Prezidentka komory Dana Večeřová říká, že vláda by měla také co nejdřív přikročit k zastropování cen energií, aby nedošlo k další vlně zdražování jídla.
Potravinářská komora žádá o zařazení potravinářů do kritické infrastruktury státu, takže by byli prioritně zásobováni plynem v případě nedostatku. Plynou z toho i povinnosti?
Povinností je spousta. Firma, která je do systému zařazena, musí udržovat objem zásob, musí být připravená kdykoliv na pohotovost, na provoz za každou cenu. V podstatě – kdyby nebyla krize, tak se nevyplatí být její součástí. Ale v současné době jsou tyto „nevýhody“ nicotné proti obavě potravinářů, že by přišli o dodávky energií. Když se zavře plyn, budou první na řadě podniky. Ne, že by se zavřely sklárny, automobilky, strojírny, ale přestane fungovat veškerá výroba potravin – prakticky od zemědělství, protože tam většina jede na elektřinu nebo na plyn, nebudou pak ani suroviny pro výrobu.
Kdo všechno by měl být do té infrastruktury zahrnutý?
Systém není ještě dodělaný, je třeba ho urychleně doplnit. V kritické infrastruktuře jsou pořád zařazeni státní úředníci, policisté a hasiči. Nyní se připravuje inovované znění, že se do ní zařadí i potravinářství a zemědělství vedle energetiky a rozvodných sítí. Problém je, že jsou tam stanoveny objemy výroby, které má kritická infrastruktura zajišťovat, u kterých jsme ještě nekontrolovali, jestli jde o reálná čísla, a myslíme si, že tento způsob určení příliš šťastný není. Musí také vzniknout seznam jednotlivých podniků s IČO nebo sídlem, které jsou do ní zařazeny, aby rozvodné závody věděly, že jim nemají zastavit plyn.
Jak dlouho se na té změně pracuje?
Nyní po dvou letech se to někam posunulo. Kritická infrastruktura začala být potřeba při covidu kvůli očkování, a rozjíždělo se to pomalu. Tehdy jsme zjistili, že do ní patří učitelé, i když byly školy zavřené, ale výrobci při otevřených provozech ne. Tohle bylo kdysi skvěle zpracované v rámci civilní obrany, tu jsme ale zrušili. A teď ji budeme těžce obnovovat. Každý podnik tehdy věděl, kolik toho má vyrobit, kam to dovézt, na koho se obrátit. To dnes nikdo ani netuší. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula na tom začal dělat.
Kdy by to mohlo být hotové?
Nějaká novela se musí udělat, ale nevíme přesně čeho. Zákon (krizový) je hodně obecný a ani se asi novelizovat nemusí. Nejspíš stačí změnit prováděcí předpisy, jako jsou vládní nařízení a ministerské vyhlášky, což by šlo rychleji. Pokud by se musel novelizovat zákon, tak by to trvalo roky. Ty podniky se tam musí zařadit, musí s tím i souhlasit a budou muset zpracovat krizové plány, aby věděly, co dělat v době krize. A to se nedá udělat za měsíc ani za půl roku.
Další tlak na ceny potravin. Plyn zdražuje zemědělcům hnojiva |
Když budou do té struktury podniky zařazeny, co se stane, když se dostanou do existenčních problémů?
Stát by musel najít jinou firmu jako adekvátní náhradu, protože zařazení do krizové služby neznamená, že ji bude nějak sanovat.
Jak vypadá situace v potravinářství nyní? Dříve jste říkala, že firmy mají nastavené tříměsíční nezměnitelné ceny, za které dodávají do obchodních řetězců. Už zdražily?
Vyjednávání s řetězci jsou nyní korektní, chápou, že se zvýšily náklady a že se ceny zvyšují. Všechno jde nahoru. Nikdo neví, kolik budou vstupy druhý den stát – ať se jedná o zemědělskou surovinu, nebo o energie, či o plyn. A není prostor, aby se to zdražování zastavilo. Ale nahoru ceny mohou jít jen do určité míry, protože pro spoustu lidí potom nebudou dostupné základní potraviny.
