Za poslední čtyři roky se v Praze usadilo bezmála šedesát tisíc lidí. Situace by se však měly od ledna 2007 začít měnit. Prezident Václav Klaus v pondělí podepsal zákon o deregulaci nájemného, a činže tak porostou průměrně o 14,2 procenta ročně po dobu čtyř let. - více zde
"Obecně se od deregulace nájemného očekává, že sníží nyní nevyrovnané tržní nájemné, a to ve městě, jako je Praha, i o třetinu z jeho současné čisté úrovně. Vzhledem k délce deregulace to bude patrné až za několik let," říká Martin Lux ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Regulaci nájmů už několikrát napadl Ústavní soud a vládní právníci už se připravují na proces u Evropského soudu ve Štrasburku.
"Jsem srozuměn s tím, že tento problém přijde," říká Vít Schorm, vládní zmocněnec pro zastupování státu před Evropským soudem. Tam si stěžuje přes tři tisíce majitelů domů za to, že nemohou nasadit volný nájem.
Studenti: nájem 17 000 Kč
Marcel Preták, třiadvacetiletý student ze Slovenska, se dvěma spolubydlícími obývá téměř stometrový byt v Lannově ulici. Ten jim pronajímá majitel, původně regulovaný nájemník, který byt výhodně koupil od obce.
I když spolu s kamarády platí Preták včetně služeb sedmnáct tisíc korun měsíčně, říká, že už zažil i vyšší činži. "V Praze jsem pátý rok, už jsem bydlel i v jednopokojovém bytě s kuchyňským koutem za 9 tisíc měsíčně," říká student třetího ročníku právnické fakulty.
Důchodkyně: 2812 Kč
Ve stejném domě žije sedmapadesátiletá čerstvá důchodkyně Milada, která nechce uvést své příjmení. V bytě o velikosti 76 metrů platí regulovanou činži zhruba 2812 korun měsíčně.
Jelikož žije sama, zdá se jí tato částka vysoká. Ze strachu před deregulací proto raději přistoupila na nabídku obce a chystá se byt koupit. Podle kalkulačky ministerstva pro místní rozvoj by její nájem měl od roku 2007 vystoupat na 3508 korun.
Za byt v centru Prahy chce město po Miladě 400 tisíc korun, při rychlé platbě ještě s desetiprocentní slevou. Srovnatelný byt dnes stojí na trhu i desetkrát více.
"Jako důchodkyně bych si vyšší činži nemohla dovolit. V bytě jsem se narodila, tak jsem si na jeho koupi raději našetřila," říká.
To, že studenti a mladé rodiny platí i trojnásobné činže za srovnatelné bydlení, podle Milady není nespravedlnost. "Vždyť mladí mají nástupní platy mezi dvaceti až třiceti tisíci korun, daří se jim ve srovnání s důchodci lépe, mohou si proto dovolit platit vyšší činže," myslí si.
Rodina: nájem 3960 Kč
Zuzana Veszpremi žije s dvouletou dcerou a manželem v obecním bytě v přízemí, kde platí městu šedesát korun za metr čtvereční, celkem měsíčně tedy 3960 korun. S obcí loni podepsala smlouvu na rok, ale dohoda letos v lednu vypršela a Veszpremi by se měla vystěhovat.
To však odmítá, město jí prý původně přislíbilo pětiletou nájemní smlouvu. "Chystám se s městem soudit," říká.
Podle zástupce starosty Prahy 1 Petra Burgra její rodina spadá do kategorie sociálně potřebných. Těm může obec nabídnout byty, které se například uprázdnily po smrti některého z regulovaných nájemníků.
V takovém případě město stanoví činži ve výši šedesát korun za metr, jako platí Veszpremi, v sociálně složitějších případech může město snížit činži i na regulovaných třicet sedm korun za metr.
"Ti lidé mají výhodu v tom, že se jich po dobu, po kterou mají uzavřenou smlouvu, nedotkne deregulace. Zatím si ale nemohou byty koupit do vlastnictví," vysvětluje Burgr.
Rodina: byt za 400 000 Kč
Za čtyři sta tisíc koupila od města ve stejném domě byt o 85 metrech i třiatřicetiletá Alena Cabalová s manželem Rastislavem. Byt si Cabalovi mohli dovolit hlavně díky penězům z restituce v rodině matky.
"Při společném průměrném příjmu asi třicet tisíc hrubého se pohybujeme na hranici. Ale víme, že tento byt má několikanásobně vyšší tržní cenu, než byla cena pořizovací, a chceme si ho udržet i v budoucnosti pro jeho výhodnou polohu," říká Cabalová, která po matce zdědila dekret na byt a díky tomu měla na koupi bytu přednostní právo.
Podle zástupce starosty městské části Prahy 1 Petra Burgra, který má bytovou problematiku na starosti, je podobná situace v domech v Praze běžná. Městská část se podle něho v roce 1999 rozhodla dobře, když nabídla majitelům dekretů byty ke koupi.
"Městské části nepříslušelo, aby měla tak obrovský majetek," vysvětluje Burgr. Místostarosta si je však zároveň vědom, že město laciným prodejem zvýhodňuje část lidí.
"Vytvořili jsme exkluzivní skupinu obyvatel, kteří si mohou byty výhodně koupit. Ale je to lepší než byty neprodávat vůbec," myslí si Burgr.
Trápí je pouze skutečnost, že lidé si často neuvědomují, že byt koupili desetkrát levněji, než je na trhu běžné, a odmítají investovat do oprav.
"Myslím, že ve srovnání s některými jinými lidmi platíme do fondu oprav lehce vyšší částku, ale bylo potřeba zpočátku navýšit finance, abychom mohli začít dům postupně opravovat. Díky práci předsednictva společenství se to postupně daří, proběhla oprava střechy, v plánu je nová fasáda," vyvrací však Burgrovy pochyby Cabalová, která do fondu oprav platí měsíčně 2553 korun.
I když byt už vlastní a nemusí platit nájem, s telefonem a ostatními platbami ji bydlení vyjde na zhruba čtyři tisíce korun měsíčně.
