Daria Hvížďalová, která mimo jiné působí na prestižní americké univerzitě MIT, vysvětluje, jak se nyní díky AI proměňuje konkurence mezi firmami. „Startup o třech lidech může dělat to, na co jiná firma potřebuje třicet zaměstnanců,“ říká.
Téma umělé inteligence je dnes všude. Jak to z vaší zkušenosti vnímají firmy? Říkají si: všichni to dělají, tak my musíme taky?
Ano, je to tak a děje se to už zhruba rok, možná déle. Umělá inteligence mění zvyky a chování zákazníků téměř u všech firem. Společnost má třeba nějaký softwarový produkt, jenže zákazník si může udělat to samé s AI asistentem, postavit si vlastní řešení. Firmy už si zkrátka nemohou dovolit nad tím nepřemýšlet.
Obrovské množství firem zkouší AI, mají pilotní projekty, zautomatizují třeba jeden konkrétní proces, ale nevědí, jak dál. A to je právě ta důležitá otázka: jak využití umělé inteligence rozškálovat, aby se to netýkalo jen partičky firemních nadšenců, kteří mají k technologiím blízko, ale aby to celostně proměnilo a zefektivnilo procesy uvnitř firmy.
Daria Hvížďalová Na prestižní americké univerzitě MIT se podílí na přípravě a vedení kurzu Inženýrství AI systémů a aplikace velkých jazykových modelů. Je šéfkou adopce AI a tržní strategie v mezinárodní technologické společnosti Make Spoluvytvářela a nyní zaštiťuje studijní program AI v byznyse na Newton University v Praze. V londýnské organizaci 42 London se mimo jiné podílela na programu zaměřeném na využití AI v britském neziskovém sektoru ve spolupráci se společností Anthropic. V Praze založila bezplatnou IT školu 42 Prague, která se podle mezinárodního konceptu 42 zaměřuje na netradiční formu výuky bez učebnic, bez učitelů a tříd. Spoluzaložila technologickou společnost Mainware zaměřenou na digitalizaci údržby. V pardubické společnosti JHV Group řešila průmyslovou automatizaci a to, jak integrovat nové technologie do průmyslu. Věnuje se také přednášení a popularizaci AI, technologií a inovací. Opakovaně přednášela na populárních konferencích TEDx. |
Lze tedy říct, že ve firmách teď užití umělé inteligence často zůstává u individuálního používání chatbotů?
Stoprocentně. Chatboti a chatovací okénko jsou dnes takovým primárním adopčním rozhraním. Chatbotovi dám nějaký úkol, ten ho splní a konec. Ale aby to fungovalo opakovaně, aby se procesy automatizovaly – do tohoto bodu to teprve spěje.
Firmy, které již prošly určitou automatizací procesů, mají velkou výhodu: naučily se skrz procesy přemýšlet. Už nejde jen o to, aby mi AI připravila report, ale že pokaždé, když potřebuji zanalyzovat nějaká data, tak vím, že se daný úkol skládá z několika kroků, a že AI nám dokáže se dvěma z těch kroků pomoci. Dokáže to udělat úplně fantasticky a proto ji na to opakovaně používám.
Když za vámi přijde šéf středně velké firmy a řekne, „chci zavést AI“, co byste mu poradila, čím by měl začít?
Měl by se v prvé řadě zeptat sám sebe, proč chce zavést AI. Zmapovat si, v jakém bodě daná firma zrovna je. Jak blízko už je AI všem týmům, kolik procesů ve firmě je virtuálních, digitálních, které naopak nejsou. Jak to vypadá obecně v jeho sektoru, jak hodně se tam AI používá.
A pak si zkusit vytipovat problémy, které chce řešit. A spolu s tím řešit i lidskou stránku. Přemýšlet nad tím, jak to komunikovat interně, jak pro to zaměstnance nadchnout, vytvořit bezpečné prostředí.
Co tím myslíte?
Je to hodně otázka firemní kultury a přemýšlení uvnitř firmy. Je velice demotivující říct zaměstnancům jen: musíme dělat AI, protože prostě musíme. Z toho nevzniká žádná reálná přidaná hodnota. Když lidé nemají důvěru v to, že výstup bude kvalitní, nebude se jim do toho chtít jít.
Zároveň je asi velký rozdíl mezi technologickou firmou, jejíž zaměstnanci přirozeně tíhnou k AI, a tradičním podnikem, který už sto let vyrábí kancelářské potřeby, a kde s technologiemi nemají tolik zkušeností.
To bych úplně neřekla. Ve výrobních firmách jsou často lidé rovněž velice technicky orientovaní. Ale samozřejmě když je firma nějakým způsobem již propojená s virtuálním produktem, chuť experimentovat je větší. Zatímco si dokážu představit, že ve výrobní firmě i přes tu technickou znalost jsou k AI lidé nedůvěřiví.
V každém případě ve všech typech společností jsou procesy, které se budou opakovat a které tím pádem jde zautomatizovat. Může jít například o procesování faktur, řešení licencí a přístupů na software. Když nějaký člověk odchází z firmy, tak aby všechny jeho přístupy byly staženy zpět. To jsou přesně procesy, kde AI může pomoct.
Roboti na konferenci tančili i točili pivo. K samostatnosti však mají daleko |
V oddělení lidských zdrojů to může zastat velkou část práce?
