Souhlasíte s ekonomy z NERV, že zřejmě bude nevyhnutelné, aby se lidé zapojili do placení za některé zdravotnické zákroky?
Kdybych to měl říct jedním slovem, tak ano. Mně se zdá nejlogičtější, abychom systém zefektivnili a zároveň do něj pustili trh a konkurenci. Pojďme umožnit si připlatit a ovlivnit svoji pozici v tom systému. Říkám to opakovaně. Nemožnost si připlatit za něco nad definovaný standard, to je hrozně špatně.
Za co by si podle vás měli pacienti připlácet?
To je věc pojišťovny a její diskuse s odbornými společnostmi. Nemůžu mít ambici od stolu říct, že operace A má být zadarmo a operace B za peníze. Od toho tady nejsem. Péči platí pojišťovny a ty by měly mít kompetenci říct, co je hrazeno z veřejného pojištění a co už ne.
Vy jste onkolog, jak by to vypadalo u pacientů s rakovinou?
Aby si lidé připláceli za péči v onkologii, to by už musel systém opravdu kolabovat. Ano, jsou země, kde se tohle děje, a jsou to chudší země. Třeba v Indii nefunguje všeobecné zdravotní pojištění a je tam jedno, jestli máte zánět nehtu nebo rakovinu. Za všechno si platíte. Nic takového tady samozřejmě nechceme. Pro onkologii v tomto ohledu vidím přínos nepřímým způsobem. To znamená, že se tím zvýší objem peněz dostupných pro moderní terapie, zobrazovací metody a podobně. Určitě to ale není myšleno tak, že v onkologii bude neúčinný lék dostupný všem a účinný bude za doplatek.
O jakých částkách se bavíme? Pokud by zákon umožňoval platit si za nadstandardní péči, na kolik by to pacienty vyšlo?
Slova standard a nadstandard budí vášně. Já jim rozumím, ale když se bavím s lidmi, vím, že mají negativní konotace. Mně spíš přijde lepší říct doplatek za nehrazenou péči. A ten se může pohybovat od pár korun u některého léku až po desetitisíce u drahého materiálu typu oční čočka nebo endoprotéza.
Důvodem, proč systém zdravotní péče přestává být udržitelný, je stárnutí populace. Kolik máme ještě času, než nastane problém?
Není to jen stárnutím populace, jde o kombinaci faktorů. Pracujeme se sítí nemocnic vytvořenou v minulém a předminulém století. Vstupují do toho nové léky, materiály či postupy. Ty jsou účinnější, efektivnější, ale i dražší. To všechno nám zdražuje zdravotnictví. Obrovský problém je nízká porodnost. Ekonomicky aktivních lidí bude ubývat a stárnoucí populace bude konzumovat péči. Nejsem ekonom, takže neumím říct, jestli bod zlomu přijde pozítří, nebo za 50 let. Asi ale přijde. Nebo existuje druhá možnost. Lidé chytřejší, než jsem já, namodelují, co si ještě budeme moct dovolit platit z veřejných peněz a co bude potřeba si zaplatit z vlastní kapsy.
Myslíte si, že pro to ale bude politická vůle? Většinou zdražování zdravotní péče není populární. Vzpomeňme si, že ČSSD v roce 2008 ovládla krajské volby díky slibům, že zruší poplatek 30 korun u lékařů.
Je to samozřejmě bolestivá debata, politicky extrémně nepopulární, ale stejně nás to doběhne. Nikdo na tom politické body nezíská. Nicméně já jsem asi naivní, ale politik by měl dělat věci, které jsou správné, i když jsou někdy nepopulární. Tenkrát se platil poplatek za den pobytu v nemocnici, a to mělo zůstat, nebo bych jej znovu zavedl. Já jako pacient pak do nemocnice vstupuju s ekonomickou motivací. Já za ten pobyt platím, byť třeba málo, a tím vytvářím větší tlak na to, aby ty služby za něco stály. Tlačím na to, abych šel včas domů, abych nezůstával v nemocnici zbytečně. Tohle vám systém zefektivní samospádem. Když si za to jako zákazník platím, přímo vyvíjím tlak na kvalitu a rozsah těch služeb.