Nezačíná se už zmenšovat objem výroby, protože se část dražších potravin neprodá a kazí se?
Zatím nemáme signály, že by se měnil objem výroby. Ale u určité skupiny lidí vidíme odklon od kvalitnějších dražších potravin. Lidé nakupují objemově stejně, ale přesedlávají na levnější věci, kde není tak velký objem masa nebo tak velký podíl ovocné složky.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce už mluvila o tom, že potravináři, kteří nemají kvůli konfliktu na Ukrajině nějakou složku, ji mohou dočasně nahradit beze změny obalů a označení náhražky. O jaké suroviny by mělo nejspíš jít?
Určitě se mluví o oleji. Nebude slunečnicový, a protože je zákaz vývozu palmového oleje (z Indonésie – pozn. red.), tak nebude ani ten. Takže se hledá alternativa. A nesmí to být zdravotně závadné. Řada podniků neví, z čeho bude za týden vyrábět. A bojíme se, že se znovu přejde na zavrhované trans-mastné kyseliny.
Pokud potravináři říkali, že se ceny zvyšují, už loni na podzim a reálně rostly až od Nového roku, je zde nějaký časový posun?
První velké zdražení přinesla loni krize na trhu s energiemi a krach Bohemia Energy. Dodnes některé podniky kupují drahou energii na burze. Kvůli růstu cen energie některé firmy hlásily zvýšení cen výrobků o 10–15 procent od začátku roku. Obor žil v tom, že sice leden a únor budou problematické, ale jen než se najdou noví dodavatelé. A byli jsme ujišťováni, že nejpozději v dubnu se vše ustálí a od poloviny roku půjdou ceny dolů. Ale přišla válka na Ukrajině, a v tu chvíli se vše změnilo. Nějaký nárůst se dá absorbovat, ale když jde v některých položkách o zvýšení o 1 000 procent, tak to už nejde.
Růst cen potravin se jen tak nezastaví, říká prezident Agrární komory |
Jsou cesty, jak růst cen zastavit?
Tlačíme na to, aby se buď zastropovaly ceny energií, o čemž vláda nechce slyšet, anebo se energie kompenzovaly výrobcům podle prokázaného zvýšení nákladů, což umožňuje evropský krizový rámec. Potom by mohlo dojít k částečné stabilizaci cen a ne k dalším skokovým zdražením. Proto teď říkám, nevím, kam až to může růst, protože ceny vstupů ještě stále rostou.
Vláda opakovaně odmítla plošná řešení, ale třeba v Polsku se hovoří o tom, že dají 20 miliard korun zemědělcům na vyrovnání zvýšených cen hnojiv.
Francie dala zemědělcům a potravinářům dokonce několik bilionů korun. Potravinářství a zemědělství je u nás taková popelka – nějak to funguje a nikdo se tím moc nezabývá. Přitom nám tady může nakonec fungovat skoro všechno, ale lidé nebudou mít co jíst, protože to z venku nedovezeme anebo za obrovské ceny. Tady se vymýšlí pomoc pro chovatele prasat, zelená nafta, ale nikdo to neřeší systémově.
Nechceme plošné podpory, ale systémová řešení, což dočasný krizový rámec pomoci umožňuje, protože tam člověk musí prokázat, že má zvýšené náklady, a potom dostane kompenzaci. K tomu se přistoupilo v těžkém průmyslu, teď se mluví o sklárnách a automobilech a o strojírenství a hutnictví, ale v potravinářství zatím nic. Ale nedovedu si představit, že tady budeme žvýkat šroubky.
Snažíme se do hledání řešení maximálně zapojit sněmovní zemědělský výbor. Pracovitost výrobců se ukázala při covidu, kdyby potravináři nefungovali, tak by tu byly prázdné regály jako v řadě zemí. Jelo se na tři směny, 24 hodin denně 7 dní v týdnu, a teď se na ně zase zapomíná.
Zkrachoval už někdo?
