Zástupci energetického sektoru a průmyslu o zprávě několik měsíců věděli. Příslušní ministři o závěrech z ní vyplývajících mlžili, jejich úřady se zveřejnění materiálu vyhýbaly. „Studie byla akceptačním protokolem řádně odevzdána v první polovině letošního roku, disponuje jí státní správa,“ potvrdil před nedávnem pro iDNES.cz jeden z profesorů Českého vysokého učení technického v Praze, který se na jejím vypracování podílel.
Konec uhlí, rozvoj jádra. Ministerstvo rýsuje novou vizi energetiky |
Odborná analýza pro Ministerstvo financí ČR s podtitulem Ověření návrhu aktualizace SEK 2024 posuzuje předfinální verzi nejdůležitějšího strategického dokumentu české energetiky z hlediska energetické bilance i ekonomického modelu. Platforma Vysoké napětí ji nyní získala a „v zájmu transparentní a vyvážené diskuze o budoucnosti české energetiky zveřejnila na webu Datarun“, uvádí její zástupci v tiskovém prohlášení.
„Vzhledem k problémům definičním a chybám v užití dat by dokument při korektním oponentním řízení vlastně neobstál ani jako kvalifikační magisterská či bakalářská práce na veřejné vysoké škole, protože nerespektuje zavedené oborové přístupy a definice,“ konstatují autoři analýzy. S odkazy na primární zdroje a odborné studie upozorňují na spoustu zásadních nesrovnalostí v modelu SEEPIA, z kterého ministerstvo průmyslu při vypracovávání SEK vycházelo.
Podhodnocená spotřeba a čísla, která nesedí
Experti ČVUT v první řadě zpochybňují již vstupní parametry. Pro výchozí rok 2019 uvažuje SEEPIA konečnou spotřebu elektřiny ve výši 57,8 terrawatt hodin (TWh), což je o 7,1 procenta méně, než uvádí Energetický regulační úřad (62,3 TWh), a téměř o deset procent méně, než uvádí Český statický úřad (63,79 TWh).
„Příčina tkví v zanedbání celkových ztrát v přenosové a distribuční soustavě, které však reprezentují nezanedbatelných 4,5 TWh. To pro představu odpovídá roční výrobě dvou velkých uhelných elektráren. O takové množství elektřiny SEEPIA podhodnocuje spotřebu, kterou bude nutné pokrýt,“ upozorňuje Vysoké napětí.
Roční využití instalovaného výkonu pro fotovoltaické a větrné elektrárny pak SEEPIA odvozuje z evropské metodiky ENTSO-E, která oproti českým klimatickým podmínkám počítá s minimálně o deset procent vyššími hodnotami. U fotovoltaik uvažuje 1 090 hodin, při zohlednění střešních instalací, které nejsou optimálně orientované k slunci, jde však reálně jen o 950 hodin. U větrníků kalkuluje 2 300 hodin, v českém prostředí však v praxi dosahují jen 2 000 hodin.
„Autoři sice připouštějí, že za stávající situace to ještě nemusí hrát tak významnou roli, jedním dechem však dodávají, že při předpokládaném rozvoji OZE v budoucnu už ano,“ upozorňuje analýza.
Konec těžby černého uhlí v Česku. Na Karvinsku vyvezou v lednu poslední vozík |
SEEPIA dále zcela ignoruje krácení výroby OZE, které hrozí zejména na jaře a v létě. Experti ČVUT odhadují, že při úrovni 12 gigawatt (GW) ve fotovoltaice může provozovatel soustavy omezit až přes 2 TWh výroby za rok. Rozšířením bateriových úložišť lze přitom z kapacitních důvodů tento fenomén pouze zmírnit, nikoliv eliminovat. Tvůrcům oponentní analýzy také vadí, že SEEPIA pracuje s vybíjením bateriových úložišť jako s běžnou výrobou, byť jde fakticky jen o časový posun spotřeby.
Odborníci Českého vysokého učení technického upozorňují také na ekonomicky nerealistické modelování provozu plynových elektráren. „Roční využití plynových zdrojů je až do roku 2035 extrémně nízké a odpovídá tak nízké dovozní závislosti ČR na plynu. Takto nízké využití plynových zdrojů z nich činí zcela neekonomicky provozované zdroje, které investoři bez extrémní podpory investiční nebudou stavět a provozovatelé bez provozní podpory provozovat,“ píše se ve zprávě.