Copak si za to neplatíme už z daní?
V tuhle chvíli je to tak, že stát mi nějaké peníze vezme, nějaké dá zdravotníkům, ale my je vlastně přímo nevidíme. Peníze odejdou od zaměstnavatelů a zaměstnanců k pojišťovnám, přerozdělí se a péči máme takzvaně zadarmo. Přitom zadarmo vůbec nic není. V situaci, kdy mám vytáhnout peníze přímo z peněženky, pak ta moje motivace je úplně jiná. To není moje fantazie. To je normální behaviorální ekonomie, tak to prostě funguje v obchodě i nemocnici.
Nepovede to k vytvoření větší propasti mezi pacienty, kteří si můžou tu péči dovolit zaplatit, a mezi těmi, kteří vydělávají méně a ti kvůli tomu budou mít horší nebo méně dostupnou lékařskou péči?
To je levicový a pravicový pohled na svět a je úplně legitimní. Můžeme říct, pojďme to ponechat tak, jak to je, všechno všem stejně. Tím ale nepochybně vytváříme černý trh s těmi službami. Respektive vytváříme neuspokojenou poptávku, a tím vzniká černý trh. Nebo si pojďme říct, že vytvoříme nějakou záchrannou síť, nějaké minimum pro ty, kdo si nemůžou dovolit připlatit. Člověk v hmotné nouzi prostě nemůže platit poplatek za pobyt v nemocnici, to chápu. Takových lidí je ale málo a bude jednodušší a lacinější, když pro ně vytvoříme nějaký záchranný systém, než když kvůli nim budeme všem ostatním zakazovat si něco připlatit nebo mít něco navíc.
Jednáte o tom s ministrem zdravotnictví?
Já se tím názorem netajím, říkám ho nahlas, říkám ho vám, říkám ho všude. Nejsem ale politik a ani jím být nechci. Takže moje moc spočívá v tom, že si můžu s politiky povídat. A to dělám, ať už s ministrem, poslanci zdravotního výboru, nebo senátory. Tento názor před nimi říkám nahlas.
Jaký od nich máte ohlas?
Záleží na afiliaci k té nebo oné politické straně. Pochopitelně. Já vystupuju jako zástupce určitého segmentu, říkám jim nahlas, co si myslím. Větší sílu nemám.
Mohlo by být řešením zavést doplňkové zdravotní pojištění?
Obecně pomůže cokoliv, co do systému pustí legální peníze formou spoluúčasti. Tomu bych zatleskal. Ve světovém měřítku máme spoluúčast velmi nízkou. Může to být formou připojištění nebo to může být formou doplatku na jednotlivé zákroky. To už je ale debata technicko-ekonomická.
Velkým problémem je v současné době nedostatek lékařů, chybějí hlavně pediatři a dětští psychiatři, v regionech někdy mají problém sehnat i praktika. Vyřešily by peníze do zdravotnictví ze soukromých zdrojů i tohle?
Obecně je nedostatek zdravotnického personálu. Třeba v Praze je celkem jednoduché sehnat lékaře, zato je poměrně těžké sehnat sestru. Každopádně bychom měli změnit zákon o vzdělávání lékařů z roku 2004. To už ale zase otevíráme Pandořinu skříňku. Ten zákon je špatně napsaný. Vyrobil hrozně moc oborů vzájemně neprostupných. Třeba plně kvalifikovaný internista nemůže jít dělat praktického lékaře, protože je tam zákonná bariéra.Vzdělávací systém je zastaralý a neflexibilní.
Pokud by politici nic nezměnili a financování zdravotní péče by zůstalo nastavené tak, jak je dnes, co se může stát?
Poptávka převáží nad nabídkou. Budeme stárnout, nemocných bude víc a zdravotníků bude míň. Nedávno jsme se dívali na demografické křivky ohledně sester. Sester nad 60 let je víc než sester pod 25 let, to je šílené. To znamená, že do deseti let bude sester opravdu v absolutních číslech ubývat. Takže buď si dovezeme sto tisíc sester z jiných zemí, což se nestane, nebo se budeme bavit o tom, jestli má smysl poskytovat všechny služby.