Zatím hlavně menší firmy, například v pekařství. Krize teprve přichází a největší problémy budou mít střední podniky – a jestli začnou krachovat ty tzv. okresní podniky, tak to bude velký i sociální problém. Ve chvíli, kdy propustí 70 nebo 100 lidí, tak půjdou na dávky. A bude někdo za prací dojíždět se současnou cenou benzinu? Těžko.
Ministrovi vadí ceny masa, pečiva i másla, vyzve úřad ke kontrole marží |
Ministr Nekula hovořil o tom, že stát přemýšlí o regulaci marží. Ale zatím prý nechce nikoho trestat.
Jeho slova určitě pomohla jako bububu. Když se řekne, že by se to mohlo kontrolovat, tak lidi zareagují, aby neměli průšvih. Jenže doba se změnila a nejsme jako před 10 lety v těžkém válečném stavu s řetězci, spíš je snaha se domluvit. Obchodníci vědí, že Češi české výrobky chtějí a výrobci zase odbytují přes 80 procent produkce přes řetězce, obě strany se navzájem potřebují.
A co excesy s obchodními přirážkami, ministr dával příklad 250 procent u některých uzenin.
Ministerský slovní zásah by od takových věcí měl pomoci. Ale je třeba říct, že obchodní přirážky se dají stanovit jen u obchodu – za kolik jsem jaké zboží koupila a za kolik prodávám, nikoliv u výrobců, kteří do toho přidávají další hodnotu. Nebavím se o marži – za kolik se počítají náklady – a o zisku. To jsou tři odlišné parametry – obchodní přirážka se dá zjistit jen u obchodníka. Podle nás by bylo správnější se než o maržích a přirážkách bavit o ziskovosti v celé výrobně odběratelské vertikále. Pokud by měl obchod, potravináři a zemědělci stejnou ziskovost, není co řešit.
Dana Večeřová (55)V 90. letech byla vědecko-výzkumnou pracovnicí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby. Následně nastoupila jako zástupce šéfredaktora do společnosti Strategie, která vydávala mimo jiné časopisy Náš chov nebo Krmivářství. Na začátku tisíciletí přešla na ministerstvo zemědělství, působila pak také jako mluvčí Potravinářské komory ČR nebo Agrární komory ČR. Prezidentkou komory se stala v prosinci roku 2019. |
A jak je to tedy se ziskovostí?
Nejlepší obchodníci mají ziskovost do devíti procent. Co se týče potravinářů – tak je od 1 do 5,5 procenta. Nic nadstandardního. V komoře je například mlékárna, jež měla zisk 2,5 procenta, a řekla, že jde o velmi dobrý rok. Za zemědělce hovořit nemůžu. Pomohla by nám novela zákona o významné tržní síle, která řeší některé neférové praktiky.
Například?
Dříve si obchodník objednal zboží do dvoutýdenní akce za předem určenou cenu. Ale on to zboží za sníženou cenu prodával už 14 dní předem a 14 dní poté. Nebo když se zboží neprodalo, tak ho dodavatelům vrátil. Novela, pokud projde, v tom udělá pořádek. Na každou slevovou akci bude muset být zvláštní smlouva, žádná rámcová. Odkdy dokdy, jaké je odhadované množství a za jakou cenu.
Pokud se zákon schválí, nepovede to v reálu ke zvýšení cen potravin?
V zatím navržené úpravě určitě ne. Pokud chce ministerstvo kontrolu slev, tak je to běh na dlouhou trať, protože se musí vyřešit, aby se to nedotklo nejslabších příjmových skupin – samoživitelek, seniorů a sociálně znevýhodněných občanů. Jsou obavy, že jejich počet poroste. Omezení slevových akcí teď není na stole.
Je ale třeba říct, že se u nás asi 70 procent potravin prodává ve slevách, a proto máme tak vysoké regálové ceny. Obchodníci chtějí na produkt napsat, že jde o slevu o 60 až 70 procent, ale aby se jim to ekonomicky vyplatilo, tak musí mít extrémně vysoké tzv. normální regálové ceny. Pokud by slevy byly maximálně 40 procent, tak už nemusí být tak vysoké normální ceny. Některé věci se nyní vůbec neprodávají za regálovou cenu, například džusy nebo káva.
