovědný za řidiče
V české praxi to ale aktuálně nevypadá, že by na něco podobného došlo. Ministerstvo průmyslu a obchodu sdílí názor Evropské komise, ale k úpravě regulací zatím nevidí důvod. „Dosud jsme nezaznamenali žádné systematické tržní selhání, které by vyžadovalo regulatorní zásah, a to v žádném ze sektorů, kde se s těmito novými obchodními modely setkáváme,“ vysvětluje mluvčí resortu František Kotrba.
Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Kryštof Kruliš, který se sdílenou ekonomikou zabývá, by potom preferoval před regulací formou zákonů stav, kdy by si firmy samy stanovily limity a pravidla a staraly se o to, zda je jejich uživatelé nebo partneři dodržují.
Jiného názoru jsou ale úřady, které se s Uberem potýkají přímo. Pražská primátorka Adriana Krnáčová začátkem týdne v dopise firmu vyzvala, ať po německém vzoru zruší problematickou službu UberPop a v podstatě přijme stávající pravidla pro taxikáře.
Na Uber si také dlouhodobě stěžuje ministerstvo dopravy, které také v návrhu novely zákona o silniční dopravě rozhodně nechystá Uber nijak legalizovat. Spíše naopak: nově by měl být stejně jako ostatní dispečinky zodpovědný za prohřešky svých řidičů (o návrhu jsme více psali zde).
AirBnB potom jistě netěší plán ministerstva pro místní rozvoj, které chce plošně zavést a zároveň zvýšit rekreační poplatky (návrh zákona o poplatcích rozebírá tento text).
Vozit cestující prostřednictvím služby Uber může být občas riskantní:
3. listopadu 2015 |
Jak funguje služba UberPopŘidič i zákazník musí mít ve svém smartphonu stáhnutou odlišnou verzi aplikace. Zákazník po zapnutí aplikace vidí, kolik minut od něj je potenciální odvoz. Může si ho objednat a do on-line mapy rovnou označit, kde na něj počká (nejjednodušší je potvrdit svou stávající polohu podle GPS). Zároveň zákazník může už teď (nebo až po nástupu do auta) zadat, kam chce jet. Řidiči, který je v tu chvíli nejblíže, a má zapnutou aplikaci, se rozbliká displej telefonu. Má 15 sekund na to, aby zakázku přijal. Vidí, kde chce zákazník vyzvednout a za kolik minut se tam dostane. Nevidí ale, kam chce zákazník jet. To aby nemohl odmítnout „nezajímavé kšefty“. Pokud řidič objednávku klepnutím na displej přijme, nabídne mu aplikace, zda chce pomocí navigace k zákazníkovi dovést. Vzhledem k tomu, že na navigaci je poloha zákazníka poměrně přesně zaznamenaná, je to nejlepší řešení. Když řidič dojede na místo, dostane zákazník upomínku. Buď už čeká venku, nebo teprve vyrazí z bytu/restaurace/klubu. Oba dva - zákazník i řidič - mají možnost pomocí aplikace (telefonní čísla jsou tudíž anonymizována) zavolat tomu druhému a polohu a čas setkání upřesnit. Když se potkají, měl by se řidič zeptat zákazníka na křestní jméno a zkontrolovat ho s údajem, který vidí v aplikaci. Poté, co zákazník nastoupí do auta, řidič přejetím po displeji zahájí jízdu (a účtování). Většinou se nechá od navigace vést dle předem zadaného cíle. Pokud to zákazník předtím neudělal, řidič se ho zeptá a zadá ho do navigace sám. Pokud si přeje zákazník jet jinudy, než ukazuje navigace, závisí to na domluvě s řidičem. Pokud má trasa více zastávek (zákazníci někoho nabírají nebo naopak někteří vystupují) lze cíl přes aplikaci průběžně měnit. Po dojezdu do cílové destinace řidič opět tažením po displeji ukončí jízdu a v ten moment se podle najetých kilometrů a času zakázka vyúčtuje. Zákazníkovi se peníze strhnou z karty, jejíž údaje musí mít zadané v uberovém účtu. Řidič za pár okamžiků ve statistikách vidí, kolik si jízdou vydělal. Žádné peníze v hotovosti se nepředávají. |