Ano. Nebo ve finančních procesech a v marketingu. V monitorování toho, kam šla útrata za kampaň, jak ji příště udělat lépe. Generativní AI je dobrá ve vytváření textu, a tak se skvělé hodí na personalizované e-maily zákazníkům. Dřív to bylo pro firmu drahé, poslat zákazníkovi nějaký mail šitý na míru, teď je to najednou strašně levné. Otevírá to možnosti, které před tím vůbec nebyly.
Co je pro firmy teď největší výzvou?
Dostat použití AI od jednotlivců smysluplně na úroveň celé firmy. Sdílet, co si staví Pepa v oddělení marketingu, a co staví Jana z oddělení prodeje a jak si navzájem mohou pomoct. Říká se tomu „discoverability“, tedy schopnost hledat, najít a mít přehled o tom, co se u nás ve firmě děje, kde vznikají příležitosti, a kde rizika.
V jak velké firmě už dává smysl zavést pozici člověka, který má AI transformaci na starosti?
Myslím si, že třeba už od nějakých deseti, patnácti lidí je dobré mít ve firmě člověka, který si danou agendu vezme pod sebe. Jestli je to full-time člověk, který se tomu věnuje celou svou pracovní dobu nebo ne, to už je věc sekundární. Pokud firma zaměstnává více než sto lidí, bylo by už fajn mít takového člověka opravdu na full-time job. Každopádně startovním bodem je mít někoho s tou zodpovědností. Vedle toho úplně malé firmy, startupy, které mají dva, tři, čtyři lidi, mohou mít obrovský náskok.
V jakém smyslu?
Procesy rovnou modelují a staví a vymýšlejí celý byznysmodel kolem toho, že aktivně využívají AI. Přemýšlejí nad tím tak, že i když jsme jen tři, jsme schopni dělat to, na co jiná firma potřebuje třicet zaměstnanců. I když jsme menší tým, můžeme konkurovat řádově větším firmám. Třeba v marketingové agentuře: tři lidi dneska dokážou obsloužit desítky klientů, když za ně AI agenti dělají první verzi textu a grafiky, varianty na testování i pravidelný reporting.
Mám rád adrenalin, i když teď hůř spím, říká zakladatel Týdne inovací Sedláček |
Jak poznáme, že se firmě investice do AI vyplatila? Lze to měřit počtem ušetřených „člověkohodin“?
To je taková nejvíc nudná metrika a zároveň všichni asi chápou, že je tak trochu vymyšlená. Je potřeba přemýšlet nad tím, jak AI urychluje to, že dosahujete svých předem vytyčených byznyscílů v jednotlivých odděleních. Úspěch v marketingu, v prodeji, ve výrobě se měří různě.
AI třeba vytvoří personalizované emaily, které zvýší spokojenost zákazníků, sníží se počet vratek, protože lidé dostanou včas e-mail s upozorněním, že jejich balíček se o den zpozdí nebo si něco nakoupí, protože včas dostali odpověď ohledně upřesnění velikostí. Zkrátka firmy musí přemýšlet nad cíli, nad dílčími krůčky a projekty, které bez AI ani nebyly možné, a teď jsou.
Jak se díváte na obavu, že umělá inteligence lidi nahradí a firmy budou hromadně propouštět?
Já tomu nevěřím. Ta problematika je o dost komplexnější. V globálních velkých firmách sice již došlo k nějaké vlně propouštění, nicméně poté lidi nabírali zase zpátky. Firmy zjistily, že je v procesu člověk stejně potřeba. Celkově teď trh prochází obrovskou transformací, obzvlášť IT a softwarové odvětví.
Pro příklad: dřív firma poskytovala software, zákazník jí za to každý měsíc platil. Společnost měla predikovatelnou křivku, kolik letos vydělá, jak poroste příští rok a podobně. Jenže dnes se dostáváme do situace, kdy si šikovný člověk s AI dokáže vytvořit vlastní softwarové řešení a danou firmu již nepotřebuje – nebo si to alespoň myslí, než zjistí, co všechno údržba softwaru zahrnuje.
Transformace trhu a propouštění s tím spojené je spíš taková korekce v době, kdy AI dává konkurenční schopnost těm firmám, které ji využívají. Panuje zkrátka velká nejistota, ale zároveň i obří příležitost měnit trh celkově.
Na co teď budou firmy nejvíce používat AI, v čem vidíte potenciál?
Od malých izolovaných úkolů se bude AI ve firmách přesouvat k větším propojeným procesům: od bodu, kdy vám nějaký uživatel sociálních sítí lajknul stránku, až po ten konečný bod, kdy jste mu něco prodali, zpracovali fakturu a přišly vám od něj peníze.
Teď se AI dost aktivně používá v zákaznické podpoře a v marketingu. Myslím si, že do budoucna má velký potenciál v kyberbezpečnosti, to je prostředí, kde AI agenti mohou dostat autonomii na to, aby řešili komplexní úkoly. Protože popravdě na druhé straně kvůli umělé inteligenci taky vznikají nové formy kyberbezpečnostních hrozeb.
Rovněž vidíme, že se brutálně mění práce programátorů. Když si chcete udělat novou aplikaci či web, už nejste svazování tím, že je to velká investice, velká věc, na kterou je potřeba si najmout agenturu. Pokud máte nějaký byznysový nápad a chuť experimentovat, můžete si to s AI poskládat sami a podle sebe.
