Rozpočet na volební rok se podle Hampla sestavuje vždy obtížněji a vždy je okolo něj víc napětí. Navíc není radno přeceňovat jeho význam. „Byť je to zákon, jde vlastně o prognózu. O prognózu toho, jak se bude vyvíjet ekonomika, a navíc o odhad, co se na základě toho bude dít,“ říká Hampl.
Je rozpočet realistický?
Na jednu ze zásadních otázek okolo rozpočtu, totiž jestli je realistický, odpověděl Jiří Rusnok, že v zásadě ano. „V rozpočtech vždycky máte diskutabilní položky. Minule to byly třeba výnosy z emisních povolenek – a v tom aktuálním návrhu jsou zase s otazníkem, byť v o něco menší míře. Započítané výnosy z povolenek přece není moc reálné dosáhnout – předpokládalo by to jejich rekordní ceny,“ upozornil Rusnok.
A stejně tak vyjádřil pochyby, zda jsou realistické takzvané ostatní výnosy – zjednodušeně výnosy of firem, kde má stát podíl. „Ale v těch dvou bilionech korun nejde o zásadní problém,“ vysvětlil exguvernér ČNB.
„I přes to, jak návrh rozpočtu vznikal, tak tu fiskální zatáčku nějak vybíráme. A dokonce lépe, než jak se to daří okolním zemím – myslím státy visegrádské čtyřky. Na rozdíl od nich nejspíš budeme schopni udržet schodek rozpočtu, a to udržitelně, pod ona magická tři procenta HDP,“ shrnul otázku výše schodku Hampl.
Konsolidace a priority
Podle Rusnoka tady z makroekonomického pohledu něco jako fiskální konsolidace běží – a z krátkodobého a asi i střednědobého pohledu nemáme se stabilitou veřejných financí problém. Že je celý rozpočet poněkud optimistický, to není zásadní problém.
A odpovídá navržený rozpočet deklarovaným prioritám vlády?
Méně dotací, více úvěrů a bilion do investic, maluje Fiala budoucnost |
„Priority nejlépe projevíte tím, že příslušné výdaje ochráníte před inflací indexováním. Prostě do zákona předepíšete jejich automatické zvyšování. Touto optikou má vláda jako priority školství, zdravotnictví, obrana a platy lokálních politiků,“ řekl Hampl.
Na otázku, zda jsou to ty správné preference, Jiří Rusnok odpověděl vyhýbavě.
„To ukáže až čas – ale rozhodně jich je příliš mnoho. A hlavně, problém je, že jako stát jedeme na dluh. Půjčujeme si i na běžné výdaje a tak trochu taháme občany za nos, protože jim tajíme, že to takhle dlouho nepůjde. Všichni politici řeknou, že daně se zvyšovat nebudou – ale co už neřeknou, je, že tohle má své limity a jednou se to bude muset zkorigovat,“ vysvětlil.
Státe, zařiď...
Už dlouho se ozývá volání, že takzvaná nároková ekonomika musí skončit. Že stát nemá nabízet víc, než na co má zdroje. Jdeme tímto směrem?
Jiří Rusnok i Mojmír Hampl se shodli, že nároková ekonomika nekončí – u nás, ani v Evropě. A že dalším problémem že je přílišná velikost státu a jeho význam v ekonomice.
Podle Rusnoka bohužel žijeme v části světa, kde role státu v životě společnosti je velká. A navíc roste. „Tak to je – bez ohledu na to, co kdo před volbami případně říká. Problém je totiž v tom, kolik toho od státu jako občané chceme. Je toho prostě moc. Občané chtějí chránit i před tím, o čem ani nevědí, že to existuje.“
To podle Rusnoka vyžaduje zdroje, v našich podmínkách především lidi. „Když chceme, aby na jednoho učitele připadalo jenom tolik a tolik dětí, když se dožadujeme dalších asistentů v třídách – abych zůstal u školství – tak na to potřebujeme víc lidí. Nedivme se potom, že pro stát pracuje pětina lidí v produktivním věku,“ upozornil Rusnok.
A dodal, že dalším problémem je nízká efektivita fungování státu. „Nesmyslně malé kraje, obrovský počet obcí nebo třeba škol... To jsou jenom příklady překážek, které nám brání fungování státu zlepšit.“
Na školství chybí desítky miliard. Dá se ušetřit i vnitřně, radí analytici |
Co se týče výhledu na příští rozpočtová období, oba diskutující se shodli, že bez skutečných reforem se neobejdeme a že okamžitý obrat k fiskální odpovědnosti nevidí. „Dá se ocenit, že vidíme aspoň nějakou snahu situaci dál nezhoršovat. Ale je jasné, že pokud nedojde ke změně přístupu, budou příští rozpočty čím dál obtížněji sestavitelné,“ uzavřel Mojmír Hampl.
