Firma Joka je největším výrobcem košil v Česku a má pětadvacetiletého šéfa. Mladý muž řídí firmu, kterou před více než sedmdesáti lety založil jeho pradědeček Jan Krčma. Rodinnou tradici pak obnovoval po roce 1989 Vodičkův otec Tomislav.
Nezačínal jako mnozí jiní čeští podnikatelé od nuly, to už udělal jeho děd. Firmu získal v restituci. "Táta do podnikání vlétl právě z přesvědčení, že je třeba obnovit tradici Joky jako rodinné firmy. To se podařilo, přestože otec neměl zpočátku nejmenší zkušenosti," vzpomíná Daniel Vodička.
"Tehdy, na začátku devadesátých let, když táta získal fabriku částečně v restituci a částečně privatizací, jsme přišli do Klatov z Prahy. Musím říci, že mě tenhle přesun rozhodně nelákal. Prostě jsem nechtěl v letech dospívání měnit prostředí, školu, kamarády. A začátky byly chvílemi i drsné, v prvních měsících jsme s tátou bydleli v areálu Joky - v bývalém protiatomovém krytu," říká Daniel Vodička.
"Táta nijak netlačil na to, abych studoval školu se zaměřením na textilní průmysl či ekonomiku. Nechal mě jít vlastní cestou. Ale nakonec asi geny převážily, a když mi bylo osmnáct a skončily poslední prázdniny, zašel jsem za tátou do kanceláře a zeptal se ho, jestli mě může ve firmě potřebovat," vzpomíná mladý muž.
Otec kývl, ale za podmínky, že Daniel Vodička začne ve firmě od píky. "Rok jsem strávil ve stříhárně látky na košile, pak jsem se dostal do výpočetního střediska a poté do obchodního oddělení, kde jsem měl na starosti tuzemské zákazníky," říká a dodává, že se od otce postupem času snažil učit a poznávat způsob vedení firmy.
Pak však přišla nečekaná rána. Tomislav Vodička náhle zemřel a jeho syn byl postaven před úkol vést firmu. "Naštěstí jsem v té době měl představu o tom, co vlastně Joka je a jak pracuje, a navíc jsem věděl, že mám okolo sebe tým spolehlivých a kvalitních spolupracovníků. Hospodaření minulých let ukazuje, že tátovy hlavní podnikatelské vize byly správné, a proto v nich hodlám pokračovat," plánuje Daniel Vodička.
A budoucnost? Nový spolumajitel firmy má jasnou vizi. "Líbí se mi představa rodinné firmy předávané z generace na generaci, a tak bych rád zachoval tradici, která u Joky dosud panovala, byť přetržena několika desítkami let socialistického hospodaření. Ale to je jen záměr - v dnešní době, kdy se trh globalizuje a velcí hráči pohlcují ty menší, je skoro nemožné říci, co bude za pár let," konstatuje Vodička.
A s čím se jeho firma nejvíce potýká? S nedostatkem tuzemských pracovníků a špatným stavem učňovského š kolství. Nezájem lidí o práci řeší zaměstnáváním cizinců. Klatovská Joka nyní zaměstnává ve výrobě zhruba čtyři stovky lidí, z toho cizinců je zhruba desetina.
