Jeho výboje a násilné šíření křesťanství se zapsaly i do dějin českých zemí. V mlžném dávnověku naší historie se tak nečekaně z evropských kronik dozvídáme o našich prapředcích, kteří se mocnému Karlu Velikému postavili v roce 805 v bitvě kdesi za řekou Ohří.
Skrytou památku na Karla Velikého máme i ve slově "král", odvozeného z latinské verze jeho jména - Carolus Magnus. Do povědomí milovníků vína na celém světě se však tento zbožný a přitom poživačný muž zapsal díky svému francouzskému pojmenování, jež zní "Charlemagne".
Corton Charlemagne je jedním z největších světových bílých vín a současně jedním z mála vín, která jsou určena pro dlouhé zrání v lahvi. Jeho kvalita dosahuje ideálu po 6-12 letech, lze se však setkat i s dvacetiletými, a přitom stále vynikajícími a harmonickými víny.
Rodí se přímo uprostřed Burgundska, v místech, kde slunci vystavují svoji tvář jihovýchodní svahy kopce jménem Corton. Kam oko dohlédne, najde jen a jen vinice s odrůdou Pinot Noir. Zdejší vína jsou tedy vesměs červená. Podle jednotlivých parcel nesou různá jména, ale ať už se jedná o Corton Renardes, Corton Bressandes či Corton Clos du Roi, patří všechny mezi prestižní „Grand Cru“.
V tomto království vynikajících červených vín je část nazývaná Corton Charlemagne zvláštní a podivuhodnou výjimkou. Představuje souvislou vinici o rozloze přibližně 50 hektarů, která je osázena bílou odrůdou Chardonnay. Není pochyb o tom, že pokyn k nahrazení červeného vína bílým na tomto místě dal v osmém století právě Karel Veliký.
Z dnešního pohledu udělal dobře - specifická půda v místech Corton Charlemagne obsahuje více vápence, a je proto pro Chardonnay vhodnější. To mohl Karel Veliký jen těžko vědět.
Co ho tedy vedlo právě k tomuto kroku? Královu tvář zdobil nepřehlédnutelný, dlouhý plnovous. S přibývajícím věkem se jeho barva stávala stále bělejší a panovníkova ruka s pohárem vína méně jistou.
Stopy po pití červeného vína tak byly čím dál více patrny. Pověst nejmocnějšího krále a císaře coby zbožného křesťana těžce trpěla a výčitky manželky Luitgardy se stupňovaly. „Carolus Magnus“ se však své lásky k vínům z Cortonu vzdát nehodlal, a tak mu žena podsunula šalamounské řešení - pít dál, ale přejít na bílé. Tak se také stalo a dnešní rarita jménem Corton Charlemagne byla na světě.
Tato legenda už samozřejmě oporu v historii nemá, na rozdíl od letopisů mapujících pestrý Karlův život a dokládajících jeho početná válečná tažení. A jak tedy vlastně obstálo české vojsko v bitvě u Ohře roku 805?
Plně v duchu pozdějších tradic - na poslední chvíli se schovalo do lesů. Karel Veliký ke svému úžasu neměl s kým bojovat. Chvíli tak plenil okolní českou kotlinu a poté se otráveně vrátil domů. Nakonec hasit žízeň nelze pořád jenom vodou a labské stráně tehdy ještě burgundská réva nezdobila. Ta musela počkat až na mnohem pozdějšího jmenovce tohoto dávného vojevůdce - Karla IV.