Jako další nedostatky modelu SEEPIA zmiňují škálování výkonu jaderných elektráren bez ohledu na reálnou dimenzi konkrétních plánovaných zdrojů a také uvažování nesmyslně nízkého uhelného výkonu, který by nedokázal uživit ekonomiku lomů.
V sázce je bezpečnost dodávek elektřiny
Tým z ČVUT se zabýval i disponibilitou stabilního výkonu v nejzatíženější zimní části roku a schopností pokrýt maximální zatížení. Na rozdíl od modelu SEEPIA dospívá k názoru, že bez uhlí v roce 2030 bude soustavě při delší „Dunkelflaute“ chybět minimálně 2 500 MW. Přitom upozorňuje na to, že deficit bude ve skutečnosti vyšší, protože některé zdroje mohou být v odstávce a jiné vyčleněny na služby výkonové rovnováhy.
„Pravděpodobnost, že všechny instalované stabilní zdroje budou plně k dispozici a se jmenovitým výkonem je prakticky nulová. Z tohoto důvodu je nezbytné mít k dispozici v soustavě vyšší výkon a to přibližně o dvacet procent,“ doporučuje zpráva.
V důsledku všech výše uvedených nepřesností model SEEPIA významně podhodnocuje závislost Česka na dovozech i klíčové parametry zdrojové přiměřenosti, tvrdí odborníci. Ukazatel LOLE (Loss of Load Expectation), který udává, kolik hodin v roce nebude Česko schopno pokrýt poptávku výrobou ani dovozem, má podle nejnovějšího evropského hodnocení zdrojové přiměřenosti ERAA v roce 2028 v Česku dosáhnout dvacet hodin. SEEPIA přitom v roce 2025 prognózuje 0 hodin a v roce 2030 jednu hodinu.
Ladění klimatických cílů. Vláda se ke sporným materiálům vrátí na podzim |
Experti z ČVUT v této souvislosti uvádějí, že nárůst ukazatele LOLE nemá lineární závislost a že už pokles rezervy o cca osm procent může vést k jeho nárůstu z nuly až na tisíc hodin v roce. „Proto i relativně malá chyba v řádu jednotek procent, pokud se nacházíme blízko ohybu křivky LOLE, může vést k rapidnímu zhoršení bezpečnosti dodávek i stability soustavy,“ dodávají odborníci ČVUT.
V ekonomické části kolektiv autorů zpochybňuje tvrzení, že OZE zlevňují elektřinu, s tím, že to platí pouze při jejich nízkém podílu v energetickém mixu a že při zohlednění nákladů na stabilitu a rozvoj sítí koncová cena elektřiny naopak roste.
Podle závěrů analýzy ČVUT není model SEEPIA, s kterým pracovala státní zpráva jakkoli přímo použitelný. „Jediným řešením je dokument zcela znovu vypracovat a vyvarovat se současných zásadních chyb. Doporučujeme SEK od základů znovu vypracovat,“ uvádí experti ČVUT.
Státní energetická koncepce (SEK)je strategický dokument České republiky, který definuje cíle, priority a vizi rozvoje českého energetického hospodářství s dlouhodobým výhledem, obvykle na 25 až 30 let. Stanovuje směry, jimiž se má česká energetika ubírat. Aktuální plány a diskuse se zaměřují především na postupné snižování a konečné ukončení využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla například s cílem ukončení do roku 2033. Klíčový důraz klade na rozvoj a výstavbu nových jaderných bloků (např. v Dukovanech a Temelíně) k zajištění stabilního, bezemisního zdroje elektřiny. Zdůrazňuje také potřebu razantního rozvoje obnovitelných zdrojů energie (slunce, vítr, biomasa), ale také na využití zemního plynu jako přechodného paliva při odklonu od uhlí, dokud nebudou vybudovány dostatečné bezuhlíkové kapacity. Zvažuje se také postupná náhrada nízkouhlíkovými a obnovitelnými plyny, mezi které patří například biometan. Původní návrh aktualizace SEK, který navazuje na dosud platnou Koncepci z roku 2015, byl předložen do meziresortního připomínkového řízení loni v únoru a poté se měl projednávat ve vládě. Kabinet jej však neschválil, důvodem měla být „potřeba zapracovat další změny a zohlednit dynamický vývoj v energetice a aktuální legislativu“. |
