Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Alkohol a další neřesti by státu mohly vynášet víc, tvrdí ekonomové

  • 145
Stát by mohl nastavit spotřební daně výrazně lépe, aniž by je musel zvyšovat: vybral by víc a zároveň by lépe reguloval dopady „neřestí“ na zdraví populace. Vyplývá to ze studie Zdanění spotřeby v České republice, kterou zpracovali ekonomové z Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) spolu s Institutem pro politiku a společnost.

„Změny ve společnosti a v chování spotřebitelů zřejmě budou tlačit na pokles výběru spotřebních daní, studie se snaží na neefektivní místa upozornit,“ říká Aleš Rod, ředitel výzkumu CETA. Loni stát na dani z „neřestí“ vybral celkem 165 miliard korun, což představuje 13 procent státního rozpočtu.

Problémy v účinném nastavení spotřebních daní vidí studie například u odlišného způsobu danění luxusních a obyčejných cigaret – přitom tabák v nich je stejně škodlivý. Složitý výpočet daně u různě drahých cigaret navrhuje Rod nahradit jednotnou částkou daně za každou cigaretu. Takzvaná minimální sazba funguje už dnes, ale vztahuje se právě jen na nejlevnější cigarety.

Proti logice spotřebního zdanění jde podle studie také nulová spotřební daň na tiché víno – v Česku se totiž daní jen sekty. Podobnou výjimku si nicméně hýčkají v dalších 15 zemích EU. Rozpočtový výpadek z nedanění tichého vína spočítali autoři studie až na 5,1 miliardy korun, což je o 300 milionů víc, než se dnes vybere na spotřební dani z piva.

Výnos spotřební daně

Víno je díky výjimce nejlevnější cestou k opilosti. Zatímco litr nejlevnějšího 11% krabicového vína může přijít v akci jen na dvacetikorunu a obsahuje zhruba decilitr čistého lihu, ze kterého se spotřební daň neplatí, tak stejné množství čistého alkoholu v tvrdém destilátu přijde v nejlevnější vodce (140 Kč, 38,5%) na 75 korun, z čehož jen spotřební daň bude 28,5 koruny.

Podobné nelogické zvýhodňování jedné skupiny výrobců alkoholu před jinou vidí studie u malých pivovarů, které mají nižší spotřební daň, a mají tak výhodu před většími konkurenty. Výjimka pro vinaře a malé pivovary hraje jinou roli než regulovat konzumaci těchto nápojů – dané podnikatelské skupiny si v minulosti prosadily do zákona zvýhodnění, které se obtížně ruší.

Více než z poloviny se na výběru spotřebních daní dlouhodobě podílí benzin a nafta. Loni přinesly 93 miliard. A mohlo by to být ještě víc, aniž by se sazby musely zvedat. Studie doporučuje zavést vratku na „profesionální naftu“. O tu by mohli žádat autodopravci, kteří v Česku tankují – zejména projíždějící kamiony. To by jim pohonné hmoty zlevnilo a přimělo by je to tankovat v Česku. Zvýšil by se tak výběr daně z pohonných hmot do českého státního rozpočtu. Stejnou cestou dnes jde šest zemí EU.

Strach z vyšší daně

Příští rok stát plánuje vybrat na spotřebních daních zhruba o 10 miliard víc: ve Sněmovně nyní leží návrh na zvýšení daně z lihu, tabáku a také z hazardu. Ta se rovněž dá rovněž přiřadit k „daním z neřestí“. Loni se na ní vybralo 4,8 miliardy do státní kasy a dalších 5 miliard šlo do kas obecních.

„Vláda se snaží najít další fiskální zdroje a pro tento účel jsou závislostní odvětví samozřejmě snadný cíl,“ soudí Aleš Rod. Podle něj by se zvyšování daní mělo provádět citlivě kvůli riziku nárůstu neoficiální ekonomiky Proti zvyšování se hlasitě ohrazují cigaretáři, kteří možná budou muset příští rok zdražit krabičku o 7 až 12 korun. Upozorňují na nebezpečí nárůstu černého trhu a masové dovážení kartonů levnějších cigaret z polského či slovenského pohraničí. Příjem státu z cigaret by se pak místo očekávaného nárůstu mohl propadnout.

Jediné neřesti, které vzalo ministerstvo financí při zvyšování spotřebních daní na milost, jsou takzvané zahřívané tabákové výrobky. Nejznámější je značka iQOS od Philipa Morrise, která ovládá trh, dále Glo od BAT a brzy také Ploom Tech od JTI. Spotřební daň z krabičky tabákových náplní vyjde několikanásobně levněji než u klasických cigaret. „Zdá se, že by mohly mít nižší zdravotní dopady, nižší daň proto dává smysl,“ soudí Rod. Upozorňuje ale, že dlouhodobé studie o jejich dopadu na zdraví zatím neexistují. Zpřísňování regulace a vyšším daním se v posledních třech letech brání také provozovatelé hazardu. Podle nich to hubí legální byznys a nahrává to černému hazardu, ze kterého se žádné daně neplatí.